Ženy, které nechtějí mít děti

Řekla bych, že to zatím zbytečně řešíš. Jsi mladá, to že se ještě necítíš na dítě je podle mě normální.

Obecně podle mě není nutné mít za každou cenu dítě, pokud ty dva nechtějí, ale většinou alespoň jeden z těch dvou chce a to už by pak mohl být problém, přeci jenom děti jsou to jediné, co tu po nás bude. Když ale kolikrát čtu, nebo vidím v TV různé případy, jak matce, či otci hráblo a vyhodili dítě z okna, nebo s ním udělali další hrůzy, na které nechci ani myslet - ty si dítě neměli NIKDY dělat. Když to shrnu, rozhodně si nemyslím, že každá žena má v sobě to mateřské "něco", o kterém jsi psala.

já dokud jsme neotěhotněla, tak mě děti taky nebrali)ale je něco jinýho, když máš nebo čekáš svoje, to se nedá srovnat, taky mě nezajímaj cizý babky, ale moji babičku miluju, rozumíš?

myslím, že nemusí každá žena být matkou. je to její rozhodnutí (potažmo její a jejího partnera) a jsem toho názoru, že by se na ni proto nikdo neměl koukat skrz prsty. na druhou stranu si ale taky myslím, že ty jsi ještě dost mladá. mně je 23 a mám to úplně stejně, po dítěti netoužím a v současné době si dokážu dost dobře představit, že ho nikdy mít nebudu. na druhou stranu ale věřím tomu, že se ve mě možná s přibývajícím věkem něco zlomí a po dítěti toužit začnu. uvidíme

Určitě nemusí.

Mě berou mimina (ty hodná ), ke starším dětem taky tak nějak nic necítím. Ne, že je nesnáším, to ne, ale po roce jako au pair jsem tu starší šestiletou brala jako kámošku (která často potřebovala výchovné lekce ), ale po odjezdu mi nechybí. No vlastně ani ti malí.... byli fajn, sranda.. ale není to prostě moje no

Nicméně děti chci rozhodně ono ten cit k vlastnímu dítěti bude prostě jiný, i když "dítě" bude mít už třeba 50

To já mám naopak po dítěti toužím od 17 let a ve 22 letech se mi to konečně povedlo a mám krásnou dcerušku

Cítím to stejně, navíc ani nevím, jakým stylem s nimi mám mluvit
Ale k tobě... myslím si, že to je věkem.

rozhodně ne, myslím že každý ani nemá na to vychovávat dítě, dokonce by někdo to dítě ani neměl mít, co tak vidím...
každý je individuál a měl by dělat to, na co se cítí, ne k čemu ho někdo nutí, ať už okolí, společnost, cokoli...pro mě taky není hlavním životním cílem se vdát, založit rodinu, mít děti...třeba se to stane, nebo ne, sama nevím...pokud se jedná o věk, měla bych být teď v nejlepším věku pro to založit rodinu, hodně lidí se mě už na to i ptá ale mě je to jedno, já se na to ještě necítím, ani jsem nepotkala někoho, s kým bych si něco takového dokázala představit...
já osobně nesnášim věčné předpisy jak by měl kdo žít - v kolika je vhodné o to přijít, kdy se vdát, kdy mít dítě...pomoc...je to tvůj život a až se budeš cítit na rodinu, tak to poznáš sama, rozhodně se nenech do ničeho tlačit, je to tvůj život..

Buď v klidu, mám stejný pocit v 27 a čím jsem starší, tím se to zhoršuje... Prostě mám ráda svůj klid, ráda se vyspím

Ale u mě je to spíš tak, že mi vadí mimina, protože s něma nic není... tak od 3 let bych si dítě už dovedla představit. Už dlouho si říkám, že bych si raději nějaké starší adoptovala, ale o svoje nijak nestojím. Říkám si, že je tolik dětí, co zůstává v domovech, tak proč jedno nezachránit...

Reaguji na SlečnaXY: Každá být matkou nemusí. Ale Ty jsi na tyhle ůvahy ještě dost mladá.
ALe děti život obohacují a dávají mu smysl.
A je to tak, že každá to cítí jinak, některá chce být matkou ve 20, některá třeba až ve 30.
Já jsem do svých 27 let tvrdila, že děti mít nechci. No a pak najednou se to otočilo a já děti chtěla. Mám jedno dítě, syna a jsem za něj moc ráda.
Děti zlobí, to jo, ale toho hezkého s nimi je daleko víc.
Nechi Tě vůbec přesvědčovat.
Na to přijdeš časem sama. ALe určitě ještě počkej, jak jsem psala, jsi na to ještě mladá.
Užívej si svobodného a nezávislého života, hm?

Holky, tak jste mě trochu uklidnily

Tak to samozřejmě, takovéhle případy by ty děti fakt neměli mít!

No přesně, v práci mi vrazili dítě, nevím asi 3 roky, na hlídání, zatím co maminka byla v solárku a já vůbec nevěděla, co mu mám říkat. Mělo takový pletený svetr, tak mu povídám: Teda, ty máš ale pěknej svetr a dítě na to mmmmm svetr jojo

Já jsem dítě nikdy neřešil a, myslela jsem, že ho ani nebudu mít, prostě jsem neměla tu touhu. Změnilo se to někdy v 25 letech, když jsem potkala svého bývalého manžela. Děti mě dodnes extra neberou, ale to svoje miluju nejvíc na světě. Buď to přijde, nebo ne, v tom případě se ale bohužel žena musí připravit na hloupý dotazy, pohledy, komentáře a výslechy.

Klasika u cizích taky většinou chválím svetry, boty a tak .. super pokec

Je to věc každého, jaké si to udělá, takové to má.

Souhlasím.

Nejsi, já otevřeně přiznávám, že já děti opravdu ráda nemám, a většinu pokud nespí, tak je nenávidím. Je mi 23, a rádoby kecy typu,, jsi mladá´´ ,,se to změní´´ ráda nemám. Necítím potřebu se v budoucnu starat o nikoho jiného než o sebe nebo partnera. Mám ráda svůj klid, nechci být zodpovědná za někoho jiného než za sebe. Nejspíš budu pro většinu z vás sobcem.. tak at jsem! Ale já lituju každé moji kamarádky, co má děcko, protože jsou doma vázány, nikam nemůžou se jít bavit, a dítě je jak vězeňská koule... Nemluvím o tom, jak mě šíleně vytáčí jak jdu do restaurace na oběd a tam dotáhnou kočárek kde děcko řve a lidi se nemůžou ani najíst.. bych to zakázala.. ale bohužel kočárková invaze je všude.. Takže se nemusíš vůbec cítit divně nebo hloupě..

To je hezké

Reaguji na sartre:
Děkuji za pěkný názor, je to pravda. Ať už se to vyvrbí v budoucnu jakkoliv, je to můj život...

No bezva, jsem ráda, že nejsem sama