Neustále přemýšlení o těhotenství/porodu

Reaguji na gumidek: Tak to je vtipné..Zrovna jsem chtěla založit podobné téma. Mně je 21 a příteli 33.Mimčo by strašně chtěl a já vím ,že by z něho byl báječný táta.Říká ,že rozhodně nechci čekat do 40 protože chce mít energii a já to chápu..Tady v Irsku kde žijem je to trochu jiné..O peníze bychom nouzi rozhodně neměli,hodně by mi pomáhal v tom jsem si naprosto jistá,miluji ho ,ale říkám si přesně to samé co ty....Také jsem si toho dost načetla,shlédla dost videí a mám z toho panickou hrůzu...Proč bych se své hezké postavy měla vzdát kvůli miminu..Proč bych měla mít chuť vraždit pokaždé když mě vzbudí ve tři ráno..nepočítám ty strie,kila navíc,z mých přírodnách čtyřek by se mi staly plandavé vycuclé dvojky..Proč bych tohle všechno měla obětovat.Vím ,že to zní sobecky a vím,že je mi 21 ,ale v mnoha dalších věcech jsem dost vyspělá jen tohodle se strašně bojím a vím ,že to zní sobecky a dětinsky ale nemůžu si pomoct.Táta mámu začal podvádět a komentovat jak je tlustá svině když po porodu přibrala a já proto od 15 strašně dbám na to jak vypadám a pěkná postava a hezký vzhled je pro mě strašně důležitý..Vím,že mimčo do budocna chci ,ale..tohle mi nedá spát..Porod=moje noční můra,bojím se té bolesti,že to nevydržím,že umřu (hloupé já vím) Pak ,že hodně naberu,ty strie,prsa,..Někdy tak pozoruji v parku ty maminy s umaštěnýma vlasama v culíku,boubelaté v teplácích jak před sebou tlačí kočár a říkám si..to bych měla být já..Je lehké člověka odsoudit,ale já mimčo chci jen tohle mi nedá spát..Tak se ti ani nedivím..Jinak ty celebrity maminky co jste tu zmínily..sorry,ale s jejich prachama každá mamina by mohla být modelkou.To se mi nezdá jako nejlepší příklad.

Zakaž si sledovat videa o porodech, chodit na fóra o těhotenství a číst nepříjemné zážitky z porodů .Proč si zbytečně přidělávat starosti?

To nikdo neříká, bez toho to nejde Škoda, že nemám peníze na náhradní matku Jinak některá to odskáče i tak, pravděpodobnost smrti rodičky u normál. porodu je 1:25 000, u cís. řezu 1:10 000, není to nějak mooc?

Tak budu si přát i za tebe, abys to jednou měla co nejjednodušší a na to období vzpomínala v hezkém, když už teď tím trpíš a tím pádem si to vybereš už dopředu

Reaguji na gumidek:
Žádný stres,až někdy budeš těhotná,tak se budeš těšit už jen na to,aby ten prcek byl venku
Mně bylo taky neskutečně trapně,dokonce jsem sálovou sestru poslala víš kam,když mi přišlo její vyšetřování nepříjemné,docela jsem se i se středním personálem pohádala a pak už u mně seděl jen jeden mladý doktor,dostala jsem nějaký opiát do žíly a byla jsem "happy" ovšem já na sále byla 12 hodin než jim všem došlo,že přirozený porod fakt nebude,protože má pánev byla jednoduše úzká a použití klešní jsem radikálně odmítla.Byla to docela fraška /psal se rok 1991/ a i kdybych si tenkrát mohla vybrat,tak bych tam zase šla sama bez manžela,prostě se stydím a nedokázala bych porodit před ním.Případné škody na těle neovlivníš,to je genetické,ale zase vše se dá pomocí plastik opravit.Vážila jsem před porodem 90 kilo /30 kilo navrch/ a nijak jsem se nepřežírala,jen moje ledviny držely vodu,takže fakt mamut,z porodnice jsem odcházela - 18 kilo a na své váze jsem byla do tří měsíců.
Před otěhotněním a během celého těhotenství docela deprese,mockrát jsem brečela u zrcadla a přežila jsem to i když už jsem to nikdy nechtěla opakovat,bylo mi 23.Takže docela chápu jak ti je.

