Rozchod - vaše příběhy, rady jak přežít

Reaguji na Nattalka: Víš, já jsem také ze svojí strany zažila rozchody, kdy jsem toho kluka nechala ze dne na den, a nikdo jiný za tím nebyl. Prostě jsem nechtěla jít společnou cestou s ním, nevyhovoval mi a prostě jsem jednoho dne odešla. Nechyběl mi, nechtěla jsem s ním pak už být a dnes je to již 6 let a skoro vůbec jsem si na něj nevzpomněla a nevadilo mi, že o něm nic nevím, že nevím, jak vypadá. Byla jsem ráda, že si našel někoho jinýho, nežárlila jsem, nic. Další, ten se se mnou rozešel a ještě ten večer jsem se dala dohromady s jiným a s tím jsem zůstala úctihodné 4 roky. Myslím si, že muži se takto rozcházejí, protože nechtějí zažít trápení, vidět, jak žena brečí, samo je to bolí, proto se jednoho dne seberou a bezeslova odejdou. Já jsem mu to zazlívala, jak hnusně se se mnou rozešel, ale teď už vím, že já bych to udělala tak, že bych se jednoho krásného dne už nikdy neozvala, abych neviděla to trápení :-/ ale všechno zlý je pro něco dobrý..

Dobre robíš. To vieš, on má výčitky svedomia lebo ťa nechal /aj ked to neprizná, alebo si to dokonca ani neuvedomuje./ Počkaj pár mesiacov

Tak to je docela smutné Doufám, že až takhle to bývalý přítel necítí, i když kdo ví, teď když má jinou a nestojí o to zůstat v kontaktu, si na mě ani nevzpomene...

Snad máš pravdu, snad se mi to všechno jednou vrátí a budu štastná!

Myslíš, že se mi po čase ještě ozve? Musím přiznat, že mam malinko naděje na to, že by se mohl chtít vrátit, ale vím, že to se nestane.... Nejhorší je prostě to uvědomění si, že už je konec, že už spolu nikdy, nikdy nebudeme... A taky to, že mě nechal a místo toho, aby se o mě pral a bojoval si slabošsky našel jinou.... Už bych nikdy někoho takového nechtěla, někoho, kdo o lásku nebojuje a raději se vzdá, aby to dělat nemusel, protože přece jen je jednodušší si najít někoho jiného....

Jeva ...z toho příspěvku jde cítit, jak se trápíš, to je mi líto .
Ale ještě před nedávnem jsem si říkala to samé, nechci ho, ale proč to udělal, nevrátí se, ale co kdyby....
To se srovná. všechno přebolí a ty si najednou všimneš, že už ti nechybí ani on, jako ten pocit těšit se a milovat někoho.

Ahoj, tak se přidávám mezi rozejité. Teda ještě to není definitivní, do středy máme pauzu a pak si oznámíme výsledek, ale já už ho vim z jeho strany teď a potřebuju se na to nějak předpřipravit, jak to ustát a tak..
Jde o to, že (teď už asi ex)přítel začal pochybovat, jestli vůbec nějaký vztah chce, natož vztah se mnou. Byl předtím dlouho sám a teď asi zjistil, že vztah má i nějaký omezení a nároky, že oproti nezávaznými vídání, který provozoval předtím, je s tím spojená i nějaká práce.. A začal hledat chyby a záminky, proč vlastně vztah nechce.. No a docela dost jsme se pohádali, on mi začal předhazovat, co všechno jsem kdy udělala špatně, a já z něj najednou měla pocit, že hledá záminky, proč mě poslat do ***... Já to beru, třeba se k sobě nehodíme a nemá cenu to prodlužovat, ale proč to není schopný říct narovinu a hledá si nějaký směšný důvody...?
Já bych s ním být chtěla, ale z něj mám pocit, že neví co chce, a nerozhodný chlap je neštěstí. Takže jsem připravená na to, že to ve středu ukončí.. A já se nechci do toho zamotávat, nechci nic rozebírat a ospravedlňovat se. Bojim se, že to bude chtít hodit na mě, že je všechno moje chyba, aby on z toho vyšel dobře, ale výsledek byl ten, který chce, takže rozchod. Jak byste reagovaly vy? Nenechat se zavléct do nesmyslného rozhovoru, říct, že je to jeho volba a já ho přemlouvat nebudu...?

Rozchod bych navrhla já a odešla hrdě středem.

Souhlasím, proto bych neplýtvala svým časem na takového chlapa.
A neponižovala bych se čekáním až se milostivě rozhodne, zda se mnou chce být.

Reaguji na morgen:
pak samozřejmě očekávej reakci,že on to chtěl zrovna dát znova dohromady a bude ten chudinka.. ale nedej se..
buď chce s Tebou být,nebo ne. Pokud o tom pochybuje,ať si trhne.

protože chlapi maj prostě na to malý koule nebo nevím,jak to říct. Upřímnosti a říkání věcí na rovinu jsem se prozatím dočkala od mála chlapů.

Cituji Adka: Rozchod bych navrhla já a odešla hrdě středem.

Tohle je přesně to, co právě čekám a čeho se i docela bojim. Jsem si jistá, že jestli bych první krok ke konci navrhla já, on by začal hrát na city. A já asi nejsem dost silná na to to ustát..

Tohle je mi jasný a sama vim, že s klukem, který o mě zas tak moc nestojí, být nechci.

S tím je nutné počítat.

Když si uvědomuješ následující, tak to zvládneš.

Holky, já jsme totálně na dně. Po dvou a půl letech jsme se rozešli ve zlým. Jsem zpět u svých rodičů s tím, že budu jezdit 6 hodin do školy na otočku každých 14 dní. Doma nemám soukromí, mám ještě dva hodně malý sourozence. Nemám tady žádné kamarády, všichni se odstěhovali za VŠ, nemám brigádu, prostě nic. Navíc jsem zhubla dvě kila, což je k mý současně nízký váze ještě horší. Je mi zle, jím jen proto, že musím a měla bych, ale hlad nemám. Každej den piju, abych se z toho dostala. Vím, že je to všechno totálně špatně, protože studuju psychologii a jdu proti veškerejm zásadám. Nevím co dělat...

Reaguji na VeronikaEma:
Buď v klidu. To přejde. Chce to čas. Nedělej žádné hlouposti hlavně a nech to tak. Každý z nás si tím prošel. Buď statečná. Vybreč se, buď zalezlá a až to trochu opadne, tak si najdi brigádu, zavolej nějaké kámošce a půjde to. Nebooj.

No a co. Nikdo nemá patent na dokonalost. Hlavně ať ti to nepřeroste přes hlavu...bude dobře, uvidíš.

Tak slečny, dámy, madam...přeju vám všem krásné Vánoce se svými blízkými a abyste v tom příštím roce prožily jen samé příchody (přátel, lásek, zdraví, štěstí) a žádné rozchody
Mějte samy sebe rády a věřte ve svou sílu vše překonat!

A v návaznosti na RomanKaS vám děkuju, že přispíváte i se svými dobrými konci, rozchod totiž fakt neznamená konec světa, ale jeho nový začátek