Je chování gentlemanů minulostí?

Čím více nad tím uvažuji, zjišťuji, že gentlemani opravdu vymírají. Tedy konkrétně chování které by,podle mě, měl mít každý muž. Nebo se pletu? Ženy přeci touží po obdivu, zdvořilosti a pozornosti muže, aby se cítily jako opravdové bohyně.
V dnešní moderní době se vše mění a společensky známá zdvořilost, gentlemanství už se nevidí. Muž s látkovým kapesníkem, který vám pomůže, když se vám stane malá nehoda, zašpiníte se, nebo třeba pouze zahlédne slzy. Podržení dvěří, zdvořilý pozdrav, se zájmem poslouchat co dotyčná říká, už jen pro dobrý pocit ženy. Všechny takové maličkosti dělají v dnešní době z muže opravdu vyjímečný "diamant" mezi kameny.
Ženy mají už od útlého dětství vysněného prince. Ale proč by to měla být jen pohádka?
Stačí se jako princ chovat a z ženy se lehce dokáže stát princezna. Stačí si vybudovat u vyvolené pocit bezpečí, ukázat, že zájem máte, že dokážete vyslechnout co má na srdci a všímáte si maličkostí. Drahé kameny, šperky, luxusní dovolené. Může to udělat radost. Ale copak vám neudělá větší radost maličkost, kterou jste zmínila například jen tak mimo řečí? Přání, které jste vyslovila a poté přešla aniž by jste čekala, že si to muž zapamatuje.
Ten pocit znám, pocit kdy vás muž nepřekvapí drahým dárkem, či zážitkem. Ale skutečností, že dokáže naslouchat a plnit vám i tak maličké sny. To nás přeci dělá šťastnými.
Vědět, že její oblíbená barva je žlutá, že miluje bílé lilie. Pamatovat si její oblýbený čaj, jídlo. Znát její vnitřní tužby. Že není možné je poznat? Ženy jsou takové, že je dávají najevo, jen né přímo. K jejich poznání stačí právě jen naslouchat a "číst mezi řádky". A to se není těžké naučit. Pamatovat si drobnosti, které vám po čas společně strávených chvil sdělí. Historky a zkušenosti z minulosti. Jen tak se dá poznat, co v sobě dotyčná osoba skrývá. Jaké má sny, jaké má touhy a taky jaké má obavy. Mnoha ženám stačí, když mají poblíž muže, který je má rád takové jaké jsou.
Proč to ale některým ženám nestačí? Máme snad velké nároky?
Pokud ano, je to výhoda nebo ne? Je touha po muži, který vám dá opravdovou a úpřímnou lásku, takovou překážkou být někdy šťastnými?
Většina z nás si jistě prožila první lásku. A také u většiny tato láska jednou skončila.
Myslím, že tak jako já, moho žen čekalo, že narazí na někoho, který v její duši vzbudí opět tolik lásky. Ale takový muž se většinou nikdy neoběví. Určitě je na místě si uvědomit, že první láska se o dost liší o ty další. Naše sny o lásce se tak trochu rozplynou a začneme hledat někoho, kdo nás bude mít rád, bez ohledu, zda jde o lásku, přitažlivost. Že by šlo jen o uchycení? Najít někoho, jen abychom nebyly samy? Copak musíme klesat až tak hluboko?
Myslím, že i po první lásce se dá v naší duši objevit znovu láska. Možná né tak bláznivá a silná, jako ta kdysi první. Ale svou upřímností a obětavostí by se dala vyrovnat té prvotní.
Proč ale v dnešní době ženy tuto představu ani nemají?
Ano, některé ženy, věčně zasněné, uvnitř duše věří, že na ně jiná láska čeká. Co když na ní narazí, ale ikdyby chtěly, ikdyby cítily to silné pouto, tu touhu, vzrušení, napětí při dané osobě, není taková, jakou si ji představovali. Co když se v duši perou dvě skutečnosti. Osoba, která vás tak zpoutává, nabíjí vás energií, vzrušením a cítíte k ní pouto. Ale na druhou stranu se vám nelíbí chovaní, přístup..
Kde je ta pozornost, kde je ta chuť ukázat, že jste pro něj ta pravá. Že patříte jemu, že jste pro něj vše? Jsme snad my, které toto vyžadujeme, až natolik náročné, že nikdy na nikoho takového nenarazíme?
A jsme opravdu náročné, nebo chceme něco, co by mělo být standartem?
Jednou mi bylo řečeno, že je dobře, když je žena takhle náročná. Ví, jaké by měl mít muž vlastnosti, ví, které jsou ty důležitější a které méně. Co když se jen nechceme spálit? Co když už nechceme dávat lásku, náklonost někomu, kdo si toho po čase přestane vážit?
Je tato náročnost tvořena právě moderním chováním mužů, kteří už nevědí, co se patří?
Budeme se muset v budoucnosti spoléhat jen na to, že muži a ženy jsou tu proto, aby tvořili pár, rozmnožovali se a zajistili další generaci? Copak se svět nevyvíjí kupředu? Je tu nespočet mnoho přostředků, možností ukázat, že gentlemanství je to, co dnešní svět potřebuje. Co dnešní ženy potřebují, aby nezapomněli, co je to upřímná láska ze srdce. Nebo už jsem opravdu poslední, která v tuto lásku věří?

