Jsem rozvedená a jsem nebo nejsem samostatná?

Holky, to tak vůbec neberte, fakt. Ztrpčuje vám to jen život.....

janis
Pokud Tvůj bývalý manipuloval děti proti Tobě, tak to určitě nic příjemného není. Tohle mě naštěstí nepotkalo. Ale s financema myslím zápolí skoro každá rozvedená ženská. A i starost o domácnost a děti dá zabrat.
jarmil
to by mě taky mrzelo. Pokud se ale chystám vymetat víc obchodů, raději vyrážím sama.

Nedostatek peněz je proti probrečeným nocím, kdy mně to děti daly vyžrat...procházka růžovým sadem, to mně věřte.
Měla jsem co dělat...ale na děti jsem se nezlobila. Musela jsem se z toho dostat sama....janis

janis
určitě Ti nebylo nejlíp. Je to o tom, že opravdu každý máme nějaký starosti. Někdo menší, jiný větší.

Koukám,že já mám úplně pohodový rozvod-na všem jsme se dohodli,na majetku,alimentech,zůstal mně barák(protože v něm bydlí děti).Nehádali jsme se,nikdy nikde nepomlouvali,společně dokážeme posedět a probrat naše starosti-nekdy to jde lépe,někdy hůře,ale jde to.Víme,že když něco potřebujeme,stále budeme jeden pro druhého.Skrátka se něco nepovedlo a proč pálit mosty.Já myslím,že dva inteligentní lidé se mohou rozejít i bez boje.

Parmo na začátku to u nás taky tak vypadalo...muž si ale myslel, že zůstanu sama. Největší nenávist začala až jsem si začala se svým mužem, protože byl svobodný....tak to začalo.
Ale už je to za mnou...

Parma
s rozvodem jsem také problém neměla a domluvili jsme se. A i teď jsme schopni normálně komunikovat - a tak by to i mělo být. Ale někdy se fakt lidi nejsou schopní domluvit. Co je platný, že jeden chce, když druhý bude dělat peklo na zemi!

Janis
Je fakt,že člověk pak nepoznává chlapa se kterým spoustu let žil,jak se změní.Já když někdy mluvím se svým bývalým si připadám jako že mluvím s nějakou "patnáctkou".Nijak nemáme rozděleno,kdy si bude brát děti.Je to jen na chuti jeho a dětí.A připadá mi,že on je znova svobodný,najednou všude lítá a za dětmi přijede,když ho já nebo děti o to dopředu požádáme.Ženská,když myslí tak to je-my(moje rodina) a chlap -Já

Mohla bych napsat knihu....nakonec to bylo politováníhodné.

nestěžovala jsem si jen jsem konstatovala

u me stereotyp... vdavala jsem se v 19ti a po sesti letech manzelstvi (7 vztahu - jak prekvapive ) prisla krize... meli jsme oba po skole, neco malo praxe a zacaly resit rodinu. Tam se predstavy zacaly razantne rozchazet a ja jsem prchla... Opustila jsem super chlapa, mozna zbrkle, ale co uz. Na druhou stranu si rikam ze lepe nez cekat dalsich 15 let (poridit si deti a pak nez trochu dorostou...) a mit jistotu zda je rozhodnuti dobre ci ne... Proste zmena je zivot a tim jsem se ridila. Dalsi vztah byl velmi nevydareny, docela jsem si uzila trapeni, ale nakonec se trapil i on. Neni to nic jako pocit "revanse" jen se to tak proste nakonec prihodilo. A ted mam dalsiho super chlapa, ale taky nevim zda to vydrzi. Jak mi kazdy rika, neumim si cenit "dobreho bydla"...

ja jsem si na ten svuj musela 3 roky pockat

parma
to by ses musela narodit ve Váhách !!!! Já přemýšlím půl hodinu i nad tím, jaký mám koupit chleba .....

Nicméně s tím startem to budu mít trošku horší, chci odejít, ale půjdu jenom s pár věcma takže peníze na nový start si vydělávám. Sice máme velký dům, který kdyby se prodal, tak bych byla za vodou, ale chci aby tam zůstala bydlet moje dcera. Po mojem manželovi nechci žádné vyplacení z domu, takže vlastně půjdu s "nahým zadkem", ale s dobrým pocitem, že jsem holce nechala do začátku co jsem mohla.

No skvělý téma, pro mě naprosto aktuální, právě se rozvádím, naprosto čerstvě, minulý týden soud o děti, máme nesporný rozvod, jsme na všem dohodnutý, po pěti letech, máme dvě děti. Pocity jsou hodně zvláštní, strašně smíšený, až mě to zaráží. A to jsem rozvod chtěla já. Ale je to opravdu asi tak, že když někdo umře, tak se vám vybavují jen ty hezké chvíle s ním a na to špatné zapomínáme a to mi přijde i u rozvodu, proto podle mě jsou i ty smíšené pocity, protože na základě něčeho se k tomu rozvodu dojde a určitě ne na základě něčeho krásného.

Evo je to velké gesto...když nemáš firmu jak já, že jsem si ji nechala a mužovi nechala dům, kde jsou děti, tak skoro v padesáti je toto dost a dost velkorysé....kdybych měla velkou dceru a byla bych v pohodě, asi bych toto nedokázala. Jak se znám...chtěla bych být spravedlivá.
Ale co je spravedlivého...?
Dopadne to tak, že v domě zůstane dcera i tvůj muž.
Takže jako u mě....janis