V kolika letech jste měly první dítě a svatbu

Je to jedno, proto by se to tu nemuselo řešit na 2 stranách

Ani se nedivím. Vždyť je to úplně zbytečné, taková trapná debata...

Reaguji na Moňas:

Holky, je to tak strašně individuální
Já : 1. svatba ve 20 letech následně 1. dítě, ve 29 letech rozvod..
2. svatba ve 33 letech, následně 2 další děti...stav trvá
Z toho je patrné, že rodičovské povinnosti mne provázejí od mých 20 let a jen tak neskončí
Popravdě, litovala jsem některých věcí ve svém životě ( např. první svatby ), ale NIKDY jsem nelitovala, že Ty děti mám. Jsou prostě přirozenou součástí mého života, starám se, vychovávám, užívám si jich. Někdy je to na prášky, uznávám, že občas mám chuť je zmuchlat a naházet do popelnice, ale absolutně si neumím život bez nich představit..
Jinak si myslím, že je lepší počkat se svatbou a dětmi spíše k té třicítce. Ani ne tak kvůli "užívání si". Spíš kvůli tomu, že člověk by měl budovat rodinu až v době, kdy je na to existenčně i emocionálně připravený.. A to tak individuální, že to vlastně může být u každého jiné
Jinak s tím oslovováním : holky nezdá se Vám to trochu neomalené, montovat se někomu do toho, jak oslovuje své děti ? To je snad každého věc a pokud je oslovuje s láskou je jedno, jestli jim říká mumínci nebo parchanti zrzaví ( jako třeba já )

krásný

Když ono infantilní oslovení z úst dospělého člověka a napsané vypadá fakt strašně,proto se říká,že některým matkám měkne mozek....jinak parchanti ... je dost dobrý,to u nás vede oslovení ksindle jeden špatnej

mám 26, priateľa niečo vyše pol roka.... dlho som nemala normálny vzťah, vždy som natrafila na divných mužov...no každopádne mám pocit, že on je ten pravý, plánujeme budúci rok kúpu bytu, chvílku počkáme, či sa budeme znášať a potom svadbu a bábatko.... strašne by sme už obaja chceli, ale nechceme to uponáhlať aby na to nedoplatilo dieťatko... a čo sa týka užívania si, hmm myslím, že sa mi to celkom fajne podarilo na VŠ -myslím disco a tak... čo sa týka cestovania chceli by sme s priateľom ešte niečo pochodiť do cca dvoch rokov a potom už chceme určite malé

njn, souhlasím, taky nemám ráda to šišlání, ale když máš víc dětí, tak tě občas dohání k šíleným věcem, děláš a říkáš něco, co bys "normálně" nikdy neudělala
Proti měknutí mozku bojuju prací a studiem a když dětem nadávám, tak jenom s láskou
Btw.: ani ksindl není špatnej

Reaguji na Laky: jo, jenže ty máš už přece skoro dospělé dítě, tak je jasné, že ho oslovuješ jinak . . . my se tady bavíme o miminech

Reaguji na kivus:
Na mumíncích není nic špatného, mě se to docela líbí A když jim tak říká chlap, je vidět, že je z nich naměkko a to je super. Lepší, než ignorant, kterej pomalu ani neví, jak se jeho děti jmenujou..

Reaguji na amelie1111: no vždyť . . .

Fajné téma
Mě je 24, mám 10 let přítele. Studujeme oba a bydlíme stále u rodičů
Miminku bych se asi moc nebránila, kdybychom byli svoji, měli bydlení a aspoň jeden z nás dobře placenou práci.

Má spolužačka má 25, je půl roku vdaná a pár měsíců už mají miminko. Dítě ji v bříšku do posledního dne v ničem neomezovalo- v cestování, studiu, večírcích (ne zakouřené pajzly, alkohol...). Teď to má náročnější, na rok přerušila školu a pak bude pokračovat. Hned bych měnila.

Mám na to úplně stejný názor, děti taky ještě nemám, je mi 24 let, takže myslím, že mám ještě dost času Přítel už by chtěl moc, je mu 30 let, já ho chápu, ale má smůlu

Jinak co se týče mumínků a podobných zdrobnělin, taky to nemusím, reaguju spíš na ksindly a parchanty. Naši mě tak titulovali od malička, ještě mi říkali ty smrade rozmazlenej
Dřív jsem byla strašně dotčená, teď se tomu směju a tituluju tak já cizí dětičky a nikdy jsem to nemyslela vážně. Když to člověk použije "ve správnou dobu", zasmějou se tomu všichni A s kamarádkou říkáme malým dětem Stromci

Reaguji na Samanthička: vůbec nevím proč, ale já jim kdysi říkala termiti

Představa toho, že máme vlastní byt, úspory a přítel slušně placené zaměstnání, u kterého by bylo jasné, že si i při případném vyhazovu bez větších problémů najde obdobnou práci, šla bych do toho! Být mladou matkou má dle mého mnoho výhod. Zatím místo toho nebydlíme ve svém, šetřit se nám daří, ale jen pomaličku a za práci jsme vděční, jen to není tak úplně terno... a za těchto okolností se nechceme ani vzít, natož mít děti. Není kam spěchat, je mi 21 a studuji, tak když to půjde v klidu, vadit mi to nebude

A já přidám ještě jeden důvod, proč někdo chce odkládat děti: jsem moc ráda za to, že konečně můžeme s milým trávit čas v klidu spolu, sami, nerušeně. Spolu si číst, hrát deskovky, vařit si dobroty, užívat si v ložnici... dlouho jsme se vídali u rodičů a teď máme konečně soukromí a já si chci plně užít jeho blízkost, nepotřebujeme nikoho jiného, natož miminko, se kterým navíc souviesjí mnohé starosti.
Je mi ale jasné, že až touha po miminku přijde, všechny "odkládací" důvody půjdou stranou

PS: Mumínci, to je nádherné oslovení! A zvláště od chlapa to zní krásně něžně. Táta nám se ségrou vždycky říkal "dětičky" a "holčičky" a říká, i když ani jedno už neplatí. Z těch oslovení jde vždy cítit spousta lásky...

To je taky výstižný. Když jsou ve větším než velkém množství, tak jsou to sarančata a jás tím mám sakra velký problém (například do autobusu nastoupí asi 257 tisíc dětiček a k tomu pouze 2 vychovatelky, jde na mě v tu chvíli srdeční kolaps ).

Naprosto souhlasím, mám stejný názor.
Já jsem začala lítat po diskotékách od 13,14 a teď je mi 20. Tudíž už asi 6 let vedu tenhle život a docela mi to stačí. Rodina je mnohem víc. Navíc mám přítele (33 let) staršého, takže je jasný, že nejdýl do 5 let mě to čeká a těším se. A svatbou život nekončí.