Jak moc vás při výběru partnera ovlivňuje to tajemné "něco"?

Musím se připojit. Vím, že když je to láska na první pohled, vášeň jak blázen, tak to nevyjde, je to katastrofa... aspoň u mě. Když chlap nemá to "něco", tak mi to vůbec nevadí, protože mám takovou zkušenost, že se to něco najde časem, časem ho začnu milovat, vážit si ho. Je to tak lepší, protože od toho vlastně nic moc nečekám a nechám se unášet. Kdežto když se bláznivě a vášnivě zamiluji, tak si ho automaticky idealizuji a pak to dopadne fakt hrozně.

Podle mě to, čemu ty říkáš "něco" je to, čemu někdo jiný říká "jiskra". Chlap může být pěknej, hodnej, ale prostě nepřeskočí ta "jiskra". Myslím, že je to pro pro vztah důležité, ale na druhou stranu ona jiskra nemusí přeskočit hned. Já jsem hodně nedůvěřivá, takže se mi nestalo, že bych se zamilovala na první pohled, ale když je mi chlap sympatickej a je mi s ním příjemně, tak mu dám šanci, dáme pár schůzek a buď to vyšumí nebo se zamiluju.

To jsem přesně chtěla napsat, že to něco je pověstná jiskra.

Pokud se mi ale někdo líbil, byl mi sympatický, dobře se s ním povídalo, tak jsem ráda na pár schůzek šla. Tím rande myslím večeře v restauraci, kino apod. žádná postel.

Takže pokud se ti někdo líbí, je pro tebe něčím zajímavý, nebo sympaťák, dobře se s ním kecá, tak na schůzku běž, vždyť je to zábava, příjemně ztrávený část dne (pokud ten chlap splňuje, co jsem napsala)
A vůbec to nemusí být rande jako takový, aby jste se líbali a šahal na tebe.
Za kytku, kono, večeři poděkuj a hurá domů.

No, mám přítele už skoro 6 let. Zamilovali jsme se na první pohled, a když si na to zpětně vzpomenu, ještě dnes mě mrazí z toho, jak to bylo jasné a intenzivní od první chvíle - říkejme tomu jiskra, chemie nebo osud, na tom nezáleží. Vím, že takové "setkání" se stávají třeba jednou za život a tak nežiju v myšlence, že to tak být musí, jinak nemá nějaké další seznamování cenu. Určitě bych se neřídila tím, že to musí být takový blesk z čistého nebe, aby ten vztah měl budoucnost. Stačí, když je mi ten člověk příjemný a je s ním dobře. Potom se dá na tom dál stavět a nakonec to může být přesně to pravé

Reaguji na Princeznouive30ti: Reaguji na Berusska: Reaguji na pulspuls: a další:
Chápu to správně, když řeknu, že to byl ze začátku vlastně vztah z rozumu?

Reaguji na Princeznouive30ti: Reaguji na Berusska: Reaguji na pulspuls: a další:
Chápu to správně, když řeknu, že to byl ze začátku vlastně vztah z rozumu?

Reaguji na Princeznouive30ti: Reaguji na Berusska: Reaguji na pulspuls: a další:
Chápu to správně, když řeknu, že to byl ze začátku vlastně vztah z rozumu?

Reaguji na Princeznouive30ti: taky si to myslím

Reaguji na DanielaM: to asi si myslím, že ne. Ale dát na první pocit tajemna, nebo něčeho, co mě přitahovalo, vždycky dopadlo špatně. Člověk se musí s tím druhým naučit žít a pak je to všechno tisíckrát cennější, než Vánočka na břiše, modré oči a podmanivý pohled.....

Ne, nechápeš. Podle mě je velký rozdíl mezi "vztahem z rozumu" a "vztahem, který nám náš rozum schválí".

Vztah z rozumu by to byl ve chvíli, kdy by si děvčata řekla, že už by se stejně měly usadit a tenhle chlap je vlastně docela fajn. Ale ony poznaly příjemného, solidního muže - jen při prvním setkání nepřeskočila jiskra, ale i tak s ním vyrazily na více či méně schůzek a pak už věděly, že nechtějí, aby to u těchto několika setkání skončilo.

Používání rozumu není vůbec na škodu a dovolím si říci, že kdyby ženy při výběru partnera alespoň trochu ten rozum používaly, jako holky v uvedených případech, ubylo by diskusí ve stylu "Holky, poraďte, ten můj je ubožák, protože...".

Ještě mě napadá toto:
Znala jsem kluka, který mě velice přitahoval - a měl spousty záporů. Vztah bych s ním mít nechtěla, ale zažili jsme spolu krásné léto.
Stejně tak má třeba milý pár kamarádů, kteří (nejen) o víkendech hojně popíjejí, podnikají samé ztřeštěnosti, flákají školu... a nechtějí se rozhodně vázat. Jsou pohlední a zajímaví (mají spousty koníčků), takže o partnerky nemají problém - a já pak slýchám, jak on se změní a jak minulý týden udělal snídani, takže nebude trvat dlouho a opravdu bude "hodný kluk". Přitom ty holky vědí, s kým si začínají, ale stejně do toho jdou a pak se jen trápí...

Každý se může změnit a každý může překvapit (pozitivně i negativně), ale když už chceme dát nějakému muži šanci, je pro nás samotné lepší, když jde o muže slušného, který se k nám chová hezky a který nám bude oporou. Dospělá žena opravdu nemá zapotřebí řešit "proč jí nezavolal", natož "proč nepřišel domů".

já měla hodného kluka (vyklubal se z něho arogantní de . il) proto jsem si našla největšího grázla z okolí (pochybné peníze, agresivita, ku.vař), hlavně proto, že jsem si říkala, že mě aspoň ničím nepřekvapí a ejhle . . . jsme manželé, máme děti a je to ten nejlepší manžel a táta. nikde se bez nás nehne, ani na pracovní akce nechodí . z práce se nezdrží ani o minutu. . . třebas včera se mě zeptal, jestli vím, jak jsem krásná (byla jsem nenalíčená v noční košili ) lichotil mi i když jsem byla ve vysokém stádiu těhotenství . . .

U mě to vyšlo...a trvá to už 20 let.

Jak to tady tak pročítám, tak mě úplně odrazujete Protože mě šíleně přitahuje jeden kluk, který má v sobě tu jiskru, ale když tu píšete takové zkušenosti, tak nevím jestli to má vůbec cenu...

Cenu to určitě má. To, že máme my takové zkušenosti neznamená, že zrovna ten tvůj objev nebude tvá spřízněná duše. Jak říkám, pokud máme chuť druhého poznat a je nám sympatický, tak určitě do toho - a je jedno, jestli je to založené na rozumu nebo aktuálních pocitech.
Prostě každá máme to "čidlo" jinde a jsme jinak naprogramované .