Po jak dlouhém chození s partnerem jste se vzali?

Já bych to nehrotila. Přítel bude asi +- ve tvém věku, co? Ten můj začal o svatbě uvažovat až ve 28 letech. Předtím měl už jen ze slova "svatba" osypky Ale mě to nedalo a sem tam (no občas i častěji ) jsem měla narážky jako "jestli si mě někdy vezme", "proč se proboha nechce vázat a co se tím pro něj změní"... Při každé svatební scéně ve filmu jsem do něj šťouchala... No, divím se, že to vydržel

př

příteli je 26, ale asi máš pravdu, nebudu to hrotit a ono se uvidí. My holky to mame jinak než oni

mému příteli je 25 a mě 30 a dnes na štedrý večer jsem dostala zásnubní prstýnek po 4 letech...sidce se to stalo už asi 2 krát ,ale pochopte nechtěla jsemse vdávat po necelém ročním vztahu,kdy sme se skoro neznali...teť mě to hodně a velice mile překvapilo...měla jsem pocit,že už se nevezmeme po tom co jsem mu 2 krát prstýnek vrátlila...jsem šťstná...ale zárveň mám hrozný strach z toho,že se vše pokazí pokud se vezmeme...ale ten šutr,ten je snad větší než můj prst!...

Náš příběh je trochu složitější a kamarádi říkají, že je jak z červené knihovny, ale napíšu jen to, co je k tématu. My jsme se brali po 8 měsících chození, 5 měsících společného bydlení, znali jsme se od základky a 9 let jsme byli dobří kamarádi. Nikdy jsem ani na vteřinu nelitovala O svatbě jsme se bavili od začátku, první s tímto tématem přišel manžel. Pak mě v březnu 08 požádal o ruku a v červenci 08 byla svatba

My jsme se brali po necelých dvou letech, začali jsme spolu bydlet po půl roce chození. O ruku mě požádal nečekaně a hrozně romanticky - na dovolené v Řecku v krásné restauraci. Manžel (tehdy přítel) řekl, že se mnou chce být napořád a pak si kleknul a vytáhl prstýnek! Skoro jako ve filmech... Jen v našem případě na nás zírala celá restaurace a báječně se bavila. Brali jsme se před půl rokem, já 23 let, on 29 let, z lásky, děti ještě neplánujeme.

milow33

... naprosto nestandardní, hlavně ten závěr. To se jen tak nevidí.
Blahopřeji, opravdu ze srdce!!

Já se brala po 8mi To je akorát.

Chlapa nikdy neznáš dostatečně dlouho...

Chcela by som sa Vás opýtať, či Vám pripadá normálne ak môj priateľ ani po 6 rokoch vzťahu nikdy nespomenul svadbu? Ja mám 23 rokov on 26, prestáva sa mi zdať normálne, že nikdy nejako nerieši čo bude. Deti nemá rád, ale keď som mu vysvetlovala, že mať deti je normálne ja ich raz určite chcem, tak ich občas spomenie, že ale 10 rokov máme ešte čas...Obaja ešte bývame u rodičov, ja chodím do posledného ročíka na VŠ, on skončil pred dvoma rokmi. A občas vyzvedám kedy si ako predsatvuje, že by sme spolu išli bývať, odpovede sú typu, že podnájmi sú drahé a je zbyotčné ich platiť, ale keď sa z neho snažím dostať viac povie, že snáď o 5 rokov. Mňa takéto odpovede vždy rania, mám pocit akoby to ani nechcel, nikdy to nespomenie ako prvý. On bol moj jediný, prvá láska a začínam mať pocit, že som do tohto vzťahu investovala priveľa, a že by som mala vyskúšať aj iný vzťah, aby mi to raz nebolo ľúto. Inak je úžasný človek na 1*, nemáme žiadne problémy a veľmi sa ľúbime. Chcela by som poznať váš názor, či to moc riešim a on je len ňouma, a mladý na takéto rozhovory, alebo som ňouma ja. Ocením vaše názory, díky

Tak toto nenormální není, hodně chlapů prostě svatbu "neřeší".

Ten zbytek už nenormální podle mne, nechápu, proč už by jste nemohli bydlet spolu. Přepokládám, že ve financích ten problém není. Přijde mi, že mu to tak spíše vyhovuje, bydlet u rodičů = komfort, mít tebe, ale zároveň být volný.
Asi bych z něj vymámila PROČ nechce bydlet společně s tebou.

Reaguji na lulu_22: tvého přítele neznám, ale připadá mi, jako by se ještě nechtěl vázat, je divné, že s tebou nechce bydlet, když někoho miluju, tak se s ním chci probouzet i usínat a ne to odkládat na někdy příště...možná to není ten pravý pro tebe, možná s tebou prostě nepočítá jako s tou, se kterou chce strávit zbytek života, asi to teď neřeší, prostě si jen užívá, ty jsi ještě mladá, můžeš poznat ještě spoustu kluků a vybírat si mezi nimi, na svatbu máš čas, tak neudělej tu chybu, že ho dotlačíš do svatby a pak se budete za rok rozvádět...

No, tak to jsem si taky myslela, ale co když přinese po pár měsících prstýnek, že si mě chce vzít a že si zatím žádnou jinou ženskou předtím nikdy vzít nechtěl?

Reaguji na Mado: Teda, koukám, že jsme na tom stejně

S manželem jsme se brali po roce a dle mého je to ta nejlepší doba. Už jsme se dostatečně znali a také byla ještě taková ta hezká zamilovanost, ale už bez růžových brýlí.
Nejdelší čas pro svatbu jsou pro mě necelé dva roky..pak už je to skoro jedno. Dnes spolu lidé před svatbou žijí a tak se poznají mnohem dříve a lépe než tomu bylo v dobách minulých, kdy se lidé sestěhovávali až po svatbě. Tudíž brát se později je už spíš určitá "vypočítavost" než zamilovanost.
Tím neříkám, že se takový lidé nemilují...to v žádném případě, ale je to už zkrátka jiné.

Požádal tě?