Alkoholik v rodině

Bonita
To je mi moc líto, že to u vás dopadlo tak, jak to dopadlo. Moc bych ti přála, aby se tvůj táta napravil a abys měla v životě víc štěstí než dosud...

Přesně. Je to naprosto zbytečná věc. Často akorát přivádí lidi do problému a dělá z nich nekontrolující se tvory...Někdy si říkám, že je škoda, že vůbec existuje...

Mamka to neudělá, už jsme o tom spolu mluvily snad stokrát...

Toho se bojím...mám svoji rodinu ráda a nechci, aby se rozpadla kvůli takové stupidní věci, jako je alkohol...Jen mám někdy strach, že mi nezbývá nic jiného, než čekat, až se táta upije nebo až to máma nervově nevydrží...

Moje matka je alkoholička.Nikdy mě nepřijala jako dceru, nikdy se ke mě jako matka nechovala.Nevím, proč, ale jsem pro ní někdo navíc.Když je opilá, tak se ve mně něco přepne a nejsem schopná s ní normálně komunikovat.Nenavidím ji v tu chvíli.Tak nějak k tomu strhla i tátu, že už na to rezignoval, neřeší to a radši si taky dá.Já jsem se odstěhovala, jsou to čertvě čtyři měsíce a je mi líp.Ikdyž ani odstěhování naše rodinné vztahy a alkohol v rodině nevyřeší.Jen už jsem to tam nezvládala.

Můj otec byla alkoholik = alkoholik NIKDY nemá problém s alkohlem - on pít nemusí, téměř vždy k tomu má nějaký důvod...

Bylo to u nás tak nějak podobné jako u Bonity, ale s tím, že máma ho neomlouvala a jen neuměla takovou situaci se třema dětma řešit... A spoustu let později, už spolu nežili jako pár...

Můj otec byl jediný kluk v rodině ( takže se k němu tak mezi sestrama přistupovalo ), když si bral maminu, tak byl již jednou rozvedený a měl dceru. S bývalou ženou se málem zabili..

Mojí maminy to byl první chlap a dlouho vypadalo, že i poslední... Vždy pil a jeho sestry a okolí mou mamku odrazovalo, ať si ho nebere... Vzala.

Narodil se bratr, otec šel do invalidního důchodu po vážné operaci, pak jsem přišla na svět já a na závěr mladší bratr.

Můj otec se nezlepšoval, naopak zhoršoval - s věkem se to stupňuje...

Pil, pak byl agresivní - kdo nezažil nepochopí... Mojí mamině pak vždy sliboval, prosil... Neustále do kolečka... Nikdy se nezadlužoval, nebo tak - to v žádném případě,ale sprosté nadávky a neustálé napětí bylo na denním pořádku...

Dnes už nežije - tělo vypovědělo službu ( já ho v té době už ani neviděla ) nebylo mu ani 50 let. Je to smutné, ale já ani nemohla brečet..Byl to divný pocit,ale prostě to nešlo..Bohužel nenajdu jedinou pozitivní věc, kterou by pro mě, nebo někoho z mé rodiny udělal.
Mou mamku jeho smrt osvobodila - za nějakou dobu si našla přítele. se kterým konečně začala žít a dělat věci, které nikdy nedělala...Jezdit na kole, dovolená ( za celej život jsme byli na jedné a pochopitelně to nedopadlo fobře ) atd...

Hrozně jí to přeju ! Je těžké vysvětlovat a ještě těžší pochopit, pokud v tom člověk nežil... Ale já si odnesla také docela dost - naprosot přesně vím jak NIKDY nebude můj život vypadat !

Takže holky pevné nervy a pokud není cesty ven a není odezva - jsme tu opravdu jen chvilku a nemá smysl pomáhat někomu - kdo o pomoc nestojí a ztrácet s ním čas... Něco jiného je pokud bojuje - pak mu můžeme být oporou,ale to je tak strašně malé procento ... Silné nervy a nezapomeňte myslet také na svůj život.

Flossy
mohla bych se pod tohle od tebe podepsat nenavidím ho! dělá to celej život nejen můj ale i když ségra s bráchou byli děcka a to je jim 35let! takže tak dlouho chastá a ještě kouří .. modlím se že už to dlouho nevydrží a zdechne-nemůžu říct jinak ... kdo nezažil nepochopí ... kolikrát jsem už měla strach že nás zabije ... možná se v lednu budem s makou konečně stěhovat jenže mu zůstane celej náš barák a on ho prochlastá :/ protože dosud má jeho výplaty mamka na účtě ... a bude bezdomovec .. co už on to prostě nedovolí prodat a jít od sebe každej zvlášť do bytu :/ musíme jít kvuli mu do malýho pronájmu :/ nenavidím ho nejvíc na světě .. a taky to svádí na nás z mamkou že jsme všechno zničily my dvě ! prostě pi*** nejde říct jinak závidím těm kdo má normální rodinu ! nebavím se s ním normálně mu říkám už do očí jakej je ** protože co se přetvařovat když je to k ničemu :/ !

