Vztah se rozpadá kvůli pracovní vytíženosti partnera

Vím, o čem mluvíš a jak se asi cítíš, protože mám naprosto stejnou zkušenost. Asi tě nepotěším, ale nám to nakonec nevyšlo - on dal přednost své kariéře přede mnou. A to jsem mu nikdy nic nevyčítala, naopak, snažila jsem se být jeho oporou, chápat ho a podporovat.... Bylo to k ničemu.

Nic se nezmění, je to workoholik..buď ti to musí vyhovovat tak, jak to máš doteď a nebo se koukni o dům dál...

Reaguji na frooomenka:
No, pokud přítel opravdu hodně pracuje, těžko mu to vyčítat.
Takže je na tobě, jak se k tomu postavíš. Zda mu budeš oporou, nebo odejdeš.

A to je ta chyba. Vykousala sis ho z hlavy. Člověka musíš mít ráda tělem i duší. Jenže ty k němu uchováváš pouze zbytky nějakých citů.

My jsme od sebe aktuálně sem tam také odloučeni, ale napíšeme si, on zavolá, když může ( i když ne často) a já se na něj hrozně těším, myslím na něj, mám čas na kamarádku, ale abych prohlásila něco jako např. ty "zařídila jsem si život podle sebe" (?)

Tím jsi ho dost odstranila ze své hlavy a života, pak se nediv, že je mezi váma něco, co vám brání spolu vůbec o něčem mluvit.

Já kolikrát nevím, co dřív mu říct, ale tebe nenapadne jediná věc, o které by jste se bavili, to je špatné a další věc je, že i on už tě z života trochu vymazal...

.........

Tak prvně, to, že sis našla svoje aktivity a kamarády je super. Aby se vztah dal zachránit, na to jsou potřeba dva. Jestli je partner tak pracovně vytížený a unavený, že na tebe nemá čas je jeho volba a jestli se o tom odmítá bavit, tak bych to být tebou nehrotila, dál se věnovala hlavně sobě a uvidíš, jestli vztah vyšumí, nebo ne. Zní to asi blbě, ale já se naučila, že bojovat za každou cenu a křečovitě udržovat vztah je hloupost. Prostě buď si i on uvědomí, že tě může ztratit, nebo tě ztratí. Nemá cenu se kvůli tomu přehnaně trápit, na vztah musí být holt dva.

Reaguji na chocolattecoffee: Čoki, zakladatelka si zařídila život podle sebe proto, že i její přítel si zařídil život podle sebe... Nevidím na tom nic špatného, přece nebude sedět doma na zadku, kousat se nudou a čekat, až jí zavolá, že si na ní zrovna udělal hodinu času...

A to by teda měla sedět doma a myslet jen na něj?

Přítel taky podniká, sice nejzdí do zahraničí, ale je schopný pracovat do 22h. Je často hodně unavený, ale nadruhou stranu se snaží se mi plně věnovat o víkendu nebo když už jsem u něho v týdnu tak si zajedem alespon na obed a snaží se si alespon dve hodky vymezit na me. Jako majitel firmy si může volno určit kdy chce, takže se snaží třeba někdy celý den nic nedělat a jsme spolu. Ale když už má plno práce a vidim jak je vyřízený, respektuju to, dělám si své věci a jeho nechám na pokoji ikdyž to trvá delší dobu, vím že mi to pak vrátí v podobě krásného víkendu miluju ho a jsem za něj ráda než kdybych měla chlapa bez práce a jen se celý den válel na sedačče. Hold víc peněz ke spokojenosti obnáší více práce. Trávíte spolu alespoň ty víkendy? Jestli ano, nechala bych ho v týdnu pracovat. A podle mého vztah po více letech není o tom prokecat každou minutu když ste spolu jako na začátku vztahu, ted už je to právě uvolněnější a nemusíte se mervomocně snažit vyvíjet konverzaci, ale pak někdy příjde den kdy si povídáte o všem možném. Být tebou se nad tím trochu povznesu a tolik se nestresuju a za každou cenu po něm večer nechci hodinové povídání když je unavený

tohle jsem nikdy neprohlásila nahlas samozřejmě...ale nebudu sedět doma a čekat na něj..to bych se musela zbláznit

A jsi si jistá, že kdyby jste se viděli každý den, že by jste si měli co říct? Někdy se dva lidi prostě k sobě nehodí.. Nenajdou k sobě cestu, neumí si sdělovat svoje pocity..Neříkám, že je to váš případ, ale tak mě to napadlo..Když se mají 2 lidi rádi a rozumějí si, většinou se na sebe těší a naopak při shledání mají hodně o čem mluvit..Asi tam prostě není ta jiskra a to časté odloučení jenom uspíšilo rozpad vztahu..ale nemusím mít pravdu..

To absolutně neříkám. Jen jsem z příspěvku zakladatelky vycítila takovou zlost, za to že odjel.

Tak když si už ani nerozumíte tak to je špatný já přítele ted vídám jeden víkend v měsíci a tak vůbec nestíháme si všechno říct a uplně jsme ze sebe hotoví tak je to takový hezký ted spolu budeme i párkrát týdně telefonovat tak to bude ještě lepší

víkend jsme spolu netrávili an nepamatuju, protože v týdnu pracuje normálně na plný úvazek a ke konci týdne na víkend odletí pryč..je to těžký..snažím se být tolerantní, ale bojím se že když budu až moc tolerantní, tak se mnou bude vorat a já bdu nešťastná, musím si přede občas dupnout..vidím to od mých rodiču, táta byl uplně to samé a mamka mu to celý život tolerovala a rozpadlo se to..a táta mi potom řekl, že kdyby si máma dupla občas tak by to taky dopadlo jinak..