S kým trávíte Vánoce?

Vánoce jsou opravdu v mnoha rodinách svátkem "vynucené" lásky a radosti.
Já sama jsem na Vánoce navečer s rodiči, což pravidelně bývá značně strojené a ve vzduchu je cítit "dusno". Večer poté trávím s přítelem, to už je samozřejmě ta pravé pohoda a klid.

Poslední roky ovšem beru Vánoce jako prostor pro ztišení se a přemýšlení nad životem, čas uvědomování si a děkování za vše, čeho se mi v životě dostalo. Proto Vánoce v podstatě trávím nejvíc sama se sebou.
Škoda, že současná společnost zbavila svátky tohoto jejich původního významu a přiměla většinu z nás hnát se akorát za tím, aby bylo pod jejich stromkem co nejvíce co možná nejdražších dárků a aby si Vánoce co nejvíce "užili".

já mám Vánoce ráda, každý rok se na ně těším jako malá holka, dopoledne vždycky trávíme s přítelem, dáme si dárečky, jdeme na dlouhou procházku se psama a pak jsem s našima a bráchou, díváme se na pohádky, strašně dlouho večeříme, povídáme si. Líbí se mi to i proto, že máme čas jen sami pro sebe, naše malá rodinka a prostě je to pro mne něco jedinečného.

Tak já vůbec nevím,jak to letos vyřešit. 9 let jsme to praktikovali takto: 24. odpoledne jsme jeli k našim,tam proběhla i večeře,pak domů dát si dárky s přítelem,pak o patro výš k jeho rodině na dárečky,pak rychle rychle na půlnoční. Bylo to strašně hektický. Poslední 2 roky se zas příbuzní střídali u nás ( byla jsem těhotná a pak zas malý mimčo,tak jsme nechtěli nikde štrádovat). Loni se u nás sešli všichni najednou a dopadlo to tak,že já obskakovala 10 lidí + umačkaný a upusinkovaný mimino. Bylo to ještě víc na palici,než to přesouvání se. Letos už dcera začíná brát rozum,tak jsme si řekli,že štědrý den strávíme jen ve třech a naše rodiny navštívíme během svátků. Jenže: včera jsem to nadhodila a ségra ztropila celkem slušnou scénu,že prej SAMA s našima na štěd.večer nebude a dokonce si přede mnou klekla a prosila,ať tam jdeme taky Fakt nevím,jak se rozhodnout - jako já ségru chápu,ona má naše máma zvláštní "dar" na Vánoce ( a jiné slavnostní příležitosti) vytahovat starý křivdy a když jí někdo nekrotí,tak to většinou končí hádkou. Fakt paráda. Ovšem na druhou starnu,taky bych po 12ti letech ráda oslavila Vánoce podle svých představ. Ach jo.

Tak to ji chápu,pokud by u našich ségra nebyla,samotné by mě bylo divně,ale chápu i Tebe,je to hold těžké

pehot
Tohle moc nechápu. Proč bys nemohla realizovat svoje představy, jak trávit Vánoce? Jsi dospělá ... A Tvoje sestra tráví vánoce u rodičů proč?

s manželem a je to super,už se těším až až začnu činčat domeček.Jinak rodiče se musí smířit že jejich dítě má už vlastní život a navíc na druhý den jezdíme k nim

pehot
Naprosto chápu tvou situaci,ale je potřeba udělat jasno.I vy máte právo na klid a pohodu.Já se s našima dokonce jednou pohádala,že vánoce prostě nene a holt se s tím museli smířit,že vnouče si pro dárky přijede druhý den a ne že po večeři pojedem jak blázni večer ještě k nim.

tak já nemám ráda vánoce asi posledních deset let. Po tom co mi umřel děda to nějak stojí za dvě věci. Už od rána je u nás doma hodně dusno. Taťka z babičkou jsou protivní a všichni z napětím čekají v jakém stavu příjde můj strejda(střízlivy či ožralý jak doga?) Bohužel už deset let je na vánoce jako doga. A protože mamka nechce na vánoce čeřit vody tak při večeři do sebe nasoukáme jídlo co nejrychleji ať se na stryka nemusíme dívat. Loni se ale překonal a byl střízlivý tak snad by to mohlo být i letos zvlášť když má brácha s přítelkyní mimino. Byla bych dost nerada aby svoje první vánoce musel prožít takto. Teda naštěstí z toho ještě nemá rozum. Jinak pak klasika dárky a nudný večer u televize, kde všechny pohádky během roku opakují asi tři krát. Prostě pro mně vánoce začínají a končí nastrojením stromečku a odpolední procházkou na hřbitov a ten zbytek bych klidně vynechala. Je to jen divadlo a snaha marketů pumpnout lidi o co nejvíce peněz.

Samozřejmě mohla,ale mám zo toho blbý pocit právě kvůli ségře.

