Rozchod - vaše příběhy, rady jak přežít

A z jakýho důvodu? Prostě to tak bývá, že lidi se rozejdou a nevídají se, nevolají si jak se dneska měli a co dělali apod. Uvědom si, že on má teď jinou, lhostejná mu nejsi možná tak, když si vzpomene, že bys mohla dát někomu jinýmu (než jemu). Jediný, co vás spojovalo, je už minulost, tak žij přítomností a jeho vymaž z hlavy..

Reaguji na Nattalka:
vymaž si ho z FB, holky ti radí dobře....nebuď s ním v kontaktu, jenom ti to může ublížit, opačný efekt to nikdy nemá....chápu tě, že ho nechceš smazat ze života a zajímá tě, jak se má...taky jsem to tak měla, ale brzo mi došlo, že se tím jedině trápím...bez tebe se má evidentně dobře, jinak by nebyl s jinou, tak ho už dál neřeš...neřeš ani, když ti napíše a proč ti píše, jsou to jen manipulace...když vidím, jak se tu ty a některé holky v tom neustálém kontaktu s ex plácáte, jsem strašně ráda, že v kontaktu se svým ex vůbec nejsem...hojení jde totiž výrazně rychleji než když vaši ex neustále jitří vaše rány!

zůstat v kontaktu jde jedině těm, kteří se na rozchodu shodli, nikoli když v tom jeden z nich není dobrovolně!! ale nevylučuje to, že časem se kontakt nemůže obnovit, jen vám ten druhý už musí být "lhostejný"...

Reaguji na francisB: jo jo, přesně tak, žiju tak, jak kdyby v mým životě nikdy nebyl, a zatím si nemůžu stěžovat.

No jo holky, máte pravdu... samozřejmě.. Jen mě to moc mrzí jak to dopadlo, nechtěla jsem ho ztratit jako kluka a už vůbec ne jako kamaráda, přijde mi uplně hrozné že bychom se neměli ani pozdravit, když se potkáme.. Byl dlouhou dobu součástí, hodně důležitou, v mém životě a nechci ho prostě jen tak smazat, ale jelikož se se mnou baví tak jak se baví tak to bude asi uplně nejlepší, stejně pokud nemá zájem nenadělám s tím nic i kdybych stokrát chtěla... Jen je ted kolem mě tolik neštěstí že mi to přijde hloupé se s někým nebavit, třeba i z principu, nechci toho časem litovat, ale stále je to moc čerstvé, třeba za pár měsíců budu mluvit jinak a bude mi ukradený....

Neříkám být s ním v každodenním kontaktu, ale je to prostě škoda dělat že je to cizí člověk. Prostě normálně si povykládat, když se někde potkáme jak s jiným kamarádem, kterého potkám po dlouhé době na ulici, ale ani se nepozdravit? To snad ne A ano, někdy to tak bývá, ale může to být i tak že ti dva zůstanou kamarádi a když jim to prostě neklapalo ve vztahu tak to neznamená, že jim to nebude klapat ani jako kamarádům, ale chápu že to všechno potřebuje ještě mnoho času... Jen prostě já zrovna bych nerada byla z těch, kteří svého ex ignorují a nebaví se s ním.

Reaguji na francisB: A ty nemáš zájem se s bývalým po čase bavit?

ne...třeba se to časem změní, ale spíš ne...on o to také nemá zájem, když se od rozchodu naštěstí jedinkrát neozval, tak nevím, proč bych se o něj měla zajímat...je pro mě minulostí, cizincem, který si do poslední chvíle hrál na někoho, komu můžu věřit...zajímám se teď jen o sebe...
ale pozor! já rozlišuju nebýt v kontaktu a ignorovat! píšeš, že se přece k ex nemůžeš chovat, jako že ho neznáš, když se potkáte...to samozřejmě nedělej, já bych ho také slušně pozdravila a možná i zapředla povrchní konverzaci, ale je to něco jiného než se prostě nezajímat, jak se má....nic ti do něj být nemusí, nechodíte spolu, ani nejste kamarádi...kamarádi vypadají jinak a ano, ti se o sebe zajímají, ale to vy nejste...třeba časem ano, ale teď fakt ne...ať už ti to příjde jakkoli divné se o jeho štěstí nezajímat, je to to nejlepší, co můžeš dělat
vem to tak: budeš šťastnější, když budeš vědět, že on je šťastný, má rodinu a vše co kdy chtěl? Nebudeš...Budeš mu to přát a to je správné, ale šťastnější tě to neudělá, tak má teda cenu se o to zajímat? NE!
mysli na sebe....

Já jsem po rozchodu 4.den a je to děs. Jsem úplně zlomená, tak smutno mi v životě nebylo.
Pročítám to tady a jeden příběh lepší než druhý.

