Jak se zbavit sebelítosti?

Píšeš to dost obecně, nechceš to trochu přiblížit, dát příklad? Ona totiž není sebelítost jako sebelítost.

Já s tím mám zkušenost takovou, že jsem měla kamarádku, která sebelítostí dost trpěla. Časem s ní už bylo fakt k nevydržení, pořád žvanila o tom, jak je svět strašnej, jaký jsou lidi svi.ně a na facebook pořád dávala takový nicneříkající statusy, jakože je něco v háji, ale nenapsala co, což už mi časem přišlo jakože jen chce, aby se jí někdo zeptal a litoval ji. Nakonec jsem si ji vymazala z přátel, a když mi napsala, proč, tak jsem jí prostě narovinu řekla. Navíc jsem jí napsala, aby se na svět začala dívat z lepší stránky, jen pomalinku si začít na všem hledat to dobré, protože nic není jen černé.

No, nepochopila to.

Takže moje rada je taková, abys pomalu začala vidět na všem - a opravdu na všem - i to dobré, i když jsou to jen maličkosti. Třeba jen to, že tě nějaká špatná zkušenost, díky které by ses litovala, poučila a příště už se zachováš jinak. Postupně si na tohle myšlení zvykneš a budeš mít mnohem pozivnější myšlenky. Ale je to delší proces, není to na dva dny.

No, možná by ti pomohlo kouknout se na nějaký dokument o hladovějících nebo nemocných lidech, ono je to sice drastické, ale člověk si hned uvědomí, že na tom není až tak bídně a že může být rád za to, co má

Reaguji na Bugsbunny: jj, to i mně občas pomáhá
... nejlepší mi asi přijde tohle video

Jsi dospělá? Tak si to prostě zakaž! Mě tedy nepřijde nic těžkého, přestat se litovat.
Copak nevnímáš svět okolo sebe? Nevidíš ty hrůzy okolo sebe, hladovějící lidi ve světě, lidi po těžkém úrazu nebo nevyléčitelně nemocné, ženy, co jim umřelo dítě.. a takových případů je asi milion ( ne to je málo)

Možná by pomohlo jít vypomáhat jako dobrovolník někam do charity - děti, zvířata, staří lidé...

Bravo!výborný nápad jako odpověd' na sebelítost.

přesně, tohle mi dodává sílu, když vidím někoho o kom by jste na první pohled řekli, že je to chudák - nemá nohy ani ruce, ale ve skutečnosti je to člověk plný optimismu a užívá si života, jako málokdopřestaň se utápět v sebelítosti a inspiruj se od takovýchto lidí

Já si myslím, že by ses měla zamyslet nad tím, proč se vlastně lituješ. Popřemýšlet o tom, jestli ta věc, která tě k sebelítosti vede, nemá třeba i nějakou pozitivní stránku, na kterou by ses mohla zaměřit, a tak podobně
Domnívám se, že příklady těch, co jsou na tom hůř než já, nemusí vždy vést ke snížení pocitu sebelítosti (spíš jenom dočasně).
A Nick Vujicic (video od kaa) je krásným příkladem, jak se lze se sebelítostí vypořádat. Ne z toho důvodu, že si řeknu: "aha, mohla bych na tom být hůř", ale proto, že on tohle dokázal taky. Pro mě byl (a vlastně pořád je) obrovskou inspirací

A je dobře, že si ten svůj problém uvědomuješ a chceš s ním něco dělat, to je základ úspěchu Jak už tu někdo zmiňoval, je to běh na dlouhou trať (vím, o čem mluvím), ale nevzdávej to!

A ještě něco: zkus si prostě zakázat ty projevy sebelítosti. To jde hodně rychle, prostě to nebudeš ventilovat. Vypiš se z toho na nějakém chatu, veď si deník, prostě cokoliv -- ale hlavně omez to, že to píšeš nebo jinak sděluješ svým blízkým.

Reaguji na Helena: No právě, ale ono to k tomu špatnému přistupování častokrát svádí. Nemyslím tím teda třeba vyloženě nějaký posměch, ale že se ten člověk "zasekne" u toho "mám se špatně, ale X se má hůř", a nedojde k té vděčnosti. Člověk by měl být vděčný za to, co má, bez ohledu na to, že to někomu jinému schází.
Čili rozhodně se "neutěšovat" tím, že je na tom někdo hůř (k tomu mívá sklony dost lidí); to má opravdu (většinou) jenom dočasný efekt.
Jak píšeš, je důležité si uvědomit ty pozitivní věci.

Díky, každý příspěvek mi něco dá, takže díky holky... Příklad v tom, že pořád říkám, jaká jsem nicka atd.

Přesně tímhle trpěla má kamarádka - teď už tedy bohužel bývalá.
Sebelítostí, hypochondrií, neustálým stěžováním si na něco - na cokoliv. Když bylo teplo, bylo moc teplo. Když byla zima, byla moc zima. Když bylo sucho, mělo pršet, když pršelo, tak proč sakra prší? Bolí ji ruka, noha, hlava, nikdo ji nechce, nikdo se s ní nebaví, a stejně jednou zůstane sama.. Tak mě to vysávalo, že jsem ji prostě MUSELA odstřihnout, protože jsem na ty její citové výlevy už fakt neměla.
Reaguji na beru_:
Uvědom si, co tu psaly holky nade mnou, že na světě je spousta lidí, která nemá vůbec nic a tvoje problémy by jim přišly malicherné.
Máš kde spát, máš co jíst, máš rodinu, přátele, práci..
Pozitivní myšlení je základ, a dle mého i polovina osobního úspěchu.
S úsměvem jde všechno líp. Tak držím palce, ať se nastartuješ
Přečti si třeba Tajemství nebo Čtyři dohody, ty mně osobně hodně daly.

No holky, takovéhle články o tom, kolik toho máme a že si toho vlastně nevážíme, jsou na hlavu postavené. Narodily jsme se v blahobytu a přijde nám to normální, stejně jako zvíře, co se narodí v zajetí, netouží po svobodě. Pokud se slečna lituje, je to její přístup k životu. Mě osobně řeči typu "raduj se z maličkostí" dost otravujou, protože se nespokojím z žádnými maličkostmi, pořád se musím někam hnát. Ale nejsem sebelítostivý typ.

Pokud se někdo lituje, je to jeho vlastnost. Mám kamarádku, která je strašně pozitivní, totální opak. Ale pokud to slečně vadí, že se lituje a chce s tím něco dělat, možná by měla začít číst určitý druh literatury, ale proboha žádné ezoterično, nebo pozitivní myšlení. Doporučuji Ivo Tomana, ten pomohl mě.

Reaguji na Helena:
Ale ty máš zdravý přístup k životu. Já vím, co myslíš tím, cos napsala.

Ale strašně se mi příčí tady ty řeči, že máme všechno a ani si to neuvědomujeme a že někdo to nemá atd. Samozřejmě, že to je hrozný, ale co s tím mám dělat? Mě přijde normální mít doma vodu a elektřinu a supermarket s jídlem za rohem. A když odstraním tady ty existenční věci, začnu řešit pipkoviny, začnu se honit za kariérou, nebo se litovat. Je na to prostě prostor. Třeba by slečně prospělo odjet do rovníkové afriky, ale prostě je to normální problém dnešního světa. Navíc si nemyslím, že by se lidi ve středověku nelitovali...

Řekla bych, že to sebelitování souvisí hodně s tím, že se nudíš a nemáš co dělat. Když se celý den nezastavím, tak nemám čas se litovat.