Nepříjemná atmosféra v bytě, když někdo přijde

Já si zase myslím, že chybička bude u tebe. Neber to nějak špatně. Ale jestliže ty se v bytě a ve svým vlastním pokoji necítíš dobře, tak to vycítí i ten druhej - tvůj partner. A jste oba sklíčený a není vám dobře. Nemůžete se pořádně uvolnit... Zkus se ty přemoct a udělat fajnou atmosféru a ikdyž to i tak nepůjde, scházela bych se doopravdy jinde, jak říkají holky.

Souhlasím, ale myslím si, že domů bych si nikoho nevodila tak jako tak, i kdyby se dříve u rodičů návštěvy střídaly. Jsem samotář, hodně uzavřená a hodně na pořádek. Nesnesla bych, aby mi někdo šel na WC, utřel si ruce do mého ručníku ....

Reaguji na True: Nevím jestli je problém ve mě. To vážně nevím. Myslím, že k tomu určitě taky přispívá postoj ostatních - dělá se z toho událost, že nekdo přijde, oni si nikoho nepřivedou.

Reaguji na Laky: Když mi bylo 16,17,18, tak ti kluci přespávali v obýváku ( no ti kluci, byli u nás během 5 let 3 kluci) např. můj ex u nás za dvouletý vztah byl tak 10x. Teď mi bude 21, a to už myslím, že by mohla přijmout, že na to mám věk. Tím chci říct, že narozdíl od kamarádky, která má počet obyvatel bytu stejný a o místnost míň (rodiče spějí na gauči v obýváku), si tam někoho vodím opravdu vyjímečně, u ní ten přítel skoro bydlí.

Nejsem si jistá, že je to výhradně kvůli mamce, a taky bych to celkem chápala. Ale takhle to má spoustu lidí,že mají malý byt. Nemá každý to štěstí mít velký dům, tak jsem z toho celkem nesvá, že mám takový "handicap". Každý potom ví, že chodím jen já k němu.

Reaguji na Androjka: Možný to je, že se první necítím dobře já. Ale prostě proč...

To je přesně, ale přesně jako u nás doma! K nám moc návštěv nechodí, teď si mamka našla přítele, tak jedině on, ani bratr si domů nikoho nevodí, takže když si já někoho pozvu, všichni jsou v pozoru a koukají jak kdyby se stalo něco neuvěřitelného, a to je hrozné, věřte mi. Když si řeknu, no a co, tak se s tím člověkem pak stejně moc necítím a většinou když přijede kamarádka, vypadneme někam pryč, není v tom bytě příjemně (ikdyž po několika letech si mamka a bratr na kamarádku docela zvykli). Ale když má přijít někdo jiný, jsou to jenom nervy, nepříjemná atmosféra.

on je to dostatečný věk i na to najít si vlastní bydlení,když ti nevyhovuje bydlení u maminky.
Vím,že je to těžké,ale tvoje matka má v bytě dospělé dítě,které by si tam nejraděj ještě nastěhovalo dospělého partnera.........víš ono čeho je moc,toho je příliš.
Taky mám dospělého syna/20/,ale je jedináček,má pro sebe dva pokoje,takže nás jeho návštěvy nijak neruší,ani my je,ovšem jde o byt 5+1.

To si myslím, že bude taky tebou, prostě se tam necítíš, seš nesvá, a jak se psalo, přeneseš to i na něj ....

Páni ... to bych nesnesla asi už vůbec (myslím jako tvá mamka. No v podstatě bych to nesnesla tak jako tak)

My máme opravdu hodně malý byt, když je mamka doma, nikoho tady nevodím, přítele jsem domů vodila, jen když byla v práci (věděla o tom)

Reaguji na Consuela Banana Hammock:

Ale oni tam museli spát, protože právě mamka to tak doporučila, že bylo nevhodné, aby spali v mém pokoji , to nebyl můj nápad.

No mě je to jasné, ale než v obýváku, tak to radši ať jde domů ... jo, tolerovala bych to, kdyby byl zdaleka takže za mě máš mamku tolerantní

Mám trošku podobný problém. Když jsem sama doma a pozvu si sem přítele, je to prostě takový divný ... v bytě ticho, taková divná atmosféra, ale jsme u něj (jeho rodičům to nevadí když si tam vodí návštěvy když jsou doma) je to uplná paráda.

Původně jsem to o té mamce jen zmínila, jako fakt, kterej u nás doma je, ale že by zásadní problém byl to, že jí to vadí, si nemyslím, není taková. Není prostě tak nadšená, že příjde, jako jeho mamka bývá nadšená, že příjdu já.

Zvu někoho k nám z 80% když není doma. Prostě jsem jen řešila, proč tam máme takový nepříjemný pocity, ne jestli je to vhodné vůči mojí mamce ( jelikož část bytu je opravdu moje, protože po tátově smrti se prostě rozdělil, kdo má oba rodiče, tak vlastně skutečný podíl na vlastnictví bytu nemá) a kdyby si ona někoho přivedla, byla bych jen ráda.

A ohledy na její soukromí samozřejmě beru, proto u nás nikdo není častěji než jednou za měsíc.
Šlo mi prostě o tu divnou atmosféru tam, co to má být

Já bych tam kluka asi vodila jen za předpokladu, že nikdo doma není....ono 3 plus jedna na čtyři lidi je fakt tak tak, takže být s přítelem v pokoji, zatímco vedle je sourozenec a ve druhém pokoji matka, prostě nenavozuje tu správnou atmosféru na nějaké intimno
Myslím, že ta atmosféra je hodně o tom, jaký si to uděláš....tedy pokud máte chuť a nějaké peníze, tak to můžete v bytě vyladit tak, aby tam bylo příjemně.
Ale je to i o tom, jaká jsi hostitelka, tedy když to na tebe v bytě působí nepříjemně, neuvolníš se, obáváš se, aby někdo nepřišel, nebo víš, že je to ostatním spolubydlícím nepříjemné, tak to prostě nepůjde.
Asi příště udělat intimnější osvětlení, třeba zatáhnout, pustit hezkou muziku, třeba zapálit vonné tyčinky a udělat pohoštění, třeba i nějaké vínko na uvolnění, hlavně se musíš uvolnit ty sama. Přestat se bát, co řekne přítel na atmosféru, zda někdo nepřijde, co na to, že jste tam řekne rodina...tohle vypustit...

vidím to jako pulspuls

Zřejmě to bude bytem plným lidí a nedostatkem místa,soukromí a taky tím,že jako dospělá máš zřejmě už i jiné nároky než tvá matka a zbytek sourozenců.

Souhlasím s Laky, vodit do malého bytu dalšího člověka, který tam přebývá, mi přijde neslušné.. nedivím se mamce, že jí to vadí, i když to neřekne nahlas. Taky nemám ráda, když mi někdo naruší moje soukromí a můj "režim" )