Jen by mě zajímaly názory ostatních.

Bellaqq

Předem se omlouvám za dost dlouhý článek. Jen by mě zajímalo, jestli se nad tím někdo pozastaví, přečte si to a vyjádří svůj názor na současný pojem gentleman a láska jako taková.

Lady_Kate

Hezky napsáno
taky se mi u této "problematiky" občas zastavila mysl. Tito muži určitě ještě existují, ale je to jako hledat jehlu v kupce sena. Někdy i lituji, že jsem se nenarodila v jiné době, čase, kdy byly lidské hodnoty úplně jinde. Chtěla bych to zažít se vším všudy
Dnešní doba je zkažená, čím dál méně lidí se nad těmito věcmi pozastavuje ... je to smutné..

Marta79

Já myslím, že gentlemani jsou, ale dost jich odrazují některé "feministky". Toto aspoň říkají mí kamarádi

43285

Ty ses ptala na tolik otázek, že ani nevím na co odpovídat.. k tomu se obávám, aby ti téma nebylo smazáno kvůli mnoha otázkám, které ani moc neodpovídají tématu.. jinak gentlemani jsou, já je tedy potkávám každý den.. každý den mi cizí muži drží dveře, nechají mě vstoupit první, když vchází do dveří muž a vidí, že taky chci vejít, tak i když má přednost on tak vycouvá a s úsměvem mě pustí první .. tohle jsou milé gesta, užívám si je.. ale zažila jsem pár gentlemanů, kteří to přeháněli tak, až byli slizcí, trapní, nechutní, působili vlezle a zoufale.. a co se týká toho, jestli si muži pamatují, jaké věci jejich ženy mají rády atd, tak ten můj to všechno ví, protože jsem mu to dokolečka opakovala, aby si to zafixoval, proč chodit kolem horké kaše.. teď když něco chci, tak vím jak to udělat, aby si ten můj myslel, že na to přišel sám a ještě byl hrdý na to, jak je všímavý .. muži mezi řádky číst neumí, to po nich raději nechtěj a řekni vše na rovinu..budeš mít lehčí život

