S čím máte spojené dětství?

Reaguji na Adka: Kéžby to tak fungovalo

http://www.youtube.com/watch?v=YkeKen39fuk&feature =related

tuhle písničku jsem milovala, myslím, že mi bylo tak 14 let

Ještě jsem si vzpomněla na seriál Tajemství proutěného košíku.

A později seriál Jake a Tlusťoch.
Další z mých platonických lásek.

A také seriály:
Krok za krokem a Dallas.

A nesmím zapomenout na seriál Cirkus Humberto. Pro mě je to jeden z nejhezčích seriálů vůbec, skvělé herecké obsazení, výkony a nádherná hudba Karla Svobody.
Úvodní znělka je nepřekonatelná.

A nemůžu si odpustit - pro filmové fanjšmejkry.
Když jsem tento díl viděla poprvé, tak jsem se strašně bála. Komu dalšímu ještě při : „Otec byl toho večera poněkud neklidný" běhal mráz po zádech? Jednoduše geniální, kam se na to hrabe Hitchcock.

Trochu mě mrzí, že se tu teď nic neděje. A to se tak snažím.
A mám tu další pecku, pamatujete si kreslený seriál Rodina Smolíkova?
Napovím heslem...: „Že já jsem si nevzala Pištu Hufnágla"!

Reaguji na Adka: Jejda Smolíkovi, to byla bomba!
Pamatuje si někdo třeba Čáryfuka, digitální hru se zajícem nebo Atari počítač? ))

Já ty poslední věci neznám Nebo podle názvu mi to něco říká, ale nesledovala jsem.

Jsem na tom stejně Super seriál a kvělá kniha, teď nedávno ho zase dávali.....
N Smolíkovi si taky pamatuju stejně jako na Zemana, ale tam si spíše pamatuju na ty tanečy kolem jeho rpvní reprízy po revoluci na čt - jak stále řešili, zda ho budou dávat nebo ne a jakým způsobem, jak pak k tomu byly ty diskuze...No a dneska už to klidně barandov reprízuje bez diskuzí

Úžasné téma, kéž by takových bylo víc! Uplně mě zahřálo na na srdci. Budu podobná věková kategorie s většinou z vás - Hry bez hranic, skákání gumy, praskací lízátka..všechno znám. Ještě mám dětství spojené s filmem Nekončený příběh a seriálem Princezna Fantaghiro..taky jsem se dívávala na Divokého anděla a hrála si na Milagros. Kde jsou ty časy, co člověk klidně na veřejnosti v teplácích pobíhal, povídal a hrál svou vlastní hru, aniž by ho zajímalo, co na to okolí.

Reaguji na Sang: Fantagiro jsem milovala.. To bylo tak úžasné.. Mamka mi vyrobila stejný kámen jako měla ona ten mluvící A ten krasavec hmmmm.. ) A nekonečný příběh byl taky úžasný, Falco byl dokonalý.. A taky jsem oplakala Artaxe

Patty, ty musíš bejt stejnej ročník nebo nevím, naprosto vše si pamatuju Jinak mně se vybaví (kromě snad všeho zde už jmenovaného), jak jsem jako malá visela na stromě zaháknutá na větvi za už zmiňovanou příšernou červenou šusťákovku, která, světe div se, nepraskla a museli mě až kamarádi z větve seškrabovat Jooo, ale byly to materiály, kde ty loňský sněhy jsou!

Jinak moje dětství bylo spojené s lítáním venku, skákáním gumy o každé přestávce (sukně rozhodně nevadila ), céčkama, pokémonama, hokejovejma kartičkama, skupinou Spice Girls. Poté se sousedovic rodinou a jejich dětma, se kterejma jsme žili skoro jako jedna rodina (na patře proti sobě furt dokořán oboje dveře a přebíhání mezi oběma byty), vymýšlením si a hraním velice zajímavejch her se stejně starou sousedkou a mojí ségrou (např. dojení krávy, vítání koledníků, hra na maratonce aneb běhání v parku s namalovanejma číslama, zakládání vlastního atletického spolku a vyvěšování pastelkama načmáranejch plakátků, hraní si na děti z Bullerbynu, kdy naše hodně "šikovné" maminky házely z jednoho balkónu na druhý prádelní šňůru, aby nám vytvořily poštu apod. ) Nechyběl taky Vitacit, který jsme s vodou dávali do těch "vajíček" z Kinder vejcí a házeli po sobě, až to někomu bouchlo Dále se mi vybaví Pedro, krasohled, dětský magnetofon s mikrofonem, na který jsme natáčeli rozhovory s kolemjdoucími, song "Jarošovský pivovar", který jsem s oblibou vyřvávala a doteď nevím, kde jsem se ho naučila V paměti mi zůstane taky samozřejmě Jů a Hele, Vinnetou, kterýho jsem hltala, a seriál Život na zámku, jenž měl pro mě premiéru v tom, že to byla první věc v televizi, kterou jsem mohla sledovat od dospěláckejch osmi hodin! Prázdniny u babičky jsou samozřejmost, týdny s bratránkem, sestřenkou a ségrou byly nezapomenutelné, obzvlášť "hopsinková" šťáva a vodění naší slepice na provázku místo psa (ve městě s 45 000 obyvateli)... A nezapomenu taky na každoroční dovolené s našima a partou sportovců pod stanem různě po Čechách, většinou na kolech. Žádný moře nebylo potřeba a i tak to bylo bezva! Jooo, bylo by toho ještě hodně, ale už radši končím