V kolika letech mít první dítě?

Ahojky, mě je 25 a mám 5ti letý vztah...Na dětátko bych už byla připravená, přesto ho plánuju okolo 30 ti let...Ale kdoví...

Ahoj, když jsem byla malá, tak od nás táta odešel a mamka počítala každou korunu, tak jsem se zařekla, že dítě nebudu chtít, dokud se nebudu schopná mít takové finanční zázemí, že bych se o něj mohla v pohodě sama postarat, kdyby partner selhal. Teď je mi 28, zrovna jsem získala práci snů a po dítěti vůbec netoužím a protože partner už o tom začíná mluvit, dala jsem nám lhůtu 5-6 let s tím, že chci mít dostatečné zázemí...a doufám, že ho to snad na těch pár let dostatečně zabaví

Tak tohle znám a moc se od toho nikdy neoprostíš. Aspoň já ne, zůstal ve mně blok, přestože jsem úspěšně dodělala školu, mám skvělou práci atd.

Pořád jsem to posunovala, až je mi 30 , tak jsem teď vysadila HAK, ale stejně v sobě nemám moc jasno.

Jak jste vlastně poznaly, že chcete mít dítě?

Ahojky, já už od 12 let věděla, že chci mít děti. Mě nikdy nelákalo dělat kariéru. K čemu mi budou peníze, když se na mě nikdo neusměje, nepohladí, nepozlobí.... A v důchodu se na mě nepřijedou podívat vnoučata......Možná vám to bude připadat jako,že si vymejšlím, ale od těch 12 let jsem si pohrávala s klukama, a tak, trajdala po diskotékách z testovala si kluky, kteří o mě stáli. Vždycky jsem je naladila, jako že by něco mohlo být, a pak jsem se vypařila atd....Ale až když mi bylo 16 tak jsem potkala jednoho. Ten se semnou po 3 měsících rozešel a já tušila, že ho ale naposledy nevidím. Totiž chtěl mít klid na maturitu. Odmaturoval a přišel si mě před školu vyzvednout. To se stalo před 11 lety. Kolem mýho 20 roku jsme se začli bavit o budoucnosti a pro mě velmi důležité téma: DĚTI
On mi řekl, že by je měl rád tak kolem 30 let. To jsem si poklepala na čelo, že tak dlouho čekat nebudu a že to se můžem rozejít, jestli nechce děti. A protože mě milovat, tak mi řekl, že to teda záleží na mě. Od mých 21 let jsme se teda začali snažit. Po roce neúspěchu mi na gyndě řekli, že sama od sebe neotěhotním a já se zhroutila. Jelikož mi ale dali prášky co podporujou ovulaci, tak jsem do měsíce otěhotněla. Teď jsou dceři 4 roky a má ještě mladší sestřičku - 15 měsíců.
Vůbec si nedovedu představit, že by tady holky ještě nebyly, kdybych dala na přání manžela mít děti ve 30letech. To mu bylo až teď.

Takže můj názor je ten, že by ženská měla mít děti kolem 25 roku. Protože každým dalším rokem po 30 se zvyšují rizika, že miminko nebude v pořádku a tak. Vždyť jistě víte.
Moje sousedka se miminka dočkala po 10 letech, ale to musela po 14 letech vyměnit partnera. Bude jí 34 a od 35 už se to počítá jako rizikový těhotenství.

Proto naprosto nechápu, že ženský čekají aaaaaž jim bude bůh ví kolik a taky je mi líto těch, kteří si to moc přejou a nedaří se jim.
Nikdy jsem nechtěla, aby si mě pletli s bábou, když jsem máma.

Je to každý ho věc, ale já tohle nepochopím, když zdravá ženská čeká.......

anetadela1

Co když čeká, protože není připravená. Každý je jiný, já jsem třeba ten typ, co odsuzuješ - VŠ, kariéra a na dítě se před třicítkou necítím. Dítě je obrovský závazek a zodpovědnost, takže mít ho nepřipravená, moc dobrý asi není

anetadela1 Tvůj pohled je poněkud zkreslený

To, že žena dělá kariéru přeci neznamená, že zůstane bezdětná.Nevím, jestli je takový nátlak to pravé, aby Ti jednou neřekl, že si nic neužil, že jste se vzali moc mladí a neopustil Tě, znám takové případy.Je fajn, že jsi tak brzy měla jasno, