Od kolika let bydlíte sama nebo s přítelem

v 19ti. Během příprav na maturitu jsem ještě musela stíhat rekonstrukci našeho bytu, tak to bylo celkem dobrý naštěstí firma co nám to dělala, byla šikovná. A všechno jsme zvládli, dneska je to šest let.

Už od 15ti jsem hrozně toužila po samostatnosti, volnosti se nic nevyrovná

Taky si to nedokážu představit...

za pár dnů mi bude 18 a mám v tom jasno půjdu bydlet k příteli.. k odchodu z domova mám své důvody, jinak bych s rodiči zůstala..

Tak to jsem docela překvapená jak brzy jste odcházeli od rodičů,, já odcházela z domova ve 23 letech a to jsem si myslela jak nejdu brzy.
Kkyž si představím, že za pár let by měla odejít dcera

ve skoro 19letech,ihned po matuře jsem se stěhovala k příteli a to jsme spolu byli "jen" měsíc,vydrželo to 8let...

Hned po maturitě

Od rodičů jsem se odstěhovala ve 23 letech. S přítelem jsme spolu 6 let, mně je 30+, ale společné bydlení neplánuji.

No u nás jsou holčiny co bydlí s přítelem třeba od svých 16 ti

já se odstěhovala ve 22 po dvouletém dojíždění 250km k příteli do Brna a jsme spokojení. Někdy je mi smutno po mamce a kamrádech,ale jsem pro každou změnu. Rozhodně si nemyslím, že "mladý pár" to má předem jasně daný, že se rozpadne, jak někdo říkal...pokud oba dva ví,co chtějí, tak si myslím,že to nemusí skončit nevěrou

Ve 23, když jsem si našla zaměstnání. Bydlím s přítelem.

teda....holky, mě by zajímalo, to jste si hned v těch 18, 19 našly takovou práci (kor ještě při studiu), že jste byly schopné se samy uživit? Nebo jste dostaly byt/šly bydlet k příteli?
S rodiči jste nevycházely, nebo jste měly takovou touhu být samostatné, či jít bydlet s partnerem - nebo to nechtěli rodiče?
Při dnešní ceně podnájmu si nedovedu představit, že bych to táhla při studiu.
Já teda ve 24 bydlím u rodičů, podle té diskuze jsem asi za divnou, ale nemám nijak potřebu odcházet, minimálně než dostuduju. A jelikož jsem momentálně sama, tak asi u rodičů budu bydlet i nějakou dobu po studiích, nedovedu si představit jít bydlet sama, to by mě asi jeblo. Když už, tak jedině s partnerem. Potřebuju společnost

Já v 18, se sestrou. Ale byl to šok. Jednak z domku (a plného lidí, jsme hodně společenská rodina, takže u nás pořád někdo spal, jedl, bavil se...) do paneláku. A byla jsem takový závisláček, takže se mi hodně stýskalo. Sestra dělala VŠ a ještě k tomu chodila do práce, takže jsme se bohužel moc nevídaly. Ale zvykla jsem si a nakonec jsem ráda, že to tak bylo, člověk měl dobrou průpravu do vztahů, hodně jsem se na tom naučila a sestřička byla asi tolerantnější než by byli muži. Práci jsme měly obě a s penězi nebyl problém, i když je fakt, že jsme byli spíš skromné.

já nevycházím s rodiči, touha být samostatná ta v tom také hraje roli..

Začala jsem s přítelem bydlet asi před měsícem, mně je 26 jemu 29 před tím jsme spolu 6 let bydleli u mé babičky, sice jsme byli "sami" ale nebylo to ono, konečně máme klid a měli jsme to udělat už dávno. Docela mě rozčilovalo, když mi babička v deset večer volala kdy teda příjdu laskavě domů, na to že mi je kolik mi je to bylo dost o nervy

Uklidním Tě - jsem na tom stejně. Je mi 25 let, letos jsem nastoupila do doktorského studia a stále bydlím u rodičů. Namám přítele nebo kamarádky, se kterými bychom se setěhovali a radši než platit 6000,- za pronájem jednoho samostatného pokoje na spolubydlení cizím lidem (reálná cena, zjišťovala jsem si to), tak ty peníze posílám rodičům (protože už příjem mám - stýpko plus úvazek a rodiče potřebují přilepšit)....Jinak jídlo mimo domov, oblečení, kosmetiku, zábavu aj. si platím ze svého......
S rodiči vycházím super, peníze jsem jim musela vnutit (sami by nic nechtěli) ale já z toho mám takhle lepší pocit......