Citový vztah k nějaké věci

Já mám citový vztah k plyšovému pejsku, kterého mi rodiče koupili na pouti když mi byly asi tak tři roky. Byl se mnou, když jsem byla menší snad všude i v nemocnici, kdy sem na tom byla špatně. Mám ho doteď, ale když někam jedu mimo ČR tak bych ho sebou nevzala, bojím se že ho ztratím

Reaguji na Edge: nebála my mame doteraz kopec známych pilotov ale väčšina je oženená, nič pre mňa ale priateľ je vojak takisto

Reaguji na cutie7:
Tak je to asi tvůj osud!Doufám,že od ted'ka teda dobrý!

No já mám citový vztah k jedné mojí kabelce, ale dlouho jsem se rozmýšlela, zda to nepíšu

Tak jediný citový vztah k věci tvoří moji dva plyšáci - medvídci. Jeden je pojmenovaný po dědovi a druhý po strejdovi.

Reaguji na cutie7:
To je hrozně smutný, že jsi ho nepoznala, s tím vrtulníkem se vůbec nedivím.

Jediné citové vztahy k věcem mám asi k safírovému přívěsku křížku a stejnému prstýnku po babičce, která už nežije. Sice je nenosím, protože nenosím křížky ani to jinak není můj styl, ale každý den na to ve šperkovnici koukám

Snubní prsten- ten nikdy nesundávám. Stejně tak náušnice z perel a perlový náhrdelník. Mám k nim vztah.

K prstýnku, který je bohužel z bižuterie a za který se mi zatím bohužel nepodařilo najít adekvátní zlatou náhradu. A taky k plyšovému bernardýnovi, kterého mi přivezl dědeček z francouzských Alp.

Moje prababička kdysi zachránila německého vojáka před Rusy a on ji pak, až se dostal domů, poslal z vděčnosti hrubší zlatý řetízek. Od svých třicátých narozenin mám řetízek já a opravdu mám pocit, že mi nosí štěstí - takže na všechny důležité chvíle a na cesty si ho beru sebou ( když jsem doma v ČR, tak někdy pod šálou, protože mám strach, že mi ho někde strhne z krku ) .

Ahoj, je to úplně normální. Jedná se o celkem běžný psychologický jev, kdy máš pocit, že Ti daný předmět nosí štěstí, nebo ochraňuje.Mají to spíše intuitivní lidé a citlivější jedinci.
Svým způsobem to také funguje. Jak je dnes oblíbené říkat - síla myšlenky
Až budeš mít pocit, že inklinuješ k jinému šperku/věci, té stávající poděkuj a ulož ji někam na pěkné místo k ostatním věcem.

No jasně já mám taky jedno takové malinké srdíčko co nosím pořád u sebe a beru to tak že mi nosí štěstí nedám bez něho ani ránu

Já mám čtyřlístek který nosím u sebe a nepřestanu

Reaguji na netík: Ano, náramek od kamaráda, nosila jsem ho pár let, než jsem zjistila že ten člověk se na mě úplně vykašlal. A hlavně stále nosím prstýnky, to už je součást mě.