Po jak dlouhé době jste se vzali?

Reaguji na Monus:
Tak tohle je snad na každém ne jak se rozhodne? Vím dobře, že kdybychom měli s přítelkyní dítě ještě pře svatbou, tak bychom oba trvali na tom, aby mělo příjmení po mně. Moje žena by ti zase řekla, že nevidí důvod, proč by dítě mělo nosit její příjmení
Mimochodem, vzhledem k našim budoucím profesím budu možná s dětmi doma já. A v tom případě by už těžko mohl něco namítat, kdyby se jmenovaly děti po mně. Ale naštěstí to řešit nemusíme, vzhledem k naší svatbě

tak podle mě svatba není o dokazování lásky jako takovém, ale spíš o tom ukázat, že si nezabalíš kufry a neodejdeš kvůli nějaké malichernosti. Je to důkaz toho, že jste schopni a ochotni pro ten vztah dělat něco i tehdy, když to třeba zrovna neklape. To manželství je prostě vážnější forma vztahu, víš, že s tebou ten člověk počítá navždy (když to dobře dopadne, samořejmě). No znám pár, a ty se spolu furt rozcházeli a scházeli, až nějak po delší době si řekli, že se vezmou, a od té doby jsou si jistější a už se tolik ani nehádají.
Pokud prostě necítíš potřebu si ho brát, tak je to podle mého názoru obava z toho, že ten vztah ještě nedospěl do té fáze, kdy bys mu úplně věřila, a chceš mít nějakou jistotu, že vždy můžeš odejít bez jakýchkoliv problémů (nemusíš řešit rozvod, dělení majetku atd.).
Každopádně zpět k původní otázce: my jsme spolu přesně 3 roky, stejnou dobu spolu bydlíme, a před měsícem proběhla žádost o ruku A jsem si jistá, že to udělat chci...

Tak moji rodiče se brali po 3 měsícíchc a jsou spolu 22 let.. takže jako podle me brzká svatba je uplne stejná jako ta po 10ti letech....Záleží tam na lidech ne na tom jestli se vzali nebo nevzali.. Jo a ješte musím říct,že se brát nemuseli. Mě měli až po 3 letech od svatby

jinak já jsem s přítelem 3 roky a ted nedavno z něj vypadlo,že by si me chtěl do roka vzít.(Což nevím jestli mu vydrží,protože jsem ted nejaká extra protivná neustále ). No ale k věci,do roka si ho vzít nechci,protože spolu ještě nebydlíme a já bych s ním alespon tak pul roku předtím chtěla bydlet. A ještě k tomu chci krásnou svatbu(ne velkou ale prostě krásnou,v tom je rozdíl ) a ještě studuju a mám ubohou brigádu a přítel začal pracovat teprve nedavno,takže ani kdyby mi řekl,že to všechno zaplatí sám,tak by to prostě nezaplatil,to co jsem si navymýšlela.. Takže bych tomu dala ještě tak dva roky alespon

Reaguji na Peg:
Jo, to my taky ještě studujeme, čemuž musíme přizpůsobit i svatbu. Ale nevadí nám to. Budeme tam mít 15 lidí. Jak už jsem psal, moje žena bude mít černé šaty - ne nové, už je měla několikrát na plese. Za zkrášlování nevěsty nedáme ani korunu. Žádného kadeřníka či vizážistu nepotřebujeme. Moje nevěsta bude mít přirozený vzhled - účes jako má každý den, make-up žádný kromě obyčejné rtěnky a řasenky. Ostatně, tak je stejně nejkrásnější a můžete si být jistí, že si ji i tak budu pamatovat jako nejkrásnější nevěstu
Jak už jsem taky psal, v šatech už jsem ji několikrát viděl a ještě ji i několikrát do svatby uvidím. Na svatbu pojedeme spolu v jednom autě a nedovede ji otec, ale já.
Dort budeme mít jednopatrový. Hostina bude velmi krátká (nevidím důvd proč by se za naše peníze měli nacpávat cizí lidé, byť třeba příbuzní ). Fotografovat nás bude můj bratranec, který jednak fotí dobře a jednak nás výjde levněji než profesionál,
Snad jediné na čem nebudeme šetřit jsou prstýnky a kytice. Nicméně vůbec nám to nevadí, že budeme mít takovou svatbu jakou mít budeme. Právě naopak, vždy jsme chtěli neobvyklou svatbu, ne takovou jakou mají všichni
Jo, mám štěstí, že mám takovou ženu jakou mám

My jsme se brali po 10 letech

Jsme spolu 4,5 let a za 2 měsíce čekáme dítě. Svatbu nechceme a neřešíme.

v.skorpik: Tak to je krásné!

