Odrazuje mě vzhled muže

Reaguji na loooop:
Ano, stalo, měla jsem 3 měsíce kluka, který se mi vzhledově nelíbil. (Nemůžu ale říct, že jsem s ním byla celé 3 měsíce, nevídali jsme se denně, bydlel trochu dál.) Vzhledově se mi nelíbil, oblékal se hrozně, fakt příšerně, hodně staromódně, je to vysokoškolák neustále s batohem na zádech, a ty jeho řeči jsem nikdy nechápala, jako kdyby byl z jiné planety. Když něco řekl, místo abych se usmála, musela jsem nahodit kyselý úsměv, protože mi to prostě přišlo odporné ... Bohužel.
Takovýhle vztah je podle mě o ničem, nemá budoucnost. Nevím. Myslím, že nevydrží dlouho ... Až to, co k němu začínáš cítit, vyprchá a zbyde jen vzhled, budeš nešťastná ... (Si myslím - moje zkušenost).

Pokud k němu něco cítíš a víš,že ti s ním bude dobře,tak na vzhledu nezáleží.
Vzhled není pro lásku důležitý jsou mnohem více důležitější jiné věci

Tak já jsem si zas vybavila zkušenost, kdy mně někdo fyzicky mega přitahoval, podlamování kolen atd. Ale vztah byl příšernej, emoce na houpačce, nikdy jsem nevěděla na čem jsem, ale bylo to jako magnet ta přitažlivost. Po delší době jsem sebrala poslední zbytky sebeúcty, a řekla mu že to takhle nechci, a rozešla se. No tím chci jen říct, že takováto přitažlivost (a to jsme měli i společné zájmy, nebylo to jen o sexu) nezaručuje, že se s tím chlapem budeš cítit tak jak jako žena potřebuješ-jedinečná, chráněná..
Jak tady psaly jiné holky, pokud je tam jiskra, aspoň trochu toužíš po blízkosti, na tom ostatním se dá společně zamakat, obléct,chodit cvičit, účes, pleť, vše se dá změnit daleko snáz nežli charakter hezouna
Ale zase se mi líbilo, co píše Bílá Vrána, aby to nebylo z dočasné slabosti po rozchodu, chce to střízlivý rozum.
Držím palce, ať poznáš toho pravého pro Tebe..

Asi bych do toho nešla. Chlap se mi může stokrát nelíbit, ale když přitahuje, jde to stranou. Tenhle se ti evidentně ani nelíbí, ani nepřitahuje.

To mi připomnělo jeden můj vztah, kdy jsem byla hodně zamilovaná, ale kdyby mi to tenkrát řekl někdo na začátku, tak bych se mu vysmála. Když jsem ho poprvé uviděla - hned jsem si řekla - dlouhé vlasy? Nic pro mě a dál mu nevěnovala pozornost, k tomu navíc žádný krasavec. Jenže jsem ho nějak uhranula já a nakonec se z toho vyvinul dost silný a pár let trvající vztah.

Ano, stalo. Ale když se odplavily hormony, tak jsem se jenom divila, co jsem na něm vůbec viděla. Hezoun to nebyl, můj typ už vůbec a jeho chování ke mně velmi podivné. Bylo to jeho charisma, co mě tak drželo. Ale ani to to nezachrání, když je ten člověk celkově magor.

Stalo se mi to právě teď. Jsem asi půl roku po rozchodu, a jen asi tři týdny po rozchodu mě seznámila kamarádka s klukem, o kterém byla přesvědčená, že se k sobě hodíme. Máme úplně stejné zájmy, životním stylem si sedneme maximálně, navíc je docela úspěšný ve svém oboru, což mi imponuje... Párkrát jsme spolu někde byli, jednou i něco proběhlo, ale já jsem zjistila, že v tom nechci pokračovat, bylo to opravdu moc brzo po tom rozchodu, kdy jsem nebyla schopná ničeho. Vzhledově se mi ani moc nelíbil, navíc je o 12 let starší, což je pro mě fakt hodně. On o mě začal hodně usilovat, docela jsme se i vídali (díky těm společným zájmům) a vždycky to skončilo tak, že on na mě něco zkusil a já utekla, snad milionkrát jsme se o tom bavili, on že by mě chtěl, já že to tak necítím, no zkusil se mnou dost, i když jsem si milionkrát říkala, že tohle už ho musí přece fakt naštvat...I kamarádům jsem říkala, že je to hrozná škoda, že nám tam něco nefunguje, protože by to byl pro mě ideální partner.
No a minulý víkend najednou zlom. S něčím mi pomáhal, já mu asistovala, dívala se jak mu to šlo a najednou mě zaplavil takový pocit, že je úžasnej a že ho chci. Strávili jsme spolu víkend plný sexu a sportu, bylo to úžasný a já se nestačím divit, jaký obrat se ve mě udál! Pořád tomu moc nerozumím, ale asi jsem ráda a hrozně se těším, až ho zase uvidím. Dokonce začínám mít strach, že teď mě už nebude chtít on...po tom všem, co jsem mu dělala. Fakt divný!!

