Strach z tělesné výchovy

U nás bylo těch 75% (tři absence povoleny - to vystačilo na jednu nemoc plus rekonvalescenci) a pokud jsi měla víc, tak jsi si to mohla nahradit ve zkouškovém - v zimn plaváním, v létě posilovnou - vždy za jednu absenci jedna náhrada a možné byly 4. Kdo měl navíc víc jak 4 absence, tak měl ten semestr smůlu......Jinak tedy povinné byly za tři roky bakaláře tři semestry Tv plus výcvikový kurz a bylo jedno, kdy to člověk absolvoval. Ale aby byl připuštěn k bakalářským státnicím tak prostě musel.....

Je možné začat na sobě pracovat, chodit do tělocvičny i mimo vyučování. Poprosit třeba šikovnější kamarádky nebo kamarády o pomoc a vysvětlení. Po měsících dřiny (možná až po letech) se efekt určitě dostaví. Otázka je, zda zakladatelka je ochotna investovat tolik energie a času do tohoto předmětu. Možná cítí, že jsou pro ni jiné předměty důležitější. Jde o stanovení si priorit! Ne o neschopnost hledání řešení. Naopak, zajít k doktorovy je i jeden ze způsobů řešení (pasivní) nikoli útěk od problému.

To je fajn, že to nebylo tak stresující. Onemocnět může člověk vždycky... Možná to bylo taky tímhle >

My měli povinný jen jeden semestr! Takže se to zkrátka vydrželo

To přece o tom není... jen tam má jít, přežít to a neřešit, že se jí něco nepodaří udělat.

A co když by nechápala matematiku, kterou nebude nikdy používat... také bys jí radila, aťdo školy nechodí a sežene si razítko? Co když je někdo levý na výtvarku (třeba já kreslit absolutně neumím a ty patlaniny, co jsem dokázala občas vytvořit...). Taky jsem měla najít řešení tam vůbec nechodit?

Fakt nechápu, proč se z těláku dělá něco jiného než z ostatních předmětů. Ve škole je spoustu věcí, co člověka nebaví, ví, že je nebude potřebovat, že je dělat nechce a stejně je musí vydržet. Zapejkání není řešení. To bych mohla na SŠ zapejkat asi tak 80% předmětů, kdybych měla řešit, co nikdy potřebovat k životu nebudu. Učila jsem se spoustu věcí, ke kterým jsem měla odpor a věděla jsem, že mi jsou k ničemu. Ale řešit to tím, že tam prostě nebudu chodit? Otázka priorit je fajn. Ale člověk musí mít smysl pro povinnost a pochopit, že ani v práci neřekne šéfovi - hele sorry, tohle mě nebaví, to dělat nebudu. Tak to v životě nechodí. I když by to bylo zajisté moc příjemné.

Reaguji na Patty: Obávám se, že problém, který zakladatelku trápí, není o tom, že ji předmět pouze nebaví! Pokud ano, tak opravdu není co řešit. Život se neskládá jen z povinností, které nás baví a jdou nám. Předpokládám, že se jedná o hlubší problém. A úspěch je veliký lékař.

S tím souhlasím,i kdybych se teď měla stát terčem slovníku útoku.

Sice mně tělocvik vždy šel,reprezentovala jsem školu na hrách a neměla jsem s ním nikdy potíže,naopak jsem byla brána za vzor a upřímně se na hodiny tělocviku těšila a odpočinula jsem si při nich.
Ale vím,jak se cítily dívky,kterým tělocvik zas tak nešel,ať už proto,že byly silnější,vyšší,méně ohebné...vždy se ale snažily,šly do všeho,co jsme dělaly a dokonce odcházely s úsměvem,zpocené,ale nikdy neřekly,že už nepřijdou.

Je pravda,že někdy jsme musely dělat i to,co nás nebavilo a při čem jsme byly středem pozornosti,kdy se nás ostatní dívky dívaly,jak nám to jde.
Ale i tak tam nikdy nevyzněla urážlivá slova,posměch,nadávky....odcvičily jsme si to,co jsme měly,někteří byly lepší,jiní méně,ale tím to končilo.

