Rozchod - vaše příběhy, rady jak přežít

Reaguji na sisi777:
napadá mě, že důvod je hlavně ten, že má někoho jiného
myslím, že chlap by se nerozešel před Vánoci, kdyby v tom nebyla jiná, která si ho na ty Vánoce přeje mít u sebe...

Reaguji na sisi777: Tuhle větu jsem taky slyšela, a hádej, za 5 dní po rozchodu už si to tady štrádoval s někým jiným

Reaguji na sisi777:
Před Vánoci, to je fakt pakoš. Je mi to líto, když z tvé strany nebyl žádný problém o to je to horší . Teď je na řadě čas, aby se činil a zahojil rány. Bude lépe, neboj.

Tak po 11 letech ... to na neho budeš zapomínať 5 a pol roka .
Aj on na Teba.
Asi ste to prechodili.

Děvčata, tuhle vaši diskuzi sleduju poctivě. Nepíšu, protože nemám co víc přidat. Jsem ráda, že to s vámi takhle dopadá, že sem nenapíšete pár hysterických příspěvků hned po rozchodu a pak už nic...je hezké sledovat, jak jste se z toho dostaly a jak vám to najednou myslí a přestože jste nevěděly, jestli to zvládnete, tak to zvládáte. To je myslím to nejlepší, co se zde nováček v tomto problému může dočíst: že existují dobré konce, ve kterých jste dokázaly udržet vlastní hrdost a dokážete chodit po světe zase jako samostatné bytosti

Že jste to zvládly je nejlepší odkaz do této diskuze a můžete na sebe být pyšné!

Reaguji na francisB: Zbabělec to je.

Reaguji na AnetteB: Já si myslela, že je v tom ženská taky. Ale teď už vím, že je v tom něco horšího.

Reaguji na sisi777:

na druhou stranu je to hezké, že má k rodičům takový vztah, tam byl asi problém spíš se domluvit na nějakém kompromisu, ne? Vážně nemocní rodiče, kteří ho potřebují mít vedle sebe a na druhou stranu partnerka, která trvá na to aby s ním bydlela sama.....a on se musel rozhodnout...jenom nechápu proč ti to musel odůvodnit tím, že už tě nemiluje....

To si taky nemyslím, no vím to, bývalý přítel o tom nikdy s nikým nemluvil, když jsme měli třeba nějaké problémy a myslím, že to byla chyba, protože to viděl jen svýma očima a nenechal si od nikoho poradit i když to třeba nebyla moje vina, ale on to tak viděl a nic s ním nehlo, to si myslím že není dobře.

To já jsem dělala taky a všechno to mohlo dopadnout uplně jinak, kdyby mi ukázal, že o mě stojí, že chce být se mnou, ale místo toho si raději lehce našel jinou a mě ztratil. Přijde mi to ale uplně nespravedlivé, vždycky ten jeden z toho vztahu je uplně v pohodě, hned po rozchodu si najde někoho jiného a druhý se dlouho trápí. Ano, není dobré jít hned ze vztahu do vztahu, ale začínám si myslet že jedině tak to tomu druhému pomůže zapomenout a projít si těžkým obdobím, pokud má někoho u sebe, to se potom nedá srovnávat s tím když je člověk sám a trpí.... Navíc si myslím že ten, kdo by si měl uvědomit co ztratil je přítel a ne že ten z toho vlastně vyjde jako vítěz a nic ho netrápí, týden po rozchodu už je v pohodě, je to za ním a všechno ho přešlo.....

Kéž by to takovou "dobu" trvalo i mě a byla bych z toho venku!

Pokud to bylo z ničeho nic, ze dne na den, myslím, že má jen krizi a ještě se ozve a bude chtít zpátky...

Úžasné jak rychle dokáží zapomenout...

S přítelem jsem byla pět let a ten už po týdnu na mě zapomněl.....

Never tomu
Len jeho spomienky sú teraz špatné. Ako sa teraz k nemu správaš, také budú jeho spomienky za pol roka.

Reaguji na Falcon: Nějaký důvod mít musel, pravdu mi říct nemůže.

Já mu nedokážu odpustit, co mi způsobil, ikdyby se chtěl vracet.

Reaguji na sisi777:
a myslíš, že to s těmi rodiči je pravda? nikdy neříkej nikdy, aby v tom vážně nakonec nebyla i jiná ženská (zvlášť takový rozchod týden před Vánoci, to přítel buď není moc citlivý nebo s ním chce být na Vánoce jiná, jak už psal někdo přede mnou)

...protože pokud o něj stojíš a je za tím jenom to, že on se musí starat o vážně nemocné rodiče, tak by ten vztah možná stál za nějaký kompromis a za záchranu, ne? ...je škoda ztratit jedenáctiletý vztah (resp. jedenáct let života) kvůli tomu, že nejste schopni se domluvit, jak to udělat, aby on mohl být dostatečně často s rodiči, kteří ho potřebují ,a zároveň bydlel s tebou...možná, že je toho jenom na něj teď hodně - tlak z tvojí strany, tlak ze strany rodičů...a třeba za chvíli zjistí jak mu chybíš a nějak to vyřešíte...

Já se k němu nechovám nijak, našel si jinou, tak už není co řešit. Kdyby byl sám, určitě by to bylo jiné, možná bychom to nějak vyřešili a ještě to spolu zkusili, ale protože má jinou, tak už nemá z mojí strany ani moc šanci něco řešit nebo se pokoušet o nápravu. Sám mi napsal, že už je to za ním a at nic nehrotím a užívám si života, sám mě ze svého života vystrnadil, já jsem se s ním bavit chtěla, on o to nestál, tak má co chtěl... Nějak tomu nerozumím, že jeho vzpomínky na mě budou takové, jak se k němu chovám ted já. Snažila jsem se o kontakt, ale byl ke mně tak chladný, že jsem to vzdala, o takové zůstávání v kontaktu nestojím. A ano, nejspíš na mě uplně nezapomněl, ale to "zapomínání" má pro něj uplně jinou váhu, když má někoho, kdo ho rozptýlí, s kým tráví čas, když má někoho po svém boku, to se pak vůbec nedá srovnávat, kdo víc trpí a pro koho je to období těžší, když je sám.....

Jsem na tom úplně stejně a líp bych to nevyjádřila - jste skvělé holky!