Taky se mi to stalo. Můj nynější přítel mě taky nepřitahoval, ale postupem času jsem mu řekla, jestli by pro mě mohl udělat, aby se ostříhal, změnil trošičku oblečení a to byla panečku změna. Zajímavé je, že jsme spolu začali prvně sexem, a pak přišel na řadu vztah. A taky měl něco, co mě strašně přitahovalo, asi to bylo to charisma, že je to hodný kluk, i když cholerik. No a teď bych ho nevyměnila. Vždyť co ztratíš, když to nezkusíš?

Osobně si myslím že toto je ve vztahu důležitější než vzhled...ale nějak se mi vylučuje že by člověk, kterej mě přitahuje tím "něčím" mi nevyhovoval vzhledem. Protože už se mi taky stalo, že jsem byla poblázněná do kluka kterej nebyl vůbec hezkej a nelíbil se mi..to jsem si ale uvědomila až po vystřízlivění

My jsme s přítelem byli 5 let jen kamarádi a nikdy mě nenapadlo že by byl hezkej. Nikdy jsem se na něj nedívala jako na chlapa s kterým bych byla. No a pak jsme si začali rozumět čím dál víc a začal se mi i vlastně líbit. A podle mě pokud Tě chlap dovede udělat šťastnou, je Ti oporou, je Ti s ním dobře, vyslechne Tě, rozumíte si a rozumíte si v sexu, není zas tak strašně důležitý to jak vypadá.
A hlavně se vzhledem může něco dělat - hezky se oblíkat, mít fajn parfém, začít cvičit aby nějáký kilčo shodil. Na to ho můžeš namotivovat Ty. Záleží co k němu cítíš a jak Ti s ním je. Blbý by bylo kdyby Ti byl fakt vzhledově odpornej nebo tak něco.

Když jsem ještě se svým současným přítelem nechodila,pouze ho znala, hrozně moc se mi nelíbil, nelíbil se mi ani ze začátku našeho vztahu, ale postupně to orpavdu gradovalo a teď se mi líbí moc ! Vlasy si na mou radu češe jinak (předtím se nečesal vůbec), o oblečení neměl ani páru, teď, když chodíme spolu nakupovat, tak dá na mé rady a pak je sám spokojený.no a kdy s ním jdu po ulici, vidím, jak se za ním ženské otáčejí a jsem na něho moc pyšná..takže pokud jde "jen" o vzhled, neházela bych flintu do žita. Ten se může vždycky zlepšit, povaha a charakter už hůře..

Tak, tak, i já něco podobného řeším a za mně říkám, že jdu do toho. Můj přítel je v obličeji hezký, ale dokáže se obléct tak, že totálně potopí své přirozené charisma, jenže co, oblečení změníme, upravíme, ale pokřivený charakter ne. Když si vzpomenu, jak jsem se ještě nedávno trápila kvůli těm hezounkům, oblečených ve značkovém-jak jsem řešila, zda se ozve nebo ne, řešila,proč si píše s ostatníma holkama, proč je takový a makový, to teď nemusím, mám chlapa s velkým srdíčkem, co by se pro mě přetrhl, který je upřímný, pozorný, laskavý, jedná ohleduplně se mnou i s mojím synem (!)a co na tom, že má staromodní oblečení, obléknu si ho a holky se mi budou za ním ještě otáčet. Je to vše teprve v začátku, ale já to nějak pociťuji jako balzám na duši, potkat upřímného, laskavého člověka se srdcem na dlani. Jdu do toho, ikdyž pochybnosti také byly(založila jsem kvůli tomu i téma), ale dám tomu šanci, proč ne. Neříkám kdyby to byl nějaký tlustý, plešatý umaštěný ufuněný seladon s trapným humorem, ale je čistotný, vlasatý, velmi mladě vypadající, jen to oblečení mu nesluší,řekněme hodně nesluší, a není chováním takový ten typický lovec, takový ten muž, který vás hned upoutá.

Píšeš, že Tě odrazuje, takže bych do toho nešla. Přece jenom nemusí to být největší krasavec podle naších představ ani se nemusí líbit všem okolo nás, ale určitě by měl mít něco čím nás bude přitahovat. Jak fyzicky tak psychicky. Myslím, že pokud Ti s ním je hezky ale odrazuje Tě tak to může být tak možná jen dobrý kamarád