Trapasy a nepříjemné události a zážitky

Jsem si ještě vzpoměla na jednu story. Tenkràt jsem jela navštívit babi, kterà hlídala mé dva bratrance ( asi 5 a 4 roky). Když jsem se s nimi loučila, tak jsem se předklonila, abych dala malému Jendovi ( ten mladší ) pusu. Měla jsem větší výstřih a tomu neřàdovi to nedalo aby se mi do něj nepodíval! Pak se na mne šibalsky kouknul a povídà: " Jà vím co to tam màš? Jà hodila okem po babičce a čekàme co z něj vyleze. A on s takovou jiskrou v oku: Dva kopečky!

Ještě jsem si vzpomněla, jaký trapas měla kdysi moje kamarádka. Chodili jsme coby mladí v partě neustále ven na sídliště. Občas tam přišel i jeden kluk s Downovým syndromem. Jednou k nám takhle přišel, podíval se na moji kamarádku a přede všemi ji sáhl na břicho a přede všemi se jí tak bezelstně zeptal: "Jé, ty budeš mít miminko...?". Samozřejmě, že kamarádka těhotná nebyla, takže ji lehce upozornil na větší pupek

Šla som s dvomi kamoškami, a jedna ani neviem prečo na ulici si vyhrnula tak tričko, že jej bolo vidiet celé brucho. Tak som jej povedala prvé čo ma napadlo- ty si prasa.Tým som myslela, ako že je neslušná, že na ulici ukazuje brucho. A ona na to hneď povedala- no nemôže byť každý takí štíhli ako vy dve. Ja som sa tak začala smiat

Ešte vysvetlenie,že prečo rovno povedala, že nemôže byť každý taký štíhli ako vy dve- nás s kamoškou každý hádam vidí dvojmo, stačí, že vidia jednu a hneď sa zdravia čaute. To ked sme pracovali za pokladňou a kamoška si na svojej pokladni zavolala pokladní dozor, tak na úvod jej pani z pokladného dozoru povedala- čo ste to vy dve zase porobili?A pri tom ja osm sedala pri svojej pokladni a ona pri svojej.

Jsem zažila něco podobného. Bylo tenkrát po vyučování - radost z toho, že frčíme domů. Běželi jsme po schodech dolů k šatnám a já si nahlas začala zpívat parodii na písničku od Ilony Czákové, kde se mimo jiné zpívá i: "A z pusy ti smrdíííí..." Tak jsem to zazpívala a vedle mě šla spolužačka, a ta mi odsekla: "Já vim, to je normální."

tak já jsem na trapasy expert.tak se s vami o některé podělím-
jdu se opalovat na misto tzv.Žluté lázně v Praze u Vltavy.Lidi jak sraček ležících vedle sebe.měla jsem šaty tak jsem si zašla ještě na záchod než sebou někde plácnu.pod šaty se obléknu plavky a ležim 3 hoďky s knižkou.ležim na zádech pokrčené kolena a nohy mirně od sebe.po 3 hoďkách si všimnu,že mi z plavek kouká kus toaletniho papiru.muselo to vidět stovky lidi byla jsem tam sama.myslela jsem,že se propadnu.byl to ručnik vedle ručniku jak tam bylo tolik lidi.hlavně,že se frajerka opaluje nahoře bez

Jednou jsem prišla domů z ranni ,to je cca opul třeti odpoledne.Nebylo mi nějak dobře tak jsem si šla lehnout.nastavila jsem si budika na čtvrtou jelikož jsem měla něco domluveného.Vzbudim se s úlekem,že jsem zaspala do práce na odpoledni kterou mám na dvanáctou.Volám šefovi,že jsem zaspala,že se moc omlovám,jestli má cenu abych ještě prišla do práce.na druhe straně telefonu ticho a za chvili záchvat smichu a odpověd.Lucko vy jste v praci dneska už ,ale byla
druhý den v práci to věděli všichni

