Nervozita a strach ze školy

Reaguji na kutunka: To nás je víc Ježiš, proč zrovna já!

Reaguji na Maky773:

Kočko, buď úplně v klidu. My měli celkově šílený kolektiv, chodila jsem na soukromou školu a taky to byla celkem katastrofa. Já teda chodila do třídy se svou nejlepší kamarádkou takže jsem to měla trochu lehčí v tomhle. Ale s 98% lidí jsem se nemusela. Neřešila jsem je, oni mně samozřejmě ano - neustále. Jelikož si potrpím na kvalitní, dražší oblečení a občas se obleču trochu výstředně(nebo tak co ostatní prostě neznají) tak neustále řešili proč mám tak úzký/volný/tak tmavý džíny nebo tak vysoký/úzký/barevný boty ..... Prostě hovadiny, jako kdyby nebylo jedno co mám na sobě . Navíc jsem byla jedna z nej ve třídě tak to tomu nepřidalo. Jednou jsem slyšela jak spolužačka říká, že mě nesnáší - jen jsme si před ní stoupla a řekla ať mi to řekne do očí - neřekla. Hvězda. Párkrát jsem je poslala někam a spíš to ignorovala, věnovala se kámošce, učení, maturitě, časopisům - prostě na to, abych odmaturovala a měla klid.
Nemá cenu je řešit. Asi mají své životy moc nudné, že musí řešit tebe! Kašli na ně, nějak se ve třídě zabav, mysli si něco o č***cích a krávách a bude. Přeji Ti hodně štěstí - vím, že to není příjemné !

Ještě chci dodat, že to strašně rychle uteče. Já měla ve druháku šílený nervy z praxe a říkala jsem si, že se nedočkám konce. Teď to budou čtyři roky a jako bych nemrkla. Vážně to utíká rychle.
A já, jelikož nejsem samotář, tak pro mně byly nejhorší dny kdy kamarádka chyběla. To mi hodně pomáhal mp3 přehrávač později iPod. Dala jsem si tam všechny oblíbené písně a vždy se celou hodinu těšila, až si to o přestávce pustím, u toho jsem si četla nebo měla hlavu zabořenou v mikině a bylo - KLID . Někdy jsem poslouchala i o hodině .

Reaguji na Gogelka17: Ty jo, to jsi hodná! Děkuji za podporu! Snažím se, i když je to těžký No určitě víš, o čem mluvim. Podle popisu jsi měla úplně stejnou třídu.

Reaguji na Maky773:

No vůbec nemáš zač. Já vím, že je to těžké, já byla nervní spíš z té praxe. Takže vím moc dobře co prožíváš. Měla jsem šílenou třídu. Vážně se nad ně povznes. Nemáš zapotřebí chovat se jako oni a to Tě dělá lepší než jsou oni. Zkus ten iPod, časopisy, cokoliv co Tě zabaví a nebudeš se soustředit na ně.

Jinak ještě dodatek - k tomu jak jsem psala, že jsem byla nej ve třídě - myšleno jako nejlepší - premiantka - ne že bych si myslela, že jsem byla nejúžasnější ve třídě.

DRŽ SE PRINCEZNO .

Přesně, jako kdybych to psala já. U nás se holky oblékají všechny stejně, džíny, kecky, mikina. Když si vezmu třeba podpatky, tak úplně na sobě cítím ty závistivé, nenávistné pohledy.

A jak jste holky přežili první školní den? Já už jsem z toho pěkně otrávená Vešla jsem do třídy a pozdravili mě 2 lidi z 8, nic moc.

já už chci červen

Reaguji na Gogelka17: No souhlasím a angeeel - JAKO BYCH TO PSALA JÁ! Děkuji za podporu
Reaguji na angeeel: Přesně, prostě obyčejné. Když si vezmete něco neobvyklého, tak hned pomluvy.
Reaguji na Kelly33: Souhlasím

Jinak první den fakt příšerný, sedím opět sama. Ty obličeje mi vážně nechyběli! Už ať je konec třeťáku!!

Jak jste se s tím poprali vy?

Já taky. Nejradši bych maturovala už teď

Dneska se kamarádka se kterou sedím pokoušela bavit s holkama před náma a ta jedna řekla svojí spolusedící: "ježiši, pojď si sednout někam jinam, tady před nima teda sedět nechci" A nejlepší je, když vejdu do třídy, kde je třeba 15 lidí a pozdraví jeden, to si pripadám jak největší pako.

To jsou prostě debilní lii, co si myslí že jsou??

*lidi

Reaguji na Kelly33: Něco "víc" ndež my .. my, co nás nezajímá jen chlast a pomluvy!

dnes, 09:30:22 - Připojeno během spojování:
Strach ze školy

Už od první třídy jsem vždy chyběla víc než ostatní děcka. Měla jsem mozkovou obrnu a dlouho trvalo, než mi vubec přišli na to, co mi je. V 8 mé třídě problémy vygradovaly a já nebyla ve škole 2 měsíce a tam to všechno začalo. Ve třídě mě děcka začali strašně pomlouvat, začala jsem mít strach tam chodit, vyhýbala jsem se tomu, zneužívala i toho, že jsem byla v takovém stavu. Hrozně jsem se bála. Nejhorší byl vždy ten první den ve škole, pohledy spolužáků, špitání. Vždycky jsem to ale nějak přežila.. Jsem teď ve druhém ročníku na mé vysněné škole. První ročník jsem dá se říct zvládla s odřenýma ušima, ale ted zase jsem doma marod, ve škole jsem třeba dva dny a zase lehnu. Myslím že je to i hodně tou psychikou, protože se mi vrátil ten strach, strach tam jít, dívat se na ně, když vím, jak hnusně pomlouvají, nevím si vážně rady, tak strasně moc bych tam chtela jít bez toho aniž bych se bála.. Zažil někdo něco podobného? co by jste mi poradili? jak to překonat?

Reaguji na AlexBrian: Víš určitě, že tě vyloženě pomlouvají? On to může být tvůj pocit (ale samozřejmě nemusí), člověk kolikrát vidí to, co chce vidět. Nenašli jste si se spolužáky k sobě cestu zřejmě proto, že se s nimi málo vídáš. Vždycky ti, co spolu sedí v lavici, mají každý den stejnou cestu do školy, mají společné zájmy se spolu více baví. A ty v té škole nejsi. Myslím, že bys měla první krok udělat ty. V době, kdy ve škole jsi, běž si k některým sednout, prohoď něco, půjč i sešity... Oni mohou mít podobný pocit jako ty, a to, že se s nimi nebavíš, protože se bavit nechceš, můžou tě považovat za namyšlenou apod., i kdyžto tak není, ale to musí zjistit

Co se týče toho tvého bloku ze školy obecně, už to trvá několik let, možná by bylo dobré se o tom někomu svěřit, popovídat si. Zkus nějakého psychologa-psycholožku, ta tě vyslechne, možná ti vyloženě neřekne, CO máš udělat, ale navede tě. Řekne ti nezaujatý názor. Za zkoušku to stojí..

Píšeš, že jsi často marod..v jakém smyslu? Nechtělo by to tedy nějaké komplexní vyšetření?
A poslední mě ještě napadá...píšeš, že jsi často marod, ale asi je to psychikou...nevybýbáš se záměrně škole? To je pak začarovanej kruh. Radím, nechat si pomoci od odborníka, nebo aspoň ho vyslechnout... Je vidět, že tě to hodně trápí a nedá ti spát...