Doléhá na mě předvánoční smutek ze samoty

to je moc hezky řečeno !

Reaguji na frostynka:
Strašně krásně řečeno, myslím, že k tomu už není co dodat!!
Holt přes ty svátky jsme trošku citlivější, co si budem povídat

Naprosto tě chápu, je mi sice 20, což pri někoho není žádnej věk, ale pro mě už docela jo a zažívám tohle každý vánoce a občas i během roku ... Přes den je to v pohodě, musíš mít pořád co dělat, ale večer to nestojí za nic Kdyby sis chtěla pokecat, tak napiš klidně do vzkazu

Mám to stejné, až na to, že já to tak mám po celý rok, nejen na Vánoce

Tak to doufám, že ten můj speciální princ se brzy dostaví Jinak moc hezky řečeno

Ahoj, mám to úplně stejně, minulý rok jsem měla perfektní Vánoce se svým přítelem a svou rodinou, stejně tak Silvestra. Jenže už spolu nejsme a neustálé otázky typu: ,,co budeš dělat na Silvestra?" mě vždycky téměř doženou k slzám, protože já budu na Silvestra opravdu sama, všechny mé kamarádky mají přítele, takže je jasné, že budou trávit romantický čas s nima a mamka bude se svým přítelem, takže budu opravdu sedět sama doma u televize..už teď se mi chce z toho pomyšlení brečet.

Ale věřím, že se nám opravdu vyplatí počkat a láska vždycky přijde, když to člověk opravdu nejmíň čeká

Reaguji na Ivča39: mám to podobně, aspoň co se pocitů týká.

Navíc rodina je příliš daleko, přátelé budou se svými rodinami, takže budu opět sám. Je fakt, že si říkám, že "tentokrát je to už naposled", nejeden rok... jenže nedaří se potkat osobu, se kterou by se to obrátilo k lepšímu. Přesto i letos věřím, že je to tentokrát naposledy. Někoho bych potkat už přeci jen mohl, protože ta samota člověku neprospívá a na vánoce to více doléhá, pokud má člověk vánoce rád. Snad už nebudu mít kliku jen na protějšky typu, které jen využijí a pak odkopnou.

Jo a jsem třicátník, takže v tvém věku máš vše před sebou, tak se toho neboj. A nevěš hlavu je třeba myslet pozitivně, štěstí se musí jít na proti. Jen to občas chvíli trvá, o to více si toho pak budeš vážit.

Na mě více doléhá to, že většina mých přátel má již i děti a když vidím ty malé rozesmáté tvářičky, tak to na mě doléhá o to víc... Neplánuju být poustevníkem, tak doufám, že se to konečně zlomí k lepším zítřkům.

Já před nedávnem dostala kopačky a to už jsem plánovala psa, rodinu atd. Ano, na mě to doléhá. Ale nějak se s tim učim žít. Bude mi 25 a je mi ouzko z toho, že nestihnu všechno tak, jak jsem si kdysi naplánovala

Netrap se kvůli tomu, že jsi nezadaná. Bůh se na Tebe právě teď dívá a říká si : ,,Toto devče strážim pro někoho speciálního."

moc hezky napsané...jenže ono to čekání je někdy až moc dlouhé..

Reaguji na Eča: já byla před dvěma roky také uplně sama doma na Silvestra trošku jsem si pobrečela, ale přežila jsem to a půl roku na to jsem potkala mého prince, se kterým jsem rok a půl
Reaguji na Ivča39: ono jak se říká, nech tomu volný průběh, on se objeví až to budeš nejmíň čekat, je svatá pravda nezabývej se tím, věnuj se sama sobě a on se objeví v pravou chvíli, neboj se

Ahojky, jsem na tom podobně jako ty, akorát, že mě je už skoro 32 a takovéhle svátky (a nejen je) mám už dobrejch 6 let a na rozdíl od tebe nemám ani žádné kamarádky a kamarády + jako bonus jsem rok bez práce. Takže jsou lidi, co jsou na tom ještě mnohem hůř. Na to je dobrý si vždycky vzpomenout - to aspoň mě pomůže vždycky, když se mi zase derou slzy do očí (...teda skoro vždycky).
P.S. Chtěla by sis to se mnou vyměnit - určitě ne

Jo tak to by jsme se mohli potkat, na výměnu zkušeností, máme toho v tomto dost společného

Reaguji na Ivča39:
asi Tě to neutěší, ale těš se až jednou tu osobu potkáš tak at už budou svátky nebo tak Ti bude mnohem vzácnější, právě díky tady tomu umornýmu čekaní Uvidíš, že to bude fajn.