Jakým oslovením vás přítel dostane?

Žožánek, Koloušek, Klouzek, Muchomůrka

My si s přítelem říkáme navzájem "Mimi", když se na sebe zlobíme, tak "Mimino". Když chce ať něco udělám, tak na mě volá třeba "Derina, k noze! Derino, nesmíš!" - jakoy na psa To samozřejmě s největší nadsázkou
A jinak sem tam prdelko, piňdourku, prcku a tak

Většinou jsem košišta ale jinak mi říká většinou zlatíčko a pusinko. On je můj kocourek, čertík, nebo Větříček (jmenuje se Petr), či kudrnáč, nebo Rumcajs (podle Zeis v jeho příjmení), říkáme si různě, všechny ty přezdívky jsou moc milé často mi říká taky ženo moje a já jemu muži můj

Z 90% jsem jeho myška a když jsme ve společnosti lidí, kde se to nehodí, tak jsem prosttě jeho žena a on je můj muž. Od té doby, co máme doma malé kotě jsme taky čas od času mamka s taťkou Jinak v rychlosti mu říkám mili (miláček) a jinak klasika, lásko, princezno, kočičko. Třeba beruško mi neříká a já to ani nechci, je to spojitost s bývalými partnery.

Co máme asi jedinečné, tak když jsme úplně sami, tak mi říká (protože dřív mi říkal, že jsem jeho miláčik), že jsem jeho cicjačik

Zrovna včera mi přítel po dlouhé době večer oslovil Moničko. Já jen koukala. Za tu dobu, co spolu jsme ( 5 let ), jsem toto oslovení mockrát neslyšela a ač mi tato zdrobnělina vadí, např. od babičky apod. tak z jeho úst mi to úplně zahřálo.Jinak přítel se narodil na Slovensku sice od malička žije v Čechách ale ví, jak miluji slovenštinu, proto mi občas řekne miláčiku, pak klasické zlatí, prdko, když jsem naštvaná tak ty moje bublinko , Moný, Mončí, sluníčko..
Já jemu taky klasika, zlato, zlatko, Miluško (odvodila jsem si to ani nevím jestli ze slova Miluji tě nebo miláčku ) Macku (jmenuje se Matěj ), když mi naštve tak Macouši nebo Matouši, prďolíne

Myšičko a knedlinko

Reaguji na Káťuška: knedlinko?to je hezký

já ted občas přítelovi řeknu Buclíku ..) a on mě Ňufinko )

Příliš zdrobněné zdrobněliny moc nemusím, takže kdyby se o to někdo pokusil, tak mě nedostane. Často se mi stávalo, že jsme se s partnerem nazvali slovem, které jsme měli spojené s vtipnou situací, která se nám stala. Ale nemuselo to být ve zdrobnělé formě. I když občas mi tak někdo zdrobnil jméno - ale ještě únosně - žádný šišlání a "ičičinečinko...". Občas i nadávka, mile pronesená.
Někde jsem četla článek od cizinky, která žije/žila v ČR a tam psala, že je u českých mužů běžné nazývat partnerku zdrobnělinami zvířat. Tak jsem se musela smát.
Jo a jakékoli zvláštní oslovení toleruju až po určité době, protože po první schůzce (kdy nic neproběhlo) mi zdrobněliny přijdou úchylné.

Kočičko,miláčku,beruško,micinko

Často z "Barušky" vytvoří "Berušku"

Žádným Já na to nějak vůbec nejsem. A hlavně to "neumim!" říkat nebo jak to popsat. Příjde mi divný jen tak mezi řečí říct třeba "lásko" nebo tak. Oslovila jsem tak bývalyho za náš rok vztahu fakt jen jednou (což mi hned samozřejmě oznámil ) a zdálo se mi, že jsem přitom měla takovej směšně divnej tón hlasu Asi se v tom moc vrtám.

Mně přítel říká Bambi. Když ho štvu, tak mi říká Bobku

Milooouuuuuš

Lovecká sezona
- von mi řekl Milouši, von mě asi miluje

Mě ještě říká "sýkorko" a když ho naštvu, tak "sýkoro".