po rozchodu jsem to docela špatně nesla.tak jsem se s kamaradkou pořádně opily.spala jsem asi jen 2 hoďky a měla si vyzvednout před praci od bývaleho psa.jedu tramvaji a už té tramvaji mi nebylo nejlip,pak přecházim podchod na Karlově náměsti jak se jde do metra.Bylo to v 8 ráno takže hafo lidi.no a nějak me natahovalo,hledám wc a nic nevidim,hledam koš na odpadky ,žaáný nevidim,rychle si dávam ruku před pusu a najednou to ze me vilitlo rychle ustupuji na bok a hledám kapesnik v kabelce,jedine co jsem tam našla byly čisté kalhotky na dalši den jelikož jsem měla přespat u kamarádky,takže jsem se musela utřit do těch kalhotek.vylezt z podchodu kde mě uz byvaly čekal se psem teď vypadam jak nejake čuně

jedu na benzinku a tam prostě plno aut,zaparkuji teda za jednim chlápkem a čekam až natankuje a zaplati.ve vnitř te benzinky byl snad už deset minut.tak už nervozně venku přeslapuji.vyjde ven tak mu ukazuji rukama co to jako bylo a on přisel až ke mě a povidá mi.,,Jsem se byl vysrat ne,,
Nezmohla jsem se ani na slovo

Tak má taky trapas s těhotnou - to to tedy zdůrazňuji, že se mi to stalo už 2x. Předem, nejsem tedy žádná hubená larva, co si budem namlouvat, ale když už nic, snažím mít alespoň dostatek soudnosti a své oblečení se snažím přizpůsobit své nedokonalé figuře. Ále právě, nejhorší co mám je břicho, nemám 3 špeky, ale jak se prostě najím vypadám jak ve 3tím až 4tém měsíci. Takže, jedeme takhle s přítelem, ze salsy, já mu něco důležitýho vykládám a jak mě z toho tance bolely nohy, tak jsem se věšela na tyči a ještě jsem měla jako vžycky úplně prohlý záda. A najednou se ze sedadla podemnou ozvalo (na celou tramvaj): Že, jo? Já si to myslela slečno ! vy budete mít miminko!! To je krása! V jakém jste měsíci?? -padla mi čelist, příteli začali cukat koutky ( páč si ze mě dělá furt srandu, že máme už stejnej pivní mozol). A já : No, ehm, no ve čtvrtém....chtěla jsem udělat radost babě, tak jsem si sedla...a baba ještě: jo, ve čtvrtém, no to by tak odpovídalo.... samozřejmě, že těhotná NEJSEM !!

Trapas to přímo neni, možná trochu..., ale nepříjemnej zážitek na stopro... Slavili jsme tenkrát Silvestra s kamarádama na naší oblíbené diskotéce. Ve víru oslav a tance se mi najednou chtělo čůrat. Tak jsem vyhledala toalety. Před dveřmi toalet jsem ale uviděla svého bývalého, jak se divoce líbá s nějakou slečnou. A jak jsem z toho byla vytočená, tak jsem vlezla do jedné z WC kabinek a demonstrativně "práskla" za sebou dveřma. V tom deliriu jsem si ovšem nevšimla, že v kabince chybí zevnitř klika. Na tu hodinu a půl, co jsem tam strávila asi nikdy nezapomenu. Marně jsem se snažila někoho dovolat a už jsem byla zoufalá. Jenomže už bylo pozdě k ránu a na záchod jako na potvoru nikdo nešel, aby mi zvenčí kabinku otevřel. Zbývalo mi jediné - naštěstí to byla taková ta kabinka nahoře s mezerou mezi zdí kabinky a stropem. Odhodlala jsem se to tedy přelézt. Sundala jsem si vysoké kozačky a přehodila je přes. Poté jsem si stoupla na plastový(!) zásobník toaletního papíru (který se samozřejmě urval, ale naštěstí až potom, co jsem se od něj úspěšně odrazila) a jakýmsi způsobem se vyškrábala nahoru, prolezla jsem tou mezerou, a jakýmsi způsobem jsem skočila na druhé straně dolů. Bosýma nohama na tvrdou dlažbu - opravdu paráda. No..., zcela jsem vystřízlivěla ,přišla jsem o notný čas oslavování, silonky a sukně samá díra, já samá modřina... Nejlepší Silvestr, co jsem kdy zažila

PS: Od té doby se na veřejných záchodcích nikdy(!) nezavírám...

