Ahoj všem, předem se omlouvám, jestli tohle téma bude "mimo mísu", ale nemohu ho vložit do sekce "Vztahy, rodina" (nemám přístupné). Ráda bych znala váš názor, případně získala nějakou radu.. s mým mužem jsme spolu něco přes 4 roky (vzali jsme se po 1,5 roce), když jsme se seznámili, byl to sportovní, společenský kluk s velkým zájmem o PC a vše, co s tím souvisí.. přesto jsme spolu vyráželi ven do společnosti, na procházky, mezi přátele, sportovali jsme.. jenže postupem času se to změnilo. Co se týká sportu, tak podle mě ztratil motivaci, sportoval, aby byl pro ženy přitažlivější a nějakou získal.. když si našel mě, začal polevovat, dopracoval to až k celkem slušné nadváze.. Co se týká nějakých aktivit, tak je pro něj i procházka problém (co venku, že), na posezení v restauraci nejsou peníze, do klubů se mu nechce chodit (nerad tančí a vůbec nepije alkohol - tudíž se nebaví, když tančím já), památky a výlety ho zrovna taky neberou, takže centrem zájmu se stala televize, počítač, hry, FB, elektronika.. Jeho koníček mu neberu (občas si s ním i něco zahraju), i když není zrovna nejlevnější, ale náš běžný den vypadá tak, že on má třeba celý den volno a je na PC, já přijdu večer z práce a on je stále na PC, uvařím jídlo (pravda, někdy uvaří a uklidí i on, nechci mu křivdit), najíme se, sedne k počítači nebo pustí film a tím to hasne.. když se zvedám, že půjdu spát, tak se ptá "tak brzo jo? jsme si sebe vůbec ani neužili", tak odvětím, že se nemá věnovat počítači a on se urazí s tím, že jsem s žádnou lepší náplní večera nepřišla.. jenže já už nějak ztrácím energii vymýšlet něco, co stejně zazdí z výše uvedených důvodů.. občas mi připadá, že mu stačí, jen moje tichá přítomnost, jídlo, sex a počítač a je spokojenej.. Jsem z toho už docela dost unavená, neříkám, že jsem závislá jen na něm, dokážu se zabavit sama, ale společný aktivity mi opravdu chybí.. nevím ale, jak ho k nim přesvědčit nebo docílit toho, aby sám taky vyvinul nějakou iniciativu.. A myslím, že naše manželství je dost čerstvý na to, abych z něj byla takovým způsobem znuděná.. možná je to i tím, že přece jen moc času odděleně netrávíme... Doufám, že jsem vás nezahltila, budu ráda, za vaše příspěvky.. díky
- Úvod
- Přátelé
- Tipy a triky
- Recenze
- Diskuze
- Proměny
-
Bazar
- Katalog Bazaru
- Něco k tomu
- Obuv
- Kabelky, tašky
- Módní doplňky
- Šperky, bižuterie
- Hodinky
- Parfémy
- Kosmetika
- Co se nosit nedá
- Elektronika
- Knihy, časopisy
- Ostatní
- KOUPÍM
- Poptávkové inzeráty
- Černá listina
- Hodnocení uživatelé
- Katalog Bazaru
- Soutěže
- Články
Můj muž je srostlý s počítačem
Reaguji na Shanti: Tak vidíš, já bych nikdy nechtěla chlapa co je moc sebevědomej a myslí si, že mě má v hrsti a myslí si, že mže všechno to sou naprostý pokrytc a sobci a vůbec jim na tobě nezáleží (neříkám, že je přesně takovej neznám ho). Myslím si že si rozumná a že sis sním už dávno promluvila, ale pokud to nikam nevede prostě bych odešla aspoň na nějaký čas buď si uvědomí, že tě miluje a nebo se nevrátí, ale aspoň budeš vědět, že mu na tobě nezáleželo...pak že se ženy s manželstvím mění a chlapi zustávají stejný to jo =D
Reaguji na bedrunela: zažila si to někdy? Proč nám to nutíš...já to zažila
Poslat SZ
Reaguji na Tessii:
Taky si myslím,že se změnit můžou,ale musí sami chtít.Z donucení,to je o ničem a většinou to nikam nevede.Ale pošťouchnout,aby začali přemýšlet a sami si uvědomili,co je pro ně přednější,to je velmi dobrý začátek.Ovšem někomu nepomůže ani kopanec.
Reaguji na terinecka: ale tady slečna už ho pošťuchovala i kopala a stejně nic a hlavně předtím ho to bavilo a chtěl být hezkej ale najednou j t otrava a babu už mám tak proč být hezkej že? on prostě nechce aspoň mě to tak připadá
Reaguji na terinecka: Ovšem někomu nepomůže ani kopanec.
To je příklad mého manžela
Reaguji na Tessii: myslím, že on by i chtěl něco změnit, z toho co říká, mám ten dojem.. jen mu prostě chybí nějakej impuls, překonání nechuti nebo nevím co už..