uplně stejný to slibovala už segře,bráchovi a mě je 18 a stejně s tím debilem pořád je ! říká že nechce být na stáří sama ale on by ji fakt kolikrát zabil kdyby sem tam nebyla já a přítel .. když jsme zavolali policii tak neudělali naprosto nic ... povídali si sním a vůbec nám nevěřili (my ubrečený ja se klepala strachy! ).. nemáme důkazy asi zlomený ruce , nůž v břichu takže policajty už nevoláme nemá to cenu.. hlavně že ,,pomáhat a chránit" :/
teď už si to snad uvědomila a doufám že nejpozději v únoru bedeme samy dvě ...
léčil se u doktorky ambulantněale jenom 7-8měsíců vydržel nepít... mamka byla nadšená že začnou novej život ale já už tehdy věděla že to není napořád://

prostě nechci odejít na VŠ a mamku tam nechat přes týden s ním :/ protoho tak nenávidím
obdivuju že tu některá napíšete že i tak ho máte rádi ... neříkam když se léčil byl docela v klidu ale teď se nepovažuju za jeho dceru hnusí se mi .. prostě nenávist .. na pohřbu bych se radovala nepřišla bych v černým... asi to pro vás zní hrozně ale u nás doma byste ani týden nevydržely

http://www.alkoholik.cz/zavislost/index.php

Takový pocity mám, když je táta ožralej...nedokážu se k němu chovat slušně, neumím mu říct ani ahoj. Můžu chtít sebevíc, ale nepůjde to. Je to zkrátka vyloženě odpor proti tomu alkoholikovi.
Naopak když má náhodou ten svůj ''třídenní stav'', kdy nepije, je z něj úplně jinej člověk. Je klidný, neřve po nás, nenadává, nedělá ostudu a neshazuje nás. Bohužel toto trvá ale opravdu moc krátce...

Tak to já zase asi ne, pořád někde ve mně je to vědomí, že jinak je to dobrej táta a manžel...spíš bych mu chtěla nějak pomoct...Jen si nejsem úplně jistá, jestli je to po čtyřiceti letech neustálého pití ještě možné...Ale stále doufám...

Já jen nevím, jak se k němu chovat, když je na šráky - jestli se mám nějak (sice nevím jak) snažit být milá, aby věděl, že stojím při něm a jsem ochotna mu pomoct, nebo jestli být přirozeně protivná a sprostá, aby mu došlo, že se mi to jeho věčné chlastání vůbec nelíbí a aby si uvědomil, že by s tím měl konečně něco dělat...?

Flossy
nevím když ho chceš ještě ,,zachraňovat" tak ho asi v těch stavech ignorovat třeba by ho to štvalo víc když si ho ani nevšímáš .. to se snažím vždycky a třeba mluvím šeptem na mamku a on po nás začne řvát z ničeho nic co si šeptáme jaký jsme krávy a ještě horší ... no asi ti to nemusím psát a chapeš mě :/ tak se taky neudržíme a řeknem mu taky že je prostě magor no a ím to z naší stranky končí ale když nám nadává do všeho možnýho .. to se nedá pak že nás zabije atd. jednou se ztratil na 3dny s kolem ... říkala jsme si že by konečně ho někde srazil kamión ... ne samozřejmě jel někam pryč chlastat za kamarádem taky takovým :/
nám už nezbývá nic jinýho než jeho smrt ... jeho životospráva ? vždyť to by zabilo každýho ... snad každej druhej den ožralej někdy tak že úplně hotovo,krabička cigaret denně a objedvá jen v práci .. doma když je ožralej tak ani nejí, nepotřebuje to ...55let a tohle dělá snad od 20ti let ... jenže na toty hnusný lidi nikdy nedojde a umře někdo hodnej co má zdravej životní styl třeba
a přitom má bráchu úplně normálního hodnýho ... škoda že jsem se nenarodila jinde fakt :/

Edge
Díky za odkaz, vnukla jsi mi takový nápad, že z ní vytisknu několik článků, trochu je zestručním a udělám z toho takovej ''minialkoholickej časopis''. Na úvodní stránku napíšu do rohu jeho jméno a až ráno půjdu do školy a máma do práce, nechám mu to na stole...třeba si toho všimne a donutí ho to nad sebou přemýšlet...(asi jsem optimista)

Jak to tak pozoruju, mají toho naši otcové hodně společného, ale nic dobrého
Tomu našemu ještě když se zdají být výhružky a nadávky slabé, začne křičet, že se sám půjde oběsit, že všem napíše, že je to kvůli nám a ať ho zakopeme do hnoje nebo pověsíme do lesa, ať ho sežerou zvířata...Já mu k tomu většinou dám souhlas s tím, že se s ním nebudu špinit a že si nezaslouží ani ten hnůj, ale mamku to hodně bere, což mě mrzí ze všeho nejvíc...zároveň však nechápu, proč od něj nechce odejít (po finanční stránce by domácnost zvládla i sama)...Je to zkrátka začarovaný kruh a netuším, jak z něj vyjít ven...

