Vyčerpání z dojíždění

Hmm to kdyby bylo tak snadné, není, on chce prostě zůstat tam, ale já být zelenou vdovou ne, ale jak to má ten člověk udělat, když mu na něm záleží...ach jo, nevím už kudy kam.

hele okraj , okraj... bydlela jsem Hanspaulka ( což není okraj, ale krásná lokalita), suchdol - což už je okraj... ale pro mě je tu všude pořád moc velkej provoz, hluk, prostě ******,.... prahu prostě nenávidím... radši bych umřela než bych tu znova bydlela, mám z toho města prostě skoro depresi

Pak jsi se odstěhovala?? Já už na to také přestávám mít sílu, už se mi i stalo že jsem prostě v noci ležela, dívala se do stropu a brečela...

to se mi stává taky, já brečela jednou i veřejně na zastávce, kdy bylo -15 a autobus hodinu a půl nejel...

Mám to podobně.....vstávat v 5 ráno, domů dojížím kolem 19h večer....vyvenčit psy, najíst se, sprcha a ve 21hod usínám....a takto každý den....na nic není čas, na koníčky na zábavu...o víkendu jsem ráda, že jsem ráda, přes týden v domácnosti nic neudělám, protože na to prostě nemám sílu
Jenže nevím, jestli by změna práce toto řešila, já mám totiž pocit, že ta pracovní doba je už víceméně všude stejná nebo podobná (aspoň co se těchto kancelářských prací týká)

Reaguji na Kosheeeenn:

Být tebou, tak bych začala hledat si práci někde blíž. Ty dvě hodiny jezdíš proto, že bydlíš tak daleko, nebo kvůli silnému provozu?
Sama bydlím na okraji Prahy, ale naštěstí je to tak blízko, že za 5-10 minut autem jsem na jižním městě u metra a je tam i supermarket.
Koníčky jsem uzpůsobila, začala jsem se zahradničit, jezdíme na kole, nebo si čtu na zahradě.

ne, dala jsem výpověď v práci. A taaaaak se mi ulevilo

Téma přímo pro mě, naprosto tě chápu. Tak já vstávám v pět, abych byla v práci v půl osmé. Navíc dělám asistentku ředitele, takže se ráno musím i pořádně upravit, abych nějak vypadala. Řídím hodinu a někdy i hodinu a půl díky ucpané Praze. Bydlíme kousek za Prahou, ale časově je to fakt náročné. Dělám většinou do čtyř nebo do pěti a pak hurá do kolon v Praze. Zpět jedu třeba dvě hoďky. Ale co nadělám. Když dorazím domů, rychle vařit, nakoupit...atd. Někdy chodím spát kolem dvanácté, takže spím 5 hodin. Hrůza...Přemýšlela jsem, že bych si našla novou práci...ale máme hypotéku a zde jsem ráda a mám smlouvu na dobu neurčitou...Asi budu jen muset více promýšlet program, abych měla i čas na sebe. A víkend skoro celý proležím...chudák přítel
Takže tě naprosto chápu...od kolika tedy ty pracuješ?
No, každopádně koukám, že je nás víc...holky, tímhle si akorát způsobíme žaludeční vředy a bůh ví co ještě...to je život...a těch peněz za to dojíždění mě štve fakt nejvíc...

Ahojda dámy, chci se podělit jak to mám já. Přestěhovala jsem se z vesnice na Moravě do Prahy - myslela jsem jak to nebude vše po ruce, ale mám teď dvě brigády a do každé z nich stejně dojíždím hodinu i déle - pokud se počítá čekání (jezdím mhd). Ráno v osm vyletím a večer v osm se vrátím. Dřív jsem tedy za půl hodinky byla doma, 10 min od nás jedno menší město, 20 min dvě velká - nakonec jsem ve velkoměstě a vše mi tu trvá neskonale déle, tudíž na nějaký osobní život taky čas nemám.
Oproti Vám mám ale výhodu, že začínám a relativně mi nic nehoří (ani biologické hodiny) - takže to beru jako přechodnou dobu - ale rozhodně bych takhle jak tu píšete žít nechtěla - už i z toho důvodu počítám, že jednou budu osvč - nemám ráda celkově omezení mého volného času, ale zatím to vydržím..

A ty žiješ v roubence uprostřed lesa? Praha se přece skládá z vesnic, sídlišť a lesů. Najdeš tu i lokality, kde si neznámí lidé říkají "Dobrý den" a počet projíždějících aut tak malý, že se dá spočítat na prstech jedné ruky. Nebo se můžeš ubytovat v nějaké "prdelce" poblíž "Eska" - což je takové středočeské rychlometro.

Já vydržela dojíždět z jednoho konce Prahy na druhý, vstávat ve 4.00, ve 4.30 už mi jel bus, tři přestupy v MHD, 12ti hodinové šichty, návrat domů kolem půl osmé večer, kr./dl. týden...Vydržela jsem to sedm let, teď jsem na MD, mám čtrnáctidenní holčičku a když jí ráno kolem čtvrté krmím a vzpomenu si, že už bych se chystala do práce, rychle zapomenu na nevyspání a únavu Akorát se teda netěším na hledání nové práce, až mi MD skončí...

Dojíždění je hrozně ubíjející, divím se, že se někdo dobrovolně stěhuje do malých prdelek daleko od města. Zvlášť mladý člověk. A co pak s dětma? Koníčky, škola... To se dokonale zblázníš, ne?

Ale všechno má své řešení... buď udělej změnu a nebo to holt snášej dál. Myslím si, že nějaký podnájem by jsi utáhla. Hlavně bys ušetřila na benzínu, to musí být také solidní pálky.

ne nestojí...já v Praze bydlím sama...milovanou rodinu,přátele,přítele a spokojenost mám doma na Moravě....cca před 2 roky jsem se přestěhovala s expřítelem do Prahy za prací,ale nevyšlo nám to a trpím a trápím se,taky Prahu nemám ráda....já mám práci cca 15 minut,od bydliště...odjíždím o půl 9 přijdu cca v 19:00 celý den v práci,o víkendu jezdím domů a pátek je pro mě neskutečná slast

já taky,už hledám jinou práci a z kanclu se asi vrátím k servírce...zlatá práce to bylo,peněz,jak šupek,pěkne doma,krátké dlouhé týdny jéééda

no já už taky,já mám spíš šílenej stesk,chci domů a snad se mi to do konce roku podaří...a bude hej...

To vám nezávidím, zlatá klidná vesnička u Brna, kde jsem za 20 minut bez problémů

To je ten kapitalismus lidé slouží jako otroci své práce pokud máš kancelářskou práci nebo víš, že by ti to mohlo jít zkus práci z domova a nebo celkově změnit zaměstnání. Já jsem pánem svého času a neměnila bych. Asi je to všechno také otázka priorit. Někdo pořád maká, protože musí a někdo pořád maká, protože se honí za tím aby měl čím dál víc a přitom mu kolem něco uniká. Chce to zvolnit..