Nejhorší teror je notebook na dovolené, vraždila bych, když sotva ráno otevře oko a první věc je zmáčknutí čudlíku na noťasu (totéž i o víkendech).. Když se ho zeptám, jestli to fakt myslí vážně, tak to sice nasupeně zavře, ale půl dne se pak tváří ublíženě, že jsem mu nedovolila hrát si s jeho hračkou.. když se zabavím bez něj, tak se dožaduje mojí pozornosti (tedy většinou, občas je rád, že má pokoj).. Byli jsme na dovolené se známýma a co jsem zpozorovala, tak přítel kamarádky byl totéž v bledě modrým (sice neměl noťas, ale hrál si pořád s telefonem), takže si notovali..
Reaguji na Shanti: asi bych mu da\la nějaký ultimáta a pokud ni to už nešlo tak už bych ho poslala do kytek
Reaguji na Shanti:
Teda přečetla jsem celou diskusi a máte to holky těžké. Situaci rozhodně nezávidím, napadlo mě jen co takhle ho prostě znovu násilím rozhýbat a probrat k životu? Prostě o ničem nediskutovat a jednat. Domluvit večer posezení s přáteli a oznámit mu to jako hotovou věc. Zamluvit třeba bowling a oznámit mu, že jsi platila dopředu.. a podobně, nevím jestli je to ve vaší situaci proveditelné, ale určitě to stojí za zkoušku. 
Cituji Tessii: zažila si to někdy? Proč nám to nutíš...já to zažila
počkej, co komu nutím?
jo, mám takovýho PC maniaka za manžela a vím o čem mluvim
Reaguji na Cindova: a podobně, nevím jestli je to ve vaší situaci proveditelné
U nás neproveditelnévždy sedí jako bubák a nemá zájem se s nikým bavit a jen zmínka, že by se někam šlo, to bys měla vidět ten ksicht
otvírá se mi kudla v kapse
Reaguji na bedrunela: tak očividně to promlouvaní nefunguje když u to sedí stále nemyslíš?
Cituji Bladdy: U nás neproveditelnévždy sedí jako bubák a nemá zájem se s nikým bavit a jen zmínka, že by se někam šlo, to bys měla vidět ten ksichtotvírá se mi kudla v kapse
Tak to se ti vůbec nedivím Tady asi už opravdu nic nepomůže, to byl jenom nápad, sama s tímhle nemám zkušenosti. Je mi 22 a žijeme společně s přítelem teprve rok.
Můžete popsat, kdy u vás nastal ten zlom? Nebo byli takoví od začátku? Ráda bych se tohohle vyvarovala, přítel taky rád sedí u počítače, i když v takové normální míře (čte zprávy, fóra o fotbale, chvíli facebook), a rozhodně ne na úkor našeho společenského, sportovního, nebo osobního života. Přeci jen bych chtěla vědět, jak to začíná, protože zřejmě na začátku ještě bude možnost to zastavit 
Doufám, že se to nikoho nedotkne, nemyslím to špatně. 
Cituji Tessii: tak očividně to promlouvaní nefunguje když u to sedí stále nemyslíš?
já nepsala že u toho sedí stále.. 
to je fuk, nebudu to tu rozebírat.
Každý, kdo chce změnu ve svém životě, jí dosáhne. Jen musí chtít!
Kdo nechce, hledá výmluvy. Kdo chce, hledá způsoby.
Reaguji na Cindova: No u nás to zpočátku taky tak nebylo, i když je pravda, že se počítači věnoval dost vždycky, ale dokázal ten čas rozumně rozdělit.. Jenže to asi bylo tím, že jsme spolu byli krátce, všechno bylo nový a byli jsme zamilovaní.. pak když ten vztah začal být stereotypnejší, začaly takové ty klasické manželské starosti, jako bydlení, placení atp., tak to postupně spadlo do těchto kolejí.. věřím, že pro něj je to odreagování, ale já potřebuju něco víc, než žít ve virtuálním světě..
Musím ale říct, že když už se někam jde (třeba s partou na bowling) tak ho to tam ve finále baví a umí si to užít.. nebo když jsem koupila lístky na motocross, taky se nejdřív ofrňoval, že tam ani nepůjde (až když jsem řekla, že půjdu se známým, tak šel) a pak z toho byl nadšenej.. on prostě nemá chuť podnikat věci už z nějakých hloupých předsudků, že ho to tam nebude bavit (a sám se tím nejspíš otráví)..
Cituji Shanti: Jenže to asi bylo tím, že jsme spolu byli krátce, všechno bylo nový a byli jsme zamilovaní
Vy jste neměli tu možnost si vyzkoušet společné bydlení a placení účtů před svatbou? Proč jste se vlastně brali po tom 1,5 roce? Já si nedovedu představit, že by mladý člověk, tak zanevřel na jakýkoli "živý" společenský život a vystačil mu jen ten virtuální.
Navíc, když jak píšeš ho to baví, když se někam jde. Neztrácí prostě kompletně chuť do života kvůli stereotypu? Ráno do práce, večer k počítači pak spát a tak dokola?