Ona sice bydlí s přítelem,ale ten tráví štedrý den se svými rodiči,takže ona nemá moc na výběr.
Já bych chtěla,aby byly spokojený všichni,alenějak nevím,jak toho docílit.

já Vánoce miluju, v dětství jsem se na ně strašně moc těšila a i ted se těším, že budem všichni pohromadě snad a prostě ten čas a atmosféra a volno, jéé uz se na ně tedka moc teším

Já posledních pár let považovala Vánoce doma za trapný (už zmiňované dusno, falešné city a tak...). Ale když jsem se odstěhovala s přítelem, přišlo mi najednou hrozný, že bych na Vánoce nebyla doma u rodičů. Najednou jsem si toho nějak víc vážila. Takže jsme byli na večeři každý u svých rodičů, pak mě přítel vyzvedl a jeli jsme do našeho bytu, kde se ale on stavil tajně už předtím, rozsvítil tam stromeček, obložil ho dárkama, já nic netušíc otevřela dveře a... no krásný

pehot
No, to asi víš nejspíš Ty, jestli to všechno stojí za to ... Spokojení všichni nebudou, i kdyby ses rozkrájela, to mi věř

Ale obecně - trochu zdravého sobectví občas nezaškodí ...

Já trávím Štědrý den s dcerkou. Je to takový náš den, máme své rituály, i když jsme samy dvě, dokážeme si to vychutnat. Mamča bývala nervozní, vše na Štedrý den dodělávala, večer byla unavená. Já si vše, co jde, připravím den předem, aby opravdu ten den byl co nejhezčí. Druhý den chodíme k tátovi na oběd. U nás mi tedy nepřipadalo nikdy, že je to komerční a hodně strojené, máme se všichni rádi a rádi se setkáváme nejen o Vánocích.
Mám velikou rodinu v Čechách, mamku,2 sestry a jejich rodiny, které se setkávají 25.12. u jedné z nich. Jednou jsme se tam s dcerkou 25.ráno rozjely, věděla to jen jedna ségra, která pořádala ten oběd. Podařilo se nám ty ostatní hodně překvapit, byli jsme moc rádi, že se po dlouhé době vidíme. To byly taky moc vydařené Vánoce.
Chjo, je mi to vždycky líto, když slyším, že někdo nesnáší Vánoce.

Nemám je ráda, pokud musím být s rodinou. Kdysi neustále hádky, kvůli kravině, nejstarší bratr je schválně sabotoval. Takže s nima ne. Mám ráda nakupování dárku - stejně si nakoupím i něco pro sebe)) - ale jinak to není prostě ono, pokud nejsou ti správní lidi, kteří to neberou jako divadlo.

Vánoce...měla jsem je ráda, když jsem byla s bráchou malá, pak pro mě vánoce ztratily smysl, naši se rozvedli, mamka si přivedla nového tatínka, tak co mě mělo těšit, když ten můj byl doma sám... A získaly ho opět až po narození druhého brášky, od té doby jsem vánoce měla zase ráda, není nadto vidět v jeho očích hvězdičky A vlastně od té doby jsem i přijala toho nového tatínka a opět o nás mluvila jako o rodině Když jsem se pak poznala s přítele a chtěla logicky štědrý večer trávit s ním, navíc mamka si přivedla nového tatínka, už třetího, a já odmítla sedět u stolu a tvářit se jako šťastná rodinka, usmívat se a přitom vědět, že máma má jinýho a my ji absolutně nebereme, narazila jsem, mamka to nemohla pochopit, zkousnoust, ač jsem ji na to připravovala už někdy od října. Dělala mi takové peklo, že jsem do oho 24. chodila jak tělo be duše, bylo mi k pláči, vystresovaná, protože jsem nevěděla, jak se zachovat a týden před štědrým dnem jsem byla na zhroucení, každej večer jsem prořvala a jediné, co jsem chtěla, bylo odjet na chatu, zabalit se do deky a strávit večer sama, o samotě, v přírodě...To mi přítel zakázal a snažil se mě z toho dostat, Byla jsem s ním a s jeho rodinou, šli jsme na mši, pak zpálit svíčku, večeře, dárky...Moc se to nelišilo, protože u nás to tak vždy také probíhalo, jen na mši jsme chodili až večer, odpoledne byl hřbitov procházkou, zapálit svíčky, domů, udělat večeři a pak dárečky. Pak mi to přece jen nedalo a zašla jsem se domů podívat, ale stejnak jsem byla taková rozpačitá...Takže katastrofa. Ale pak jsem si udělala v hlavě jasno a od té doby si nenechám mluvit do života, nenechám se citově vydírat a naopak mamku nechám žít vlastní život a také jí do něj nemluvím. Ať má na každé vánoce jiného chlapa nebo toho samého, je to její věc, jen vím, že letos pokud se na ně půjdu podívat, tak zas jen kvůli bráškovi...Letos se díky vlastnímu životu na vánoce těším děsně moc, tak jsem se u dlouho netěšila, kupování dárků pro mě není nutnost, ale radost a strašně si to užívám a jsem ráda, že jsem díky přítelovi změnila po době k vánocům postoj. Ale že to bolelo..