Tak holky:
Už mě vážně vytáčí, že mi ještě nedal zbytek věcí. Rozhodla jsem se mu slušně napsat, že na zimu se mi budou věci do sněhu docela hodit, a že už se pomalu vzdávám nadějí, že se s věcmi ještě někdy shledám, a že jsem myslela, že to bude jak jsme se dohodli (nechá u kamaráda). Odhlásil se a nereaguje.
Nemám slov, ten příspěvek by sem nepustili přes cenzuru.

Myško, jsem ráda že jsi se ozvala a že jsi na dobré cestě

Já nemám rozchod za sebou, ale zřejmě se k němu blíží. Mám o kus mladšího přítele. Chodíme spolu skoro rok a stále bydlí se svojí bývalou. Bohužel jí prý dluží dost peněz a mají takovou hloupou úmluvu, že dokud splácí, budou stále bydlet spolu. Takhle se domluvili v rámci rozchodu. Nevydržím ale čekat ještě 2 roky a půl na to, až jí to splatí. Je to hrozný, rozloučit se před jeho barákem a vědět, že jde domů, kde bydlí jeho bývalá, která mu pere, vaří, která se producíruje před ním možná ve spodním prádle ...

K tomu se přidala další věc, pokud má nějaký problém, je na mně protivný a otvírá si na mně pusu... není sprostý, ale nedělá mi to dobře, chytá se každé kraviny... a pyskuje po mně... cítím se občas jak hadr. Má před nepříjemným chirurgickým zákrokem, ale já za to přece nemůžu... je to nepříjemné, ale nejdou mu řezat nohu, aby byl takový....buď je protivný anebo mně ignoruje, nevolá, nepíše, nevidíme se... ¨

Poslední perla byla, když jsem řekla, že mi chybí na ranních směnách (měl v té době noční) a on na to, že mu chybí řidič (občas ho beru autem).

Byly samozřejmě i pěkné chvilky, působíme na ostatní jako zamilovaný pár... bral jsi volno, když jsem měla zákrok a potřebovala odvést domů, pomáhá mi s autem, je pozorný a na druhou stranu dokáže být i hodně útočný. Myslím slovně...

Potřebovala bych znát váš názor, možná i nadat, jak to tak po sobě čtu.... říct, jak přežít rozchod, když dotyčného milujete a vztah je i pěkný, i bolestivý...

Nejlepší náplast je nová láska nebo známost každopádně ta první po rozchodu obvykle nevydrží - ze strany toho, kdo se pokouší zapomenout..Alespoň já to tak mám. No a jinak klasika, cestovat, užívat si s kamarádkama a hlavně se nehroutit..K rozchodu jsou většinou nějaké důvody, tak já obvykle zahazuji city a myslím rozumem, pořád si připomínám že jsme se rozešli protože to bylo na houby a ne proto že to bylo šíleně supr a netrápili jsme se..ale v tom jsem asi jiná, asi budu dost chladný člověk když mi to jde tak po másle..ráda pálím mosty držím palce..

Reaguji na Apolina:

Neumím pálit mosty, nejsem vůbec chladná. Ztráty beru dost tragicky.

sonique: to jsi stejná jak moje kamarádka, tam pomohl jenom čas..pořád jsme ji s holkama vodily mezi nové lidi ať se trošku zabaví, vymýšlely aktivity aby na něj nemyslela, jezdily na výlety, ale stejně to bylo ze začátku úplně k ničemu, měla oči i mozek jen pro něj:/ takže čas..pokud to byla taková ta osudová láska, tak toho se člověk zbaví za dýl, já jsem teď necelý rok po 5ti letém vztahu a taky na něj občas myslím, jenže teď už spíš nostalgicky..

Reaguji na Apolina: pořád jsme ji s holkama vodily mezi nové lidi ať se trošku zabaví, vymýšlely aktivity aby na něj nemyslela, jezdily na výlety

Hmmm, to znám, člověk je jak strnulý, sedím a koukám do prázdna, ani nevím, že už uběhly dvě hodiny...jak socha
Snažím se mu nepsat, nevolat a neidealizovat...

Co by vás schválně napadlo, kdyby vám přítel řekl, ať hned napíšete na icq, jak dojedete autem domů, že má o vás strach, a pak si ho ani nezapne, aby zjistil, že jste v pořádku??

tvého přítele neznám ale u mého bývalého bych si řekla že je líný se dovalit k pc a stejně si říká, že kdyby se mi něco stalo tak by se mu někdo ozval ale třeba se jen k počítači nedostal, težko říct..pak je taky varianta že je mu to jedno a řekl ti to, aby nevypadal, že jsi mu už úplně ukradená..záleží na typu člověka..Zbytečně bych ho ale neodsuzovala, i když podle toho co píšeš tak je dost sebestředný..

Zvlášť když má icq na mobilu, že ... :-/ Proč to po mně vůbec chce??