Neumím se rozcházet v klidu

Já taky vyváděla,když se se mnou borec,do kterého sem byla opravdu moc zamilovaná ...to mi bylo nějak 18 - 19 ...teď vím,že bych se zachovala asi jinak .... Je jasný,že rozchod bolí každýho pokud to nebylo oboustranné ... většinou trpíme my holky .. ale lepší je zachovat klid,brát to s nadhledem a poplakat si pak ne před ním ..ale tohle je podle mě individuální

Tak já si to zatím nedokáži představit. Já zamilovaná a on se se mnou rozchází. No zatím jsem to byla vždy já. Teda naštěstí zatím jen 2x, kdo se rozcházel. A byla jsem teda kupodivu docela v pohode, i když to bylo těžký. Ale být to naopak a rozcházel by se se mnou někdo, koho ještě miluju, tak bych to asi jen tak v pohodě nezvládla.

Rozchod není nic příjemného. Taky jsem zažila rozchod s velkým R. byli jsme spolu pět let a trvalo půl roku než jsem vzala všechnu hrdost a odešla. Ke konci jsem při každém rozhovoru s ním plakala a když mi řekl, že už mě nechce, tak jsem prosila. 'No ted nechápu, jak jsem se mohla tak ponižovat. Musí si tím projít asi každý z nás. Co mi to ale dalo je, že v dalším vztahu tohle nikdy dělat nebudu a tím jsem si jistá.

Reaguji na maikkynna: Co mi to ale dalo je, že v dalším vztahu tohle nikdy dělat nebudu a tím jsem si jistá.
přesně tak! Tohle je i můj případ

Nikdo se se mnou nikdy nerozešel,tak těžko řict většinou jsem to utla já...jednou jsme se na tom tak nějak dohodli...i když jsem ho měla moc ráda,tak jsem dělala,že mi to je jedno(stejně by ten vztah neměl smysl)...nejsem plačtivá ...takže si myslím,že bych mu popřála hodně štěstí,otočila se a odešla pak bych si doma pár měsíců smutnila a nakonec by se objevil zas někdo nový... proč z toho dělat drama a ponižovat se...