Zavinila jsem pokus o sebevraždu

Ale žijeme ve svobodné zemi a za svůj život si každý odpovídá sám. Těžko soudit, ale když člověk vidí, kolik je tragedií, za které nikdo nemůže, a pak čte něco takového - kde si člověk nechá ničit svůj život, tak nad tím zůstává rozum stát. A taky mám vždycky divný pocit z toho, když se nějaká žena neumí postarat ani sama o sebe a ještě si pořídí děti.
Reaguji na Labello:
Podle toho, co píšeš, jsi silná holka...tak ti přeju, abys byla obklopená pozitivními lidmi, co tě v životě podpoří. Některé věci asi nemůžeš ovlivnit, i když se tě to týká a bolí to - a nezbývá než se s tím smířit. Protože

Ahoj Labelko, jsi v těžké situaci. Každopádně rozhodnutí o sebevraždě je vždy rozhodnutí konkrétního člověka a nelze z něj vinit nikoho jiného. Za rozhodnutí Tvé mámy neneseš zodpovědnost.
Rozhodně bych neodmítala nabízeného psychiatra. Situace, jak je daná, je obtížně řešitelná a Ty ve svém věku těžko můžeš řešit obtíže dospělých a svéprávných rodičů. Za úspěch bych považovala pokud Ty a Tvoje sestry budete rodinnou situací poznamenány co nejméně, obávám se ale, že bez terapie to nepůjde.
Moc držím palce.

Sama mám s mojí mamkou takový zvláštní vztah.Ale je pravda,že něco tak ošklivého bych jí nikdy neřekla,kor když víš,jak na tom psychicky špatně je.Sama jsem na tom nebyla psychicky dobře a vlastně jen díky lékům jsem se z toho dostala,takže vím,jaké to je,když ti někdo takhle ublíží.Myslím,že by jsi měla za mamkou zajít,třeba jí koupit něco co jí potěší a vážně se jí omluvit.At je Váš vztah jaký chce,tak máma je jen jedna,nikdy nebudeš mít jinou a nikdy na tuhle nezapomeneš.Nemá smysl se celý život hádat i když ti třeba nějak ublížila.Život je příliš krátký na to,aby jste se nebavili.Snaž se to urovnat.Chyba je zřejmě na obou stranách,ale mamka je na tom asi dost zle,když se pokusila o sebevraždu.To ty jí teď musíš být oporou.

Těžko soudit.., ale soudíš ji. Já razím pravidlo že dokud jsem nebyla v něčí situaci, pak nemám právo soudit jeho jednání. Má těžký život, může to být psychicky labilní člověk, sama mohla mít těžké dětství, souvislosti nevíme a její jednání nelze racionálně vysvětlovat a nemůžeš to porovnávat se sebou a s tím, zda ty bys to udělala nebo neudělala nebo jestli ji chápeš nebo nechápeš nebo jestli je to normální nebo nenormální.
Ona prostě potřebuje odbornou pomoc.

A všechna čest ženám, které se dokázaly od takového tyrana trhnout a začít jinde nový život.

holky soudit někoho když nejste v jeho kuži nejde
obět je závislá na svém trýzniteli dokonce to má i pojmenování které bohužel nevím
tak nesudte jaký podíl na tom vztahu mama má
sama jsem tím prošla a ted z odstupem času se chytám za hlavu co jsem si nechala líbit a že okolí a rodina nevidí neslyší ? nejsou toho plné noviny a tv pro okolí to je jednoduší
moje rodina taky nic nevěděla (nebo nechtěla ?)peníze byli děti měli vše a že já jsem trpěla áále vždyt ty jsi byla vždycky tichá ( názor matky)
ted jsem na sebe hrdá že jsem se vzchopila kdy nastal ten zlom nevím po 14 letech to jde ztuha a na smrt jsem taky myslela jenže jsme každý jiný a naše psychyka taky mamce neměj nic za zlé nevíš jak by jsi sama s její duší tohle řešila
psycholog vám pomuže aspon vám dětem nebran se tomu i když mamka nebude chtít a to je dost pravděpodobné i vlivem otce ty a sestry pokračujte mě hodně pomohla i kartářka ale tady záleží na jeho přístupu
hodně štěstí holky