Holky, mě je přes 27 let, přítelovi bude 31 a svatbu zatím neřešíme. Chceme se vzít, jednou...Myslím, že pokud někoho miluješ tak na to nemusíš mít žádný papír. Pokud bude chtít jeden z vás odejít, tak odejde a nebude záležet na společným příjmení či na majetku. Dneska lidi pořádaj honosný svatby, slibujou si věrnost do konce života a jakmile přijde větší problém už se rozvádí...A třeba se i neváhaj vdát (oženit) znovu. To nechápu....
Mě by spíš zajímalo, jak vás ten váš požádal...To přijdou sami nebo jim to musíme nějak "říct?"
Dospěje chlap sám k tomu, že se chce ženit...?

A jak dospěje holka k tomu, že se chce vdát?

Jako bych to psala já ))

bibi_on: Mě by spíš zajímalo, jak vás ten váš požádal...To přijdou sami nebo jim to musíme nějak "říct?"
Dospěje chlap sám k tomu, že se chce ženit...?

To by mě taky zajímalo! Zdá se mi, že pokud to nenačne holka, nezačne se o tom bavit, tak že chlap nějakou svatbu absolutně neřeší a klidně by to nechal tak, jak to je...kdo ví...já na to mám ještě spoustu času...

Reaguji na bibi_on:
Jasně, ale, pro nás je to něco víc. My to bereme tak, že spolu chceme zůstat do konce života, mít spolu děti atd. Chceme se vzít a mít stejné příjmení a mít papír a slíbit si věrnost do konce života Víme samozřejmě, že to bude někdy těžké, ale jak řikám, chceme pro to udělat všechno, abychom spolu vydrželi.
Honosnou svatbu mít nebudeme. Naopak velmi skromou. Jsme studenti, tak se snažíme ušetřit. A taky jsme introverti, takže tam ani moc lidí mít nechceme. Už těch 16 je na náš vkus až moc. Uvažovali jsme ještě o méně lidech, ale nakonec jsme se rozhodli jinak.
Co se týče té motivace nebo toho jak jsme k tomu dospěli. O ruku jsem svou lásku požádal loni v listopadu. Byli jsme spolu tenkrát už čtyři a půl roku a tak jsem si říkal, že je čas na změnu v našem vztahu. Navíc jsem věděl, že se opravdu hodně milujeme a že spolu chceme být i dál. Mojí drahé polovičce jsem samozřejmě nic neřekl, i když ona něco tušila (ale nikdy předtím jsme o tom nemluvili) A tak jsem jí jednoho krásného večera když jsme šli spolu ze školy řekl, že mám pro ni doma překvapení. Byla pochopitelně zvědavá. Udělali jsme si příjemný večer a potom jsem si před ni kleknul a požádal ji o ruku. Bál jsem se samozřejmě co řekne, ale ona mne nezklamala (ostatně jako nikdy). Neváhala ani vteřinu a hned souhlasila. A musím říct, že jsme byli oba moc šťastní, slíbili jsme si lásku a věrnost, líbali jsme se a jak a kde to skončilo si asi umíte domyslet Každopádně to byl jeden z nejkrásnějších věčerů a jedna z nejkrásnějších nocí v našem životě Byl to náš předčasný Vánoční dárek. Byli jsme jen my dva a všechno ostatní nám bylo jedno.

Reaguji na v.skorpik:
Přeji mnoho štěstí do společného života. Moc se mi líbí jak o své budoucí ženě píšeš krásně, s láskou a úctou. Jsem ráda, že i dnes jsou muži jako jsi Ty.

Reaguji na v.skorpik:

Přesně tak, tohle se dneska nevidí, až jsem zamáčkla slzu

Reaguji na v.skorpik:
Přeji hodně štěstí do budoucna a upřímně zavidím Vaší snoubence, jakýho úžasnýho chlapa našla

Reaguji na Adka:
Děkujeme. Nejsem vůbec dokonalý, mám spoustu chyb a vím o nich. Ale svou ženu moc miluji a udělal bych pro ni všechno. Chci s ní být až do konce života. Nedokážu si už představit, že bych byl bez ní. Taky si jí moc vážím, za to co všechno pro mne udělala a jak mne miluje. Pro mne je to celkem samozřejmé, že takto mluvím o ženě, kterou miluji, i když pro některé lidi třeba ne. Ale já chci a vždy jsem chtěl, aby se mnou byla moje žena šťastná, abych jí dal to nejlepší co ve mne je, abych jí byl oporou, aby se se mnou cítila v bezpečí a aby věděla, že se na mne může spolehnout.