Kamarádka zatajila závažnou věc

Tak já bych takovou kamarádku za pravou kamarádku nepovažovala. Vědět bych to rozhodně chtěla a kdyby se ukázalo, že o tom kámoška ví a tají mi to, tak by to byla konečná. Stejně tak já bych to své kamarádce řekla taky..jinak bych to brala jako podraz...a ona ať si s tím naloží jak chce, já budu mít alespon čisté svědomí...

Souhlasím s názory holek - nejspíš tě chtěla ochránit, nebo se bála že jí to nebudeš věřit a bude si myslet, že ti nepřeje manželství...nebo, že pak na ní budeš díky tomu naštvaná, protože sladká nevědomost...znáte to.
Je to těžké. Já bych to vědět chtěla a kdybych se po letech dozvěděla, že mi to tajil nejbližší člověk, tak bych mu to neodpustila

Něco takového bych řekla jen jedné mé kamarádce, se kterou se už teď známe přes 9 let, ale i tak bych dost váhala, protože tohle není tak lehké, jak ty to teď vidíš .... možná by mě to, že by měli před svatbou, ale dost popostrčilo.

Reaguji na Wild Paula:

Ještě doplním, že teda ano, já bych to vědět asi chtěla.. když by mi to ona kamarádka neřekla, tak jo, pravděpodobně by v zápalu vzteku vznikla menší hádka, ale ty důvody, proč mlčela bych pochopila.

Neřekla bych to ani nejlepší kamarádce, je to Váš vztah, jí do toho nic být nemusí. A z vlastní zkušenosti vím, že takový přenašeč informací, pak vypadá nejhůř - dobrý skutek je po zásluze potrestán. Řekla bych to pouze své sestře, s kterou mám nadstandardní vztah, nikomu jinému.

Já si myslím to co většina tady. Prostě se asi bála, že jí to nebudeš věřit.. Co by si jí řekla kdyby ti to řekla před svatbou? - Lžeš, závidíš mi moje štěstí? Určtite by jsi zaútočila na partnera a on by ti to stejnak zapřel. Já sama nevím jak bych tohle kamarádce řekla...

Dnes už bych to neřekla. A to právě z toho důvodu, že jsem to jednou udělala, kamarádka to sice vzala, nějakou dobu to s přítelem řešili, nakonec stejně zůstala s ním a já se postupem času dozvídala, že jsem taková a maková a nepřející a bůhví jaká... A na nevěru přítele brzo zapomněla, stejně jako na mě.

A pokud to kamarádka věděla celou dobu, měla mlčet navždy.

To je strašně složitá situace, být tebou, tak bych s tou kamarádkou zašla na kafe a upřímně si s ní o tom promluvila. problém si vyříkáte a pokud to dopadne dobře, zachráníš alespoň vztah s kamarádkou, to bych asi udělala já. určitě by do budoucna nebyla blízká kamarádka, ale nebyla by tam nenávist.

sice by jsi pátrala, ale těžko něco vypátrala...záletník dokáže všechno krásně obrátit ve svůj prospěch..
já jsem se jednou ocitla ve stejné situaci a byla jsem ta špatná já
podívej se na diskuze...spousta holek řešilo právě jestli mají kamarádce říct, že je jejich polovička podvádí..odpovědi byli jednoznačné NE...
tvoje chování mi přijde krajně nefér..ona se zachovala tak jak si myslela, že je správné...neházej na ní vinu jiných

moudrý člověk se neplete do vztahů druhých, protože ať udělá co udělá, je to vždycky špatně, jak je vidět i z toho, co (ne)udělala

Ježiš já ale na ni neházím vinu, za to, že můj manžel je hajzl. Vadí mi její chování vůči mě. Myslela jsem, že si věříme.

Jo, když jsme se potkali na plese, tak měla v sobě už nějaké panáky a řekla no, teď už ti to můžu říct....

Já bych ji za to tolik neodsuzovala. 100% by to mohla vědět jen kdyby jim u toho svítila, což nepředpokládám. Takže to od někoho slyšela nebo viděla jen něco málo jako např., že spolu byli někde na veřejnosti.

A co s takovým obviněním? Říct, neříct, naznačit? Vždyť by o tebe přišla jako o kamarádku, kdyby to tvůj manžel úspěšně zatloukl. Přesně jak píšou holky, potom by ona byla ta, co závidí štěstí, nepřeje druhým a rozbíjí rodinu (i když tohle udělala ta milenka). Všechno má dvě strany mince, zkuste se o tom pobavit, třeba vás to sblíží. Ale vzájemné obviňování ještě nikdy nikomu nepomohlo.

kdyby ti to řekla, tak by jsi určitě prozřela, svého milého vykopla a kamarádce by jsi poděkovala....velký voči...
hele jsme ženský proboha..přece vás jeden chlap nerozhází...dívej se na to z její strany...ona nemohla vědět jak budeš reagovat

No je to těžká situace. Ale pokud by to byla moje fakt hodně dobrá kamarádka (mám asi 2), tak bych ji to řekla. Sice bych asi hodně váhala, ale řekla bych ji to .
Dle mého názoru je ale rozdíl, když s tím klukem jen chodíš (žádné jiné závazky), to bych asi váhala, protože bych si říkala, že bůhví, jak ten vztah dopadne, jestli spolu vůbec budete za půl roku a že ti nebudu kazit současné štěstí.

Ale pokud bych věděla, že si toho chlapa má moje kamarádka za půl roku vzít, tak to už je jiná, to bych ji to řekla, protože manželství je už o něčem jiném. Plánujete děti, barák apod. A je fakt, že kdyby ti to možná řekla, tak byste se ani nebrali, řešili to jinak a ušetřily by se i zbytečně problémy spojené s manželstvím a trochu i city...

Na druhou stranu ale také chápu kamarádku, že se bála, že ji to nebudeš věřit. Ale jak jsem už řekla, já bych to asi řekla, nedokázala bych žít s pocitem, že vím, že on ji podvádí a ona mu tak věří. Ale je to prostě věc názoru, každý by udělal něco jiného. Jak už jsem psala, řekla bych to fak jen dobré kamarádce, které na 100% věřím a ona mě.
Některé holky radí nic neříkat, že se nemáš motat do cizího vztahu - pro mě to motání není, ale pro někoho jo.

Sto lidí, sto názorů Ale s kamarádkou bych se asi sešla a probrala to všechno....

Já nevím, ale pokud to vezmu podle sebe...mám jednu opravdu blízkou kamarádku, známe se cca 15 let, tak té bych to řekla..mám ji ráda, nechtěla bych přihlížet, jak z ní její budoucí manžel dělá i.diota. A ještě se koukat na to, jak ona s ním plánuje zářnou budoucnost a on tohle..to by mi svědomí nedovolilo...v případě pouhých známých už je to věc jiná...