Rozchod - vaše příběhy, rady jak přežít

Reaguji na Saga:
A co to zkusit ještě " zachránit" , vymyslet nějaká plán, program, výlet, kino, ...záleží, co k němu citíš, pokud je ve vztahu "nuda" dala bych tomu šanci, promluvila si s ním o tom a teprve bych přemýšlela, jestli to má ještě cenu?

Reaguji na Elienka:

rozešli jsme se proto, že na bývalého dolehla krize. Přišel o práci, museli jsme se stěhovat a z ničeho nic mi řekl, že neví zda mě miluje, že si vše potřebuje srovnat. Chci se k němu časem vrátit hodně si rozumíme a pořád ho miluji, ale nechci to lámat přes koleno. Jenže tím, že se vídáme pořád u kamarádu tak mám strach, že mu nedojde to, že mu chybím a zůstaneme u kamarádství.

A co když se k tobě vrátit nechce? Myslím, že je jedno, jestli se setkáváte u kamárádky. Kdybys mu skutečně chyběla, tak už by projevil nějaký zájem, lítost nebo tak.

Reaguji na Elienka:

řekl mi, že mě má rád. Pořad do mě schválně naráží a kouká na mě. On je takový, že své city na nedává moc najevo. S kamarády se o tom vůbec nebaví dusí to spíš v sobě. Prý se mnou chce být, ale i ne, že má zmatek a neví co bude za měsíc.

No tak ho nech trochu vydusit. Měj svou hrdost. Ať přijde sám, když sám odešel.

Kolik mu je?? to chování jak na základce

Reaguji na Elienka:

jj teď chci jet na celý víkend pryč, abych ho zase neviděla a dala se do pořádku. Je mu 27, jak říkáš chování jak malý taky to nechápu v jeho letech, ale to je tím, že má kamarády co mají 22-23 let. Jsem zvědavá jestli si třeba o víkendu vzpomene a napíše, když mě mezi kámošema neuvidí

Reaguji na lucy90:
Být tebou, vůbec bych ho nekontaktovala ani se nesnažila. On ti ublížil (teda podle toho co píšeš) tak ať se pořádně snaží

Reaguji na Anitramm: Já se to snažím zachraňovat dva roky, od doby, co spolu žijeme Ale on je buď blbý nebo slepý. Na vymýšlení akcí už nemám sil, protože jemu vyhovuje sedět doma, nikde se mu nechce a mě už unavuje po dvouletém sezení doma (až na pár výjimek) se o něco snažit Připadám si doma spíš jako, boože, služka pod drobnohledem. Já bych to zachránit i chtěla, ale z druhé strany vlastně nevím proč Člověk buduje domov a potom z něho má odejít, strašně těžké se rozhodnout. Ve tvém příběhu se vidím, akorát ze strany přítele.

Reaguji na Elienka:

Já mu nepíší vůbec,vždy napíše on jako první, odpovím po nějaké době jen stručně nic víc. Uvidíme co bude po víkendu. Jinak ti děkuji.

Psala jsem mu, že pokud mu to tak hrozně vadí, at si mě smaže. Na to mi napsal, že proč by to dělal, že není malý kluk za kterého ho považuju....

Ale proč to dělá? O co mu jde? Nejsme spolu, on už má někoho jiného, tak proč se to snaží mi neustále dokazovat, že si za to vlastně můžu sama? Myslím že stokrát mi to stačilo říct, ale on mi furt připomíná že je to moje zavinění, přitom já se celou dobu v tom vztahu snažila, chtěla jsem s ním hrozně moc být, chovala jsem se k němu odměřeně až na konci, kdy jsem prostě měla krizi, ale to se nedá srovnat s tím jak se ke mně choval on...

No znali se rok, je to jeho spolužačka, psát si začali v lednu, on s ní první řešil školu a potom náš vztah, kdy mu radila, at se se mnou okamžitě rozejde.... Kdo ví co jí o mě všechno napsal.. No tak snad aspoň pochopil že řešit vztah se má s tím druhým a ne s někým, kdo o nás vůbec nic neví...

Je mi to jasné, nejspíš chce aby ho každý litoval a říkal mu jak udělal dobře, že to skončilo...

Snad se ta lež jednoho dne obrátí a on si uvědomí, jak to ve skutečnosti bylo a že to nebyla tak uplně moje chyba, ale že to on se mnou nechtěl být, trávit čas, ubližoval mi slovně, nezajímal se o mé pocity, bylo mu všechno jedno, on se mnou nechtěl bydlet atd.atd.

Řekni mi jeden důvod, proč to neuděláš ty...?

Protože o něm chci vědět, chci se s ním bavit, ale nejspíš to nepůjde tak brzy... Nechci ho mazat ze života, chci se s ním bavit, ale vím, že to potřebuje čas a navíc, bylo by mi líto kdybychom po tolika letech dělali, že se neznáme, kdybychom skončili jen u Ahoj a dělali, že se nic z toho, co se stalo, nestalo.... Chce to čas a věřím, že až vyřešíme poslední věc, kterou máme vyřešit, že už se ozývat nebude a třeba po nějakém tom čase si jednou zajdeme na to kafe a v klidu si povykládáme, i když nevím, zatím si to moc představit nedokážu.... Uvidíme jak se to bude vyvíjet, v přátelích ho mám, ale snažím se na jeho profil nechodit, nezjištovat...

Reaguji na Nattalka: děláš chybu.. takhle to o to budeš mít horší. každý zažívá tenhle pocit - přeci ho nesmažu po tolika letech jen tak ze života.. i já to měla.. čím dřív to uděláš, tím dřív se můžeš začít vzpamatovávat.. jsme od sebe od konce července a ani to ahoj si neřekneme. taky jsem měla potřebu se s ním bavit, ale to ti bude jen škodit.. holky tu jen neplácají do větru

Tím si nepomáháš, spíš naopak, prodlužuješ to.

...a sama víš, jak to nakonec s tím chozením na jeho profil doopravdy je...

No, zvaž, co je pro tebe nejlepší, ale pak počítej s tím, že ti bude vypisovat ty blbiny o ničem dáe A ty o tom budeš akorát stále přemýšlet.

My se taky ani nepozdravíme a když někde je, tak radši dělám, že ho nevidím a prostě jak kdyby tam nebyl. To je cely.