Ahoj, tak jsem to zběžně přečetla a fakt bohužel každá rada drahá...když to holky někomu nahlásí a matka bude vše zapírat a zapírat(což asi bude), tak jí stejně nikdo nepomůže...nevyznám se v téhle problematice, ale myslím, že oběť hlavně musí chtít toto zastavit...myslím, že pokud je v tom tolik let a je izolovaná od okolního světa, tak už na tom bude psychicky velmi zle a nejspíš věří tomu, co jí otec říká, myslí si, že je to její vina a že si domácí násilí zaslouží za to, jaká je a snad i, že to, že Vás všechny otec mlátí, dělá pro vaše dobro....fakt může mít už zkreslený pohled na svět. To ji odvezli do nemocnice či kam? co jim řekla? Ví v nemocnici, že šlo o pokus o sebevraždu? Pokud ano,tak by bylo namístě, kdyby ji tam vyšetřil psychiatr a to povinně.....a ten by jí snad mohl pomoci....A asi ani hlásit to někde, kde má otec všude známé, kteří jsou s ním, nemá význam. Nebo nakoupit knihy o domácím násilí a dát jí to přečíst, opravdu mě nic moc nenapadá, nejlépe ten psychiatr...Jen si říkám,co je tohle za chlapa? Je on vůbec normální? Proč to dělá?

to je fakt...v televizi byla paní, která se násilníkovi vzepřela, on ji ubodal a doživotně zmrzačil dceru...hrůza...

Myslím si, že to nebylo jen kvůli tobě, ale když máš špatné stavy, myšlenky a do toho ti to lidé potvrzují řekneš si, tak ok a konec. 5 let zpátky jsem měla opravdu špatný vztah s mámou. Jen seděla a dívala se před sebe a neodpovídala mi. Mluvila taky o tom jak někam odejde apod. Nakonec jsem odešla z domu já. Po 14 dnech jsem se vrátila, protože jsem to bez ní nemohla vydržet je to top člověk v mém životě lepšího člověka neznám. Věci se tak nějak postupně srovnali a já věřím, že ty a tvoje máma k sobě najdete cestu. Stačí jí jen říct, že jsi to tak nemyslela a že ti na ní záleží a že jí miluješ. Pokud to tak cítíš. Ale ten pocit o kterém mluvíš znám i když moje máma se nepokusila o sebevraždu, ale člověk příjde na to, že ta máma je to nejcenější a nikdy si nebudeš přát aby tě opustila nebo aby ty jsi opustila jí. Trošku mi to vhání slzy do očí při té vzpomínce ...A v tomhle ohledu si s tím psychologem určitě promluv. Také jsem u něj několikrát byla a může to pomoci, otevřít oči..

To co jsi řekla bylo dost hnusné, slova občas umí hodně ublížit a občas člověku něco ujede a už to nejde vzít zpátky.

I tak bych se ale aspoň omluvila. Je to slušnost a i trochu ulevíš svědomí.

A třeba jí (mamce) paradoxně celá takhle situace otevře oči a začne nad celou situací více přemýšlet. Ten psychiatr by určitě nebyl od věci. Pro všechny.

Reaguji na Labello: Ahoj, len taký dotaz. 6.9. si písala v téme Domácí násilí, že tvoja mamka bola celá dotlučená (povedala ti to sestra) že ju otec zasa zbil. A tu píšeš že je stále v nemocnici po sebevražde. Nejako tomu nerozumiem, ale možno mi niečo ušlo a v tom prípade sa omlúvam, nečítala som celé diskusie..
Psycholog je dobré riešenie, človek ani netuší ako dokáže pomôcť.

Vážení,
prosím Vás o vyplnění anonymního dotazníku.
Jmenuji se Simona Studničková a studuji obor sociální management na Slezské univerzitě, Obchodně podnikatelské fakultě v Karviné.
V současné době píši bakalářskou práci na téma „Domácí násilí očima veřejnosti“ a tento dotazník mi poslouží jako podklad k mé práci.
Dotazník je anonymní a poslouží jako podklad k mé práci.

Dotazník najdete na adrese: http://17416.vyplnto.cz/

Moc děkuju

Ahoj.
Nejsi sama, aj moje mne dcera trápila tak dlouho, až jsem spolykala prášky. U ní ovšem téměř žádnou sebereflexi nevidím, kromě toho, že zmírnila svou slovní agresi. Žádného "promiň" jsem se nedočkala. Ty toho aspoň lituješ a já pevně doufám, že pokud Tvoje snaha přetrvá, Váš vztah s maminkou se urovná. Držím palce

S rodičema je to občas těžký, zvlášť když se občas nechovají jako rodiče, ale pasují do role rodičů svoje děti (případ i mojí mámy). Není to tvoje vina, psychologa by potřebovala jak tvoje mamka (možná ho bude mít po tom pokusu o sebevraždu?), ale ty taky. Už jen proto, aby ti vysvětlil, že se svým chováním nemusíš zavděčit všem lidem a že když ti tvůj rodič řekne, že je něco tvá vina, nemusí tomu tak být.

jestli jí k té sebevraždě spíš nedohnal otec, soudě podle tvých dalších témat

Reaguji na Labello:

Labello viem čo prežívaš - mala som doma presne to isté. Také malé osobné peklo. To, čo sa deje nie je vôbec tvoja vina, a tvoje správanie s tým nemá nič spoločné. Ak chceš o tom písať viac, napíš mi do pošty - téma je príliš osobná.