43285

Cituji Lady_Kate: Někdy i lituji, že jsem se nenarodila v jiné době, čase, kdy byly lidské hodnoty úplně jinde. Chtěla bych to zažít se vším všudy

jééé, to bych taky chtěla

hradecanda

podle mě se spousta chlapů bojí dát lásce průchod.. ukážou tím svoji slabinu.. většina žen jsou samostané jednotky - vydělávají, dokáží si udělat spoustu věí samy.. a další spousta chlapů si říká, že ženských je jako ... mraky.. muži se rádi nechávají uhánět, role se pomalu ale jistě vyměnily.. nikdy nebudu chlapovi podlézat, budu hrdá, svá, ale milující.. žádné doprošování o lásku a pozornost.. co dávám - požaduji z5..
určitě je víc těch holek, co podlézají a nechají si líbit neskutečné věci.. pak chlapi nemají důvod býti gentlemani, když ženušky skoro všechno udělají za miláčka..
H.

marketahr

Tak muže dělají ženy ne? . Pokud dívky, ženy netrvají na gentlemanském chování, naopak se muže snaží "trumfnout" - denně potkávám na ulici, na zastávkách partu mladých lidi, směs holek a kluků a co vychází z úst těch holek.. to bych sem ani nemohla napsat, překvapivě většinou neslyším takhle mluvit ty kluky, hrubé jsou většinou JEN holky..

Jinak další gentlemy a muže "vytvářejí" ze svých synů matky .. a když někdy vidíš u některých mamin tu opičí lásku, příšerné rozmazlovámí jejich mamánků.. tak z těchto dětí asi muži, co by byly jednou své ženě gentlemanskou oporou, asi nevyrostou

Straccaa

Není minulostí, naštěstí

Bellaqq

Reaguji na Marki86: Tak to ti gratuluji, doufám, že na takového muže taky narazím

Bellaqq

Jinak holky touhu žít v jiné době mám taky ale spíš v jiné zemi. Taky by se dalo diskutovat v jaké době. Kdo by chtěl přiděléného muže bez ohledu na to, jaké máme city.

Lojzínka

Docela dost mě Tvoje téma dojalo.. Asi jsem se s hodně věcmi, které uvádíš, setkala..
Věřím na lásku a tak vím, že bych si v novém vztahu nenechala dost líbit. Největší chybou je, když žena ve všem ustupuje, přikyvuje a chce partnerovi ve všem vyhovět. Je opravdu málo mužů, kteří si toho budou pořád vážit.

Bellaqq

Reaguji na Lojzínka: Tak to jsme si asi podobné..já se vždy přizpůsobovala, bývalý přítel říkal, že láska už není nutností vztahu, že stačí,když si dva rozumí. Ze začátku to bylo skvělé a já si říkala, že musím idealizaci lásky hodit za hlavu. Ale nefungovalo to a po čase to pocítil i on a vyčítal mi, že se k němu jako k partnerovi nechovám a neprojevuju mu takovou náklonost.
Bohužel když to necítím,tu přitažlivost a lásku k člověku, nedokážu se přetvařovat. Hold si budu muset počkat, až narazím na nějakého gentlemana, který si mojí lásku získá alespoň tím chováním

ShoesManiac

Reaguji na Bellaqq:
Hezky napsáno a když se nad tím zamyslím, tak džentlmenství z dob našich babiček už vymizelo.
Mne třeba potěší otevření dveří u auta, pomoc do kabátu..

Adka

Myslím, že to minulostí není, jen dnešní ženy mužům nedávají možnost býti gentlemanem. Dejte jim příležitost, aby jím byli. Naučte se přijímat komplimenty, pokud vám složí poklonu, že vám to sluší, usmějte se a řekněte: "Děkuji", žádné " Vždyť jsem na sebe hodila první, co mi padlo pod ruku, ty kalhoty už mám snad sto let, líčila jsem se ve spěchu, vždyť jsem si ani nestihla umýt vlasy .....
Pokud vás pozve na schůzku/večeři, tak na závěr s úsměvem poděkujte za příjemný večer/za pozvání..., špatně: vytahovat peněženku, nabízet se, že za sebe zaplatíte, žádné "Tak dobře, ale příště platím já...".
Pokud vám chce pomoci, např. nést těžké tašky, opět poděkujte a předejte mu je, odpusťte si: "To je dobrý, já to zvládnu...." .