Mindrák z oblečení

Já jsem šla k matuře taky jen v košili a černejch kalhotách, ostatní nány byly vyfintěný a měly velký podpatky, já starý baleríny a je mi to fakt šumák, v tu dobu sem se tak nervovala že mi bylo jedno že nevypadam jak z katalogu, hlavně že sem to udělala. To je to poslední čim by ses měla trápit

Já měla bílé lehké šatky pod které patřilo kombiné, které jsem si samozřejmě nevzala a zrovna byl krásný slunečný květnový den a my měli nástup u okna proti světlu...i čtrnáct let po matuře je to hit našich setkání se spolužáky.Nikdy se mě alespoň pánská část neopomene zeptat, jestli ještě nosím tu podprsenku se žlutou mašličkou.
Reaguji na kytička26: Důležité je, že jsi byla oblečená čistě a měla něco v hlavě.

Reaguji na Lauritta:

Jak je to dlouho, co jsi maturovala? To přejde, uvidíš, jen se musí tvůj vztah k oblečení trochu někam posunout. Já mám taky dny, kdy oblíbený svetr je oblíbený svetr, ale byla by škoda zůstávat jen u něj. Mně o svaťáku zemřela babička, takže jsem šla k maturitě ve stejném oblečení jako na její pohřeb pár dní předtím. A taky jsem se z toho nezhroutila. Ty hromádky jsou dobrý nápad, já bych radila už nic nového nekupovat a postupně vytahovat nové oblečení. Nemusíš jít přece hned ze dne na den celá v novém, ale vzít si k oblíbenému svetru nové kalhoty. Pokud ti sednou a lichotí, určitě si je brzo zamiluješ.

Já měla u maturity fakt hroznej světle modrej kostým! Dostala jsem na něj látku od babičky- látka byla hezká, ale švadlena ušila cosi tak divnýho, byl mi větší, no zkrátka ani mamku bych v něm nikam nepustila. No a ta modrá "oblaková" barva, na maturitu opravdu nevhodný. Teď už se tomu směju, ale taky jsem z toho byla špatná.

Na druhou stranu se taky snažím nevytahovat toho nového moc často a naráz, pak mají kolegyně blbé kecy jak si můžu dovolit kupovat tolik nového oblečení. Že se mi to všechno "nové" hromadilo roky ve skříni mi nevěří, takže opatrně

Reaguji na kytička26:
Myslím si,že tvoje chování je normální....podle mě to pramení z obodobí kdy jste neměli moc peněz. Stále to máš v paměti a tak si tyhezké a lepší věci prostě šetříš....

mno mě se na škole smáli, že chodim jak gandoň. Byla jsem vysoká a nosila jsem kalhoty, které mi byli kratší do toho třeba mikinu s pejskama a to mi bylo 12 a ostatní holky už začaly nosit oblečení více ženské. No a teď se ta karta otočila. Když se dívám na fotky, tak už se tomu jen směju a vůbec to neřešim proč taky. Dneska chodim oblečená líp jak všechny dohromady neměla jsi peníze no a co.

Co se týče šatníku možná bych zkusila radu nějakého stylisty, ale né každý je špička ve svém oboru. Nejlepší je klasika kombinace černé a bílé. Klasika, která nikdy nezestárne. Nemůžu si tu dělat reklamu, ale už jsem pár lidem v oblékání pomohla. Je to o učení. Kup si jednou za čas nějaký modní časopis. Já osobně se sice podle trendů neoblékám, ale člověk, který si neví rady by si občas zalistovat měl a tam se chytat inspirace alespoň té barevné. Občas se tam najde taky zlo, že nechápu kdo to kombinoval, ale pomůže to. Ono k tomu top oblékání se člověk musí pomalu vypracovat. Málokdy v ulici vidim sladěnou nebo dobře oblečenou ženu.

šmarja, já jsem úplně stejná...doma nikdy nebylo moc peněz a taky jsem často měla tak max. jedny kalhoty a dvě, 3 trička, to pořád dokola, dokud se to nerozpadlo...a i teď to tak nějak mám i když věcí o něco víc - nevím proč, ale mám prostě blok si kupovat hodně oblečení, hezkého.....prostě vždycky něco v čem vypadám jakž takž a pak to nosím do rozpadu či vyblednutí barev.....

