Existuje někdo, koho vážně nenávidíte?

tyweee

jsem zklamaná, naštvaná, nadávám, brečím, ale není to nenávist k člověku, který mi ublížil, nenávist si myslím, že je dost silné slovo a skrývá v sobě hodně nagativní emoce a energie

matadi
teď to vezmu ze strany lásky - v nějakým filmu, či knižce, už nevím - bylo, že jak dokážeš člověka milovat, jak hodně, tak hodně ho umíš i nenávidět.

Myslím, že na tomhle něco je. Když s ex nám do vztahu "přišla" nevěra. Jak jsem ho předtím milovala, tak po zjištění, jsem ho tak nenáviděla.

Já bych taky neviděla nenávist jako negativní emoci, když v někom vzbudím nenávist, tak se s ní dál pracuje, v něco se vyvine a třeba opět v lásku, ale nezájem je mnohem horší, lhostejnost je horší. S tím zavražděním citů to byl jen slovní obrat, a taky si myslím, že vraha svých nejbližších bych prostě zabila, chtěla bych pomstu, zadostiučinění, to neplatí o jiné nenávisti

tyweee

to je jen prvotní pocit, který vyprchá, není to tak, že ho prostě nenávidíš, nenávidíš to, co udělal, že tě podvedl - je to o tom, jak jsem psala - o pocitech, pocit toho, jak chceš, aby se ten druhý choval, jenže on to tak třeba nechce - pak jo, v tý prvotní fázi to všechno dáváš za vinu jemu,

nechceš se mu mstít, nechceš ho zničit - to je nenávist - nenávidět tak, že přemýšlím nad tím, jak ublížit tomu druhému, přát mu to nejhorší

matadi
jo, asi jo, však teď jsme moc dobří kamarádi a máme lepší vztah, než když jsme byli spolu.

Jen mi fakt přišlo ta míra nenávisti v tý chvílí tak velká, jako předtím ta láska.

ahoj no já opravdu nenávidím jendnoho kluka. šikanoval mě na základní škole a dnes ještě po těch letech když mě potká vysmívá se mi ukazuje na mě prstem, a když může něco na mě pokřikuje. ... snažím se ho nevšímat ale prostě to nejde...

co na to, buď nad věcí, nedávej znát, že ti to vadí, trefně mu to odpověz,
jinak, je to jen chudinka, co se asi na víc nezmůže
každý se k tobě bude chovat jen tak, jak ty sama mu to dovolíš

Mám strašnou tchyni, je to dost hloupá a zlá ženská, ale nenávist asi ne, spíš ta lítost. Ublížila hodně lidem a jsem přesvědčená, že se ji to vrátí. Jak se říká "na každou svini se vaří voda" ... Přestala jsem se s ní stýkat a moc se mi ulevilo. Lepší je se takovým lidem vyhýbat a hned je život hezčí. Bez lumpů a blbců by se žilo krásně!

Já asi nevím co je to nenávist. Proč bych si kazil svůj život i náladu něčím takovým? Když někoho nemusím, tak je mi poté lhostejný, popř. se s ním chytnu a pak když vyhraji (někdy se to bohužel nepodaří), tak negativní emoce jsou pryč. Když prohraji, tak vím, že mám na sobě ještě víc pracovat.
Přeji všem hezký den a hodně sluníčka.

Dlouho jsem nemohla odpustit člověku, který utopil mou sestřenku. Ale nenávist to asi nebyla. Bolelo to.

Neumím nenávidět, vždy když si to o někom myslím, uvědomím si, že hlavně umím odpouštět

Je to smutné, ale já třeba nemám ráda svého otce... hodně jej nemám ráda. Nemůžu ale říct, že by se jednalo o nenávist v běžném významu, nepřeju mu nic zlého, přece jen je to pořád otec. Ovšem řekla jsem si, že až jednou přijde ten den a on zemře, nebudu plakat, protože tento člověk mi nikdy nebyl otcem a já ho považuji pouze za člověka, co mi dal život a to je všechno.
Důvodem pro tento můj vztah k němu je to, že je alkoholik, sprosťák, buran, egoista, co myslí jen na sebe, co si ze své ženy udělal služku a své děti nenávidí, opravdu nenávidí. Vždy jsem si myslela, že nás v hloubi duše rád má, ale o tom, že se šeredně mílím, jsem se přesvědčila, když jednou ráno vešel do pokoje pro slovník a netušil, že už jsem vzhůru a tiše procedil mezi zuby: Kur*o jedna. Tohle pronese otec ke své dceři, jen co ji uvidí

Nenávist je možná silné slovo, spíš jen že bych třeba někomu přála, aby se mu fakt vrátilo všechno špatné, co koná ostatním, nedávná zkušenost, šéfka v bývalé práci, naoko se tváří, jak má všechny ráda, myslí si o sobě bůhvíco, přitom vše co má jí zařídili rodiče.... a vyhazuje lidi jen tak, sází na to, že to jsou mladí joudové, co se nechají ukecat a podepíší jí dohodu o ukončení pp.... když jsem jí řekla, že na to nemá ze zákona právo, tak čuměla jak puk... no prostě.... té bych přála, ať si jednou sáhne úplně na dno.

marrie

Je to smutný co jsi zažila, ale jak to tu pročítám, koukám, že je nás tu hodně
Mě moje vlastní máma v dětství psychicky i fyzicky týrala.. Zamykala se se mnou před taťkou v ložnici a tam se mnou prováděla hnusný mlátící rituály... Taťka bušil na dveře a řval, aby toho nechala.. Já se tyhle vzpomínky snažila vytěsnit z paměti, ale nedávno jsem si na to vzpomněla čistě náhodou. Udělalo se mi zle. Uvědomila jsem si i jiný věci.
Nikdy jsem svojí mámu nemilovala jako mámu. V dětství mi říkala, že mě měla vyškrábnout do kýble. Když mi bylo 6 let, narodil se brácha. Byl vymodlenej, byl úžasnej, byl to mámin chlapeček... A tak je to až do dneška.
Vim, že hrozně moc miluju svýho tátu a že mě jednou položí až umře taťka. Ale až umře máma, asi se mi uleví.. Zní to hrozně, já vim Ale ona mi dělala v dětství hrozný věci a já je dokázala pojmenovat až teď...

Julie59
Koči to mě moc mrzí Je strašný, kolik rodičů se hnusně chová ke svým dětem. Když si chce slušný pár adoptovat dítě, tak ho podrobují takovým šetřením, že to nakonec raděj vzdá, ale to, že jsou tu desetitisíce rodin, kde se nachází týrané děti, je už jedno