Lidi, chtěla jsem se zeptat, jak z toho dokážete nějak elegantně vybruslit, teď nemyslím ty hrůzy, jako je netaktní poznámka třeba k beznohému, ale takové ty blbosti, které se třeba ještě všelijak nakumulují jako řetěz, táhnou se třeba celé dopoledne a všichni se vám smějí. Třeba někde volají vaše jméno a vy nereagujete, nebo zas dáváte takový pozor, že vstanete na jiné jméno, co je vašemu třeba podobné. Nebo někde máte přijít na řadu a před váma se stane nějaký zádrhel, něco třeba dojde a všichni se na vás dívají. Nebo něco popletete, no prostě se spletete. Nevím, proč tyto události přitahuju, už na škole říkali no jo - a moje jméno, byla jsem tím známá. A to se prosím, předem nijak nebojím, trémou to asi není, je to nějaká smůla. Ale kolegyně by řekly, že zmatkuju a svádím to na smůlu. Spolužačky a kolegyně zažívaly přece ty samé akce co já, a nebylo je tolik vidět, nějak tím prostě propluly. A mně se vždycky něco namane, stane, přihodí, jako když si se mnou nějaký rarach hraje a zdá se mi nespravedlivé, že se mi pořád někdo směje.

Já mam taky pár luxusních trapasů...
Když jsem nastoupila do nového hotelu na recepci, jezdili tam řidiči od jedné firmy. Jeden z nich si vždycky vybíral ty nejlepší jízdy - na letiště samozřejmě, protože z toho bylo největší rito že hosti dávali dýška. Ostatní ho proto přezdívali "hladovec"... Já po něm tenkrát něco potřebovala tak mu volám na mobil, zvedl to a já - nováček "Dobrý den pane Hladovec, potřebuju odvézt lidi...."

Pak další ten se teda nestal mě ale v životě ho nezapomenu...
Portýr na recepci v jednom dost velkém známém hotelu... poránu, hosti chodili na snídaně.. a ze snídaní vyšly dvě takový typický tlustý Němky... A on tak před nima utrousil "Nojo ste si nacpaly nácky, vy prasnice, co?" A oni na to "Jo, bylo to dobrý..."

Něco podobnýho se stalo i mě, taky na recepci, bylo to na Václaváku a do hotelu k nám přišel nějakej Amík, potřeboval vědět jak se používaj karty na volání.. Byly jsme tam asi 3 holky tak jedna mu na to odpovídala... Nevim co to do mě vjelo, že jsem měla potřebu o tom informovat kolegyně, ale poškrábala jsem se na zadku a povídám "Sakra mě dneska furt svědí zadek.." A ten "Amík" se na mě kouknul a začal mluvit plynule lámanou češtinou Málem jsem spadla pod pult!!

Malacek
S tím těhotenstvím, to se stalo jednomu pánovi od pojišťovny. Ti k vám přijdou pojiš´tovat miminko, které ještě ani není na světě. Tehdy moje švagrová čekala děcko, ale už na naší adrese nebydlela, což on nevěděl, měl ještě staré údaje. Tak jsem mu šla otevřít, a on mě považoval za ni, za ženu v osmém měsíci. Mám na břiše pneumatiku, ale přece jen osmý? Až po chvíli se to vysvětlilo, že prý myslel, že jsem paní..., povídám, ta už tady nebydlí.

Jednou jsem si dala rande z internetu, měli jsme se sejít na Andělu přímo u východu z metra. Toho kluka jsem viděla na pár fotkách... Vyjíždim eskalátory, monitoruju situaci, ááá támhle někdo stojí... no jasně, to bude nejspíš on... Koukal na schody, vyhlížel mě.. Tak jsem z nich vyplula a jdu rovnou k němu, vědoucí úsměv na rtech, on se taky začal smát.. Povídám "Ahoj, já jsem Tereza..." On...trošku zmateně "Ahoj" říkala jsem si, že je asi nervozní... Tak pokračuju "Tak kam půjdem?" On "No to nevim kam jdeš ty ale my jdeme támhle do pizzerky.." Nejdřív jsem si myslela že si dělá srandu, ale on to byl někdo uplně jinej a usmíval se na holku která šla za mnou, chudák nechápala....

vosmajda
Udělej z toho přednost, že jsi víc vidět Ostatních si třeba nikdo vůbec nevšimne... Nějak jako Bridget Jones