Asi nám nezbývá nic jiného než doufat, že se z toho naši ''tátové'' dostanou, nebo že.....

já už bych asi ani nechtěla aby se z toho dostal .. protože často se mi v noci vrací sny z děctví .. třeba jak sem seděla malá ve vaně a on řval v kuchyni že už bere na mamku nůž a takový pořád se mi to vrací :/ mě je dobře a jsem klidná jen z mamkou protože u něho bych prostě nikdy neměla jistotu ... tehdy jsem se nemohla bránit teď máme s mamkou na pomoc aspoň mého přítele ...
jo mamka by to taky zvládla, klidně bych byla míň náročná za klid doma bych vyměnila třeba celej šatník! chtěla bych zažít pocit že jdu večer domů a vím že doma bude klid .. ale to nikdy není jistý ... třeba mám dobrou náladu dojdu domů a on mi ji totálně po* ... !

Chillys
Bohužel s tebou musím zase souhlasit. Je pravda, že kdyby přestal, zaručit by se za to nemohl, že do toho opět nespadne. Máš moc hodnýho přítele, že stojí při vás. Já teď radši už nikoho nehledám, protože všechny vztahy mi zatím táta úspěšně rozbil...
Moc držím palečky, ať už to s vaším tátou dopadne jakkoliv, abyste měly s mámou klid a vynahradily si ty protrpěné roky...
Snad to i u nás dopadne dobře...

nevíííím
Ak je alkoholik otec, je to strach z fyzického násilia, ale ak je alkoholik matka a správa sa tak ako tvoja, tak to je naozaj sila. Spravila si dobre, že si sa odsťahovala. V tvojom prípade nie je o čo bojovať a ja by som spravila to isté a rodičia by pre mňa už navždy skončili. Snaž sa túto etapu čím skôr ukončiť a začni sa sústreďovať na niečo nové, začni si skladať svoj vlastný nový život a snaž sa neobracať na to, čo bolo inak tým zostaneš ešte viacej poznačená.

Chillys
Chápem tvoje pocity, že ho nenávidíš a že by si bola schopná ho aj zabiť. Ja keď som bývala s našimi a žila v týchto problémoch, tiež som to presne takto isto cítila. Často som v noci plakala do poštára a predstavovala si, že raz keď príde opitý, tak ho zavediem na železnicu a keď pôjde vlak, tak ho tam podstrčím. Raz mal nehodu: išiel napitý na bicykli a keď okolo neho prešiel kamión, tak asi zazmätkoval a spadol do priekopy a zlomil si čelusť. Vtedy nám len prišla jedna pani v noci povedať, že mal nehodu a je v nemocnici. Celú noc som sa modlila aby to neprežil a aby už skončilo toto trápenie. Ale prežil to a ani táto udalosť mu nepomohla.
Dnes, keď už s nimi 7 rokov nežijem, tak sa na to pozerám trocha inak. Nie, že by som ho mala zrazu nejako rada, to nie. Citovo je mi ukradnutý, chápem ho len ako človeka, ktorý je chorý a je mi ho ľúto len ako človeka. Keby zomrel, tak na pohreb určite pôjdem ale plakať asi nebudem. Jednoducho za tie roky tá najväčšia nenávisť vyprchala a nezostali žiadne city ani dobré ani zlé

Flossy
Aj môj otec robil tie veci, že prišiel za mnou keď som mala 10 rokov, to vtedy len začal piť, a začal sa so mnou lúčiť, že sa ide obesiť a tak. V tej dobe som ho ešte milovala a bolo to pre mňa peklo. Sedela som v noci po vážnej hádke na posteli a on jednoducho prišiel za mnou a začal sa so mnou lúčiť s tým, že sa hneď teraz ide obesiť. Toto je vec, ktorú mu nikdy nikdy neodpustím. Nedokážem pochopiť, ako mi to mohol robiť, mala som len 10 rokov a veľmi dobre vedel, že ho milujem viac ako matku. Proste psychický teror. Neskôr keď som bola staršia a už som ho nenávidela a prišiel s týmto za mnou, tak som mu len povedala, že to už mal spraviť dávno, že teraz už je neskoro. Ale tí, čo o tom najviac rozprávajú, tí to nikdy nespravia. Niekedy žiaľ škoda.

Tak na to snad ani není co říct...V deseti letech zažívat něco takového, to je nepředstavitelné...V takovém věku je dítě ve vývinu a potřebuje lásku a pomoc rodičů a zázemí a když doma zažívá takový zátah na psychiku --- seš vážně borka, že ses psychicky úplně nesložila.
Vůbec se nedivím, že mu to nemůžeš odpustit - je to neodpustitelné. Vždyť jsi byla ještě dítě a za nic jsi nemohla...!
Tohle je jen další důkaz, že chlast dělá z lidí zvířata. Nikdy nepochopím, proč tohle dělají, co jim to dává? A když už pijí, proč takovýmto způsobem deptají své okolí? Je to až neskutečné, co může alkohol udělat z člověka...