Reaguji na gumidek:
Já Tě naprosto chápu a sama to mám podobně, jen s tím, že dítě plánuju později než ty, určitě ne před 30 (ale kdo ví, že, člověk míní.. )
Myslím, že tady žádná rada jak na to nemyslet nepomůže. Třeba na to chvíli myslet nebudu, ale pak mě stejně napadne nástřih, sezení na nafukovacím kruhu a bolavá prsa. Holt jen můžem doufat, že zrovna u nás bude minimum komplikací, nabírání, bolesti a studu.
(jinak já se už dokonce dívala na nějaké soukromé kliniky apod. prostě klidně si chci připlatit za to, že na mě nikdo nebude křičet, dívat se na mě jen jako na další rodící "kus" a proběhne to v klidu, ale nic pořádného jsem nenašla..)
A taky si nemyslím, že strach okolo této záležitosti poukazuje na nevyzrálost anebo že se to vždy zlomí před porodem. Stačí si tady počíst o ženách, které se bály do poslední chvíle.

Reaguji na BellaSofia: V tom, co jsi napsala se dost vidím, prakticky máš stejné obavy jako já. A je fakt že spousta maminek jsou kočky, ale pak jsou právě i ty druhé - upachtěné, rezignované. Já si teda na postavě až tak nezakládám, mám ji takříkajíc zadarmo a i kdyby po porodu to měl být krok vpřed (jak psala slečna, že vypadala líp, tak během těhotenství to bude rozhodně krok zpět (budu velryba, měřím 182cm a nedokážu si představit že bych měla mini břicho)

Reaguji na Laky: Tak vida, že to jde, stydět se až do konce

Opravdu to bude asi tím baby boomem, už cca 2-3 měsíce mám podobné myšlenky a podle mě bude r. 2011, tak silný ročník, že jako chudáci děti, až půjdou do školek, škol atd. Letos se páry opravdu ukázali ve vší aktivitě, každý druhý z mých známých čeká dítě...

Nápodobně, a ti co ho nečekaj, se o něj snažně pokouší

Holt mám tu nevýhodu,že nedokážu vypnout mozek a nedokážu se odpoutat od neustálé myšlenky jak u čeho vypadám nedokázala bych třeba zvracet před partnerem,nezvládám vypnout při sexu a nedokázala jsem vypnout ani ve stresové situaci na porodním sále.Některým ženám je to jedno mně prostě ne.
Chápu,že okolí to je asi jedno,jen v mé hlavě je prostě ta myšlenka "ufff to je dost trapné" a v tu chvíli je konec.

A když ses po porodu poprvé viděla nahá, tak ti bylo jak? Já kdybych měla rodit teď, tak potom co by mi přinesli na podívání dítě (a pak ho zas odnesli na testy nebo kam), tak bych si začala určitě sahat na břicho, co tam zbylo a jak to vypadá a pak bych začla zřejmě brečet. Asi z toho pocitu, co když už to nikdy nebude ono. A to doufám, že mě nepotká císař, bojím se hnusné jizvy, a v případě akutního CŘ jde jizva svisle od pupku dolů, brr.

Hm tak to jsme na tom stejně Když kolikrát slyším od svých kamarádek ,že před partnerem i prdí tak se mi fakt zvedá kufr. Chápu když to uklouzne..To se stává,jsme lidi,ale naschvál? A taky když jdou na velkou tak normálně nechávájí dveře otevřené apod..Nene

Pekelně,prsa asi šestky ležící na břiše,po akutní sekci jizva od pupíku dolů,tlustá,opuchlá,no jedním slovem fešanda
Manžel a pyšný otec otec to bral celkem sportovně,ale do kolen mně dostal můj táta,který nedokázal zakrýt zoufalství a rovnou řekl,že on sám mi nakoupí krásné oblečení a plavky,abych schovala to,jak mně potomek doničil.
Do půl roku jsem už byla ve dvojdílných plavkách,trošku vyšší kalhotky a docela OK,ono se fakt všechno dá,jen to nechce brečet doma s rukama v klíně.

Děkujeme za povzbudivá slova Laky už se hrnem do plození dětí

To já spíš nevim co mě děsí víc jestli to, že mi to zničí postavu a těhotná ženská vypadá úplně odpudivě nebo, že bych měla dítě když nemám děti moc ráda. Jinak na video o porodu bych se v životě nekoukla, protože bych byla tak zhnusená, že bych ho nedokázala ani vyrobit