A i když někdy holky (těm,co to šlo méně),uvažovaly o tom,že příště na hodinu už nepřijdou,vždy přišly a překonaly samy sebe a pak se tomu i zasmály a byly rády,že třeba hrajeme kolektivní sporty,kdy byla největší sranda.

Já jsem ty dívky tak trochu i obdivovala,že mají odvahu a nedělají si nic z toho,že kolem sebe mají hubenější kolegyně a jdou do toho.

Osobně jsem se jim snažila v tělocviku pomáhat,povzbuzovat,ale vím,že to tak není na všech školách,naopak,si lidé hledají tu černou ovci a rozumím,když má někdo k tělocviku odpor.

Potom už je jen na něm,jak se rozhodne.

Tělocvik se nepovažuje za prvořadý předmět a klidně se z něho omluvte a necvičte,pokud vám to psychicky pomůže,ale doporučuji cvičit soukromě....třeba sama běhat,plavat,jezdit na kole...dělat sportovně,to co vás baví,jinak to tělo opravdu chátrá

Reaguji na Patty: A pokud by se jednalo třeba o matematiku, pro razítko bych ji neposlala, protože nevím kam! (smajlík)

Kéž by to šlo tak už to mám a asi nejsem sama Ale tu se ve škole učit musíš. V práci za to co tě nebaví dostaneš aspon plat, ale co z toho, že člověka nutí se naučit 1000 druhů rovnic když ho to nezajímá a ví, že to nikdy nebude potřebovat. To je pak ztráta času.

Naprostý souhlas!

Jo je to tak. Hodně lidí co má uvolnění dělá v soukromí nákej sport kterej ho baví.

To, jestli jestli se zakladatelce jen nechce a roli hraje psychika nebo jestli je to závažnější problém, asi nerozluštíme. Každá na to máme zkrátka jiný názor. Ještě jsem si vzpomněla na spolužačku ze střední, která nesnášela jeden předmět. Ono těch předmětů bylo víc, ale tenhle jí nešel vůbec a vypěstovala si skutečnou nenávist. Téměř před každou hodinou se z nervů třásla nebo i brečela. Ale překonala to... Zakladatelka píše, že se jí už ráno svírá žaludek. No jéje, tohle asi zná každý, nepřipadá mi to jako něco táák strašnýho.

snad je to vtip

Ztráta času je ve škole spousta věcí, to nepopírám....ale člověk je prostě dělat musí, to se nedá nic dělat.

Ještě k tomu těláku.. my to měli ve škole nastavený tak, že ten kdo nemohl chodit na normální tělák ze zdravotních důvodů, tak musel chodit na speciální tělocvik. Říkali tomu zdravotka. A to bylo, že chodili v zimě plavat a v jinak měli ve škole od 6:30 tělocvik, kde se protahovali na míčích a dělali takové rehabilitační cviky.

Tak jsem z toho měli škodolibou radost, protože přesně jsem měli studenty, co si hrdinsky sehnali papír, že na tělák chodit nebudou, že je to trapárna a pak jim zavedli tohle, tak museli brzo vstávat a cvičit. Naše škola pochopila, že to s tím zdravím studentům není tak hrozné a že mají nějak podezřele velký počet potvrzení od lékářů a žáci měli po žížalkách Docela na ně vyzráli.

Jojo, já to měla na střední každý den....prostě nervy. Jejda, že mě tehdy nenapadlo, že bych do školy proto vůbec nechodila, mohla jsem celý 4 roky mít veget

Dodneška jsem nervák, co ho ze všeho bolí hned žaludek... ale utíkáním to neřeším, i když by to bylo jistě pohodlnější.

Mimochodem psychologové se shodují, že stres je z 90% pozitivní.

Reaguji na Lesněnka: Řekla bych, že s matikou se posílá do pedagogicko psychologický poradny, ale tam tě toho stejně nezbaví jenom ti napíšou takovej papír aby na tebe nebyli ve škole tak přísný. Uvolnění by bylo lepší, ale tak aspon něco no

Třeba u nás na škole tělák naštěstí neřešej a nikdo tam na něj moc nechodil. Dokonce když třída dostala na tělák ředitele tak nám třídní řekla at' si jestli máme možnost klidně i někde ze známosti seženeme uvolnění, že je to lepší než abysme tam nechodili, protože pak by za to řída nadával jí