Těšení se na augmentaci

Já mám taky téměř ročního chlapečka a právě jsem si představila jak bych se o něj asi postarala po takové operaci. Kvůli tomu už augmentaci neplánuju.

Reaguji na chocolattecoffee: Mám ještě pětiletou dcerku, ale ta už je v podstatě soběstačná. A tak týden po opce bude s náma doma manžel a další týden pomůže kamarádka. Tak snad se to zvládne.

Já jsem se těšila hrozně, vlastně jsem se snad ani vůbec nebála, cestou na operační sál jsem se smála, vtipkovala s anesteziologem a celý to bylo hrozně fajn. Měla jsem to jako takovou dovolenou, na klinice se o mě úžasně starali. Bolelo to teda pekelně, ale na tu bolest rychle zapomeneš.

Ahoj já mám už 3 měsíce po operaci a jsem pořád nadšená,taky jsem se před ní hodně těšila a když pro mě sestřička přišla na pokoj tak jsem na ten sál skoro běžela,bála jsem se že budu hodně nervózní (jsem nervák ) ale tam to ze mě všechno spadlo a to jsem čekala 5 hodin na operaci na pokoji.Mám taky dvě děti 4,5 a 1,5 roku a 2 týdny měl manžel dovolenou a pak už jsem to hravě zvládla sama,vše se dá.Akorát ten první týden byl pro mě dost krutý ale na to se rychle zapomene.

Já měla v době operace dcerku 17 měsíců a 4 letého syna.
První týden měl manžel dovču, to jsem jenom ležela a učila se v posteli. Druhý týden už musel do práce, tak si obě děti brala moje mamka, abych měla klid. Zvládli jsme to úplně v pohodě. Dokonce na tom bylo pozitivní, že jsem si odvykla děti pořád nosit a zvedat, protože jsem se ty první měsíce bála o prsa . Zjistila jsem, že je to stejně převážně zlozvyk, že dětičky v pohodě zvládají samy.
Takže se klidně těš, výsledek bude stát za to .
Držím palce

Reaguji na Klaruša: A jak jsi to dělala s tím menším děckem, když jsi ho potřebovala dát do kočárku, postýlky, jídelní židličky nebo autosedačky? Mám obavy kvůli tomu zvedání, když budu po těch 14ti dnech s malým sama. Že to bude bolet je mi jasný, ale vydržely jste to všechny, tak to taky zvládnu. Fakt se těšim.

No do jídelní židličky jsem ho nedávala krmila jsem ho na sedací soupravě kam si sám vylezl,přebalovala taky tam a spát chodí jen po obědě a to jsem si postranici u postýlky dala dolu a zvedala jsem ho do ní nohou a rukama jen lehce přidržovala,tento způsob mě napadl až když jsem to musela nějak udělat,neboj to se samo vše podá

Reaguji na kuliferda: taky jsem byla na augmentaci když synovi byl rok a půl a navíc ještě sám nechodil...tejden byl u mých rodičů a pak už jsem ho měla sama doma a v pohodě, u postýlky jsem mu vyndavala šprušle a sám si tam vlezl,krmila a přebalovala jsem ho na zemi no a další tejden jsem s nim už letěla letadlem a musela jsem ho i sem tam trošku zvednout. Jinak taky jsem se těšila jako blázen, nechtěla jsem ani tu uklidňující piluli před operací

Já jsem 14dní po opce.Mám dceru 1,5 a syna 4letého.Na opku jsem se těšila půl roku,jako malé dítě na ježíška.V den opky jsem se trochu bála,ale to těšení bylo silnější.Po probrání se z narkozy mě ale nic nebolelo a nebolí do ted.Domácnost zvládám už sama,jen to těžké nechám na někom jiném (manžel apod).Dcera si do židličky už vleze sama,do autosedačky taky,i do postýlky,když ji dám pryč dvě šprušle.Zvedám ji jedině do nákupního vozíku a to velice opatrně,at si něco neudělám.Syn je soběstačný.
Takže držím palečky,at ti vše dopadne dobře,s výledkem at jsi maximálně spokojená a at tě bolí co nejméně.

Reaguji na kuliferda: Mě by určitě taky kamarádka a partner pomohli, ale radši na to prdím, kvůli malýmu. Vím, že bych byla hrozně vystresovaná, že to dítě stále něco potřebuje a já se nebudu moci ani hnout. Ale každopádně si alespoň uděláš malou ,,dovolenou". Držím palce, ať jsi s výsledkem spokojená!

ahoj, mě taky čeká ve středu augmentace, mam 2,5 roku chlapečka, moc se těšim,ale mam zároveň obavy,jak to pak zvládnu.

Díky za všechny rady a příspěvky, je to fajn vědět ,že je nás takových těšilek víc. Já jsem stopro rozhodnutá a s malým to bude muset nějak jít. Termín mám za necelý 4 týdny. Uvažuju o tom už dlouho, ale pořád bylo nějaký "ale", ale teď už si "ale" nepřipouštím a prostě jdu. Je mi přes třicet, děti už další neplánuju, tak kdy jindy než teď. A ať už to je.

ahoj, já jsem 4 dny po operaci a těšila jsem se neskutečně, posledních 14 dní před O se mi o tom denně zdálo, nemohla jsem se prostě dočkat.. myslela jsem si, že se začnu báýt třeba v den operace, ale ani na sále nic, usmívala jsem se, vtipkovala jsem se sestřičkama i s anesteziologem, fakt bez problémů.. ani bolesti jsem se nebála

Já jsem se taky moc těšila, jsem po operaci 2 a půl roku na bolest už jsem zapomněla,ale to jsem netušila,že půjdu znovu a teď už se moc netěšim, bojim se,aby to bylo konečně podle mých představ...., tak držim pěstičky všem ať se těšíte jen jednou a jste spokojené