Jak oslovujete svou polovičku?

A když máme tendenci se hádat říká mi ženo a já jemu muži,ale vždy nakonec vyprsknem smíchy,jelikož ty tony co nasadíme jsou komický a je po hádce

Andílku

v našem vztahu dominuje zvíře tučňák. takže je Ňufák..jinak on mě nádherně oslovuje Lásko,miláčku,zlobidlo,galánečko anebo laněčko nádherná..jinak mu říkám jménem, to se mi hrozně líbí, takže je Mirinek a když zlobí tak Miroslav s výhrůžným podtónem v hlase, sice začne oponovat že jako král má výhrady ale známe je jinak příjímením a povoláním - pane učiteli..to nás ale spíš rajcuje

ahojky. pořád objevuju nějaké nové témata, tohle je taky super.
my si říkáme navzájem stejně - miloušku, když se na něj naštvu tak je to milouši. někdy taky myšáku a to mi občas ujede i na veřejnosti(zvyk je zvyk) a to pak je naštvaný jak hrom. no sranda

Tak se přidávám - říkáme si různě, jak kdy, podle situace
Navzájem si nejčastěji říkáme Lásinko, to je naše Jeden kamarád nás chtěl naštvat, tak své holce začal říkat Lásinko, nikdy předtím jsem to od něj neslyšela - byla to provokačka, ale byli jsme oba naštvaní Jinak mu říkám vším od myši, takže Myško, Myšičko, Myšóóó a tak Pak klasika Broučku, Broučínku, Miláčku, Lásko, Prdelko, Prcino a taky dost často Šišo a Šiško A když jsem naštvaná, tak Lásino nebo Ondro - to je nejhorší trest, my si totiž jménama nikdy neříkáme, takže aby poznal, že je zle
Já většinou slýchám to stejný nebo podobný, ale Beruška jsem jenom já

Tak já jsem gyzd, bobina, sluníčko, bobiš, prcek, prďola (ale ne že bych prděla, to ne, jsem jen oproti němu malá) a taky mi říká trubko. Já jemu taky gyzde, bobiš, mili, slunik, kamaráde, zlatíčko moje nejmilejší (když něco potřebuji), truhlíku, chrobáčik moj, chlapče (když poučuju) a barošku (valašsky beránku). Říkáme si tak i na veřejnosti, jménem skoro vůbec.

to je teda jmen... tak my si oba navzájem říkáme sluni-a to všude,někdy sluněno,sluninko a dřív to bylo sluníčko z toho to vzniklo..

My si říkáme různě. Pokaždé je to něco jiného, ale nejčastěji dupi. Na veřejnosti taky dupi. Jménem skoro vůbec. Jinak pak je ta klasika milačku, sluničko, broučku, medvídku, lásko.... je toho moc

my už si s manželem snad ani jménem neřeknem. U nás je to Bobe, bobku,bobišku, bobišátko, lásko, sluníčko. Manželův bratranec už nám říká králíci z klobouku (podle toho bobka). Oslovujeme se "bobe" i na veřejnosti a všichni kolem nás jsou na to zvyklí a myslím, že to nikomu nepřipadne divné. Prostě to k nám patří

Tak já se přidám...my si oba říkáme zlato, zlatko, zlatunko, zlatů...jsme zdegenerovaný a tak nám to i na veřejnosti přijde normál, jménem si neřeknem, já teda ještě používám Václava...jmenuje se teda jinak,už ani nevím, jak to vznikloale často říkám Veny, Venulko, Vendelíne...před lidma je to možná lepčí než Zlatunko

Tak my jsme asi trošku ujetí přes jídlo
Mimo pusí, pupí a pupíčku si ještě taky říkáme brambůrko nebo kedlubínko, ale taky rozmarýnko, nebo hlávko je to prča
Ale nejčastěji asi pupí.

Dneska ráno jsem měla velikánskou chuť mu říct "pitomče", ale naštěstí jsme si šli dřív každý po svých. Tak jsem si to aspoň myslela a do večera to bude OK

my si říkáme mací, macíku, macíčku a beruško, někdy křestními jmény v nějaké zrobnělince, občas při výměně názorů úplně jinak a chvilku po výměně zase mací, macíku atd....

Já tomu svýmu říkam opravdu jak mi to přijde vhod
kocourku, macíku, macíčku, broučku, lásko, prdelko, milí, brouku, špíčku

P.S.: to poslední bereme oba za ironii