Asi to tak zažilo víc lidí, že dřív nechodili oblíkaní v bůhvi čem. Mě se kvůli tomu smála i nejlepší kamarádka na základce. Dnes vím, že to bylo absolutně povrchní. Jestli máš nové oblečení ve skříni, co ti tam jen leží a máš peníze na to, aby sis mohla koupit něco nového, pěkného, tak proč přemýšlet nad tím, co bylo?
Co jsem začla letos poprvé po škole vydělávat, užívám si to a pořád bych kupovala nové a nové, akorát mi je pak zas líto těch peněz, takže se snažím držet na uzdě. Začni postupně nosit ty nové věci, co nenosíš. Však nikdo neříká, aby jsi ráno do prácě přišla celá v novém. Zkrátka jednou to bude nové tričko, druhý den zas kalhoty a uvidíš, jak se ti to za chvíli zalíbí. Prostě si to užívej Právě, že tě to může motivovat, že dřív jsi nemohla chodit tolik pěkně oblečená, tak teď ano.

Já k maturitě také nebyla bůhvíjak oháklá. Bylo mi to jedno. Jediné, co mě zajímalo, abych odmaturovala. A během školy jsem také neměla x oblečení na střídání. Tohle opravdu nemá cenu řešit. Co bylo, neovlivníš, navíc je to něco, za co nemůžeš a nemusíš se za to stydět. Horší by bylo, kdyby ses na střední chovala s prominutím jako ***** a nikdo tě kvůli tomu neměl rád. Ale kvůli oblečení...?
Jinak já si komínky nedokážu moc představit, nevím, kam bych si to připravovala. Ale zkoušela bych si třeba doma ve volné chvili různé kombinace oblečení a dopředu si promyslela, co si vzít další den na sebe.

Reaguji na Haniccino:
Na kolegyně bych se pěkně vykašlala. Také to v práci mám. Užívám si teď dobu, kdy si mohu konečně něco dopřát. No a kolegyně nezapomenou okomentovat, že už mám zase něco nového (jako by mi to platily). Přitom ta jedna, co má nejvíce poznámek, má vyšší plat než já a nemá závazky, takže kdyby chtěla, může si také spoustu věcí dovolit. Takže závist ohledně peněz to určitě není. Já ty poznámky přecházím, nebo odvětím, že už jsem to měla, že to není nové a mám klid.

Na základce jsem taky chodila oblíkaná hrozně, protože peníze prostě nebyli, ale jakmile mi bylo 15 našla jsem si brigádu a už to šlo lépe. Vůbec si neumím představit být bez brigády,je to můj jediný příjem peněz. Jinak sem na tom podobně,mám plnou skříň hadrů, ale nosím jen pár oblíbených věcí. Myslím,že je to ale tím, že ty ostatní hadry jsem si prostě koupila abych s něčím odešla. Teď už si na to dávám pozor a kupuji opravdu jen věci, které se mi fakt líbí a vim,že je budu nosit. Třeba to máš taky tak.

Jinak to co sem měla u maturity bych vubec neřešila. Osobně si nepamatuju co měla na sobě ani nej kámoška ze třídy, takže to vypusť z hlavy. Zkus pohledat na netu nějaké kombinace, nebo třeba nějaký celebrity, to mi taky hodně pomáhá

Ná základce i na střední jsem chodila oblékaná hrozně. Jelikož peníze jsem jako studentka neměla, mamka mi dávala stovku týdně (na jídlo), jinak svačiny jsem si nosila z domu. Až jak jsem po SŠ začala chodit na brigády a pracovat, nakoupila jsem si spoustu oblečení (a kosmetiky ). Bez peněz je to hold těžké ...
Nedávno jsem si prohlížela staré fotky. Našla jsem fotku, na které mi mohlo být tak 14 let a bylo to doma na Vánoce. Mám na ní červené hrubé tepláky (křiklavě červená) se dvěma podélnými černými pruhy, a k tomu zelené tričko (křiklavě zelená) a na něj je dole obrázek zebry. Na noihách růžové bačkůrky. Děs a hrůza, ostuda, snad ty fotky nikdo nenajde!

Já byla celej gympl děsně alternativní, takže moje hokusy pokusy o eleganci např. v tanečních nebo u zmíněný maturity byly fakt něco děsuplnýho O to víc mě těší, když se teď po letech s někým potkám a ty panečku čuměj, co je ze mě teď za modemadam na jehlách (nadneseně řečeno, zas takovej šlágr to není ).

Najdi si na tom to pozitivnější...a rozhodně z toho nebuď smutná, čo bol to bolo

Nápad s těma kopičkama je super. Já si připravuju oblečení večer, protože ráno se chci v klidu doma nasnídat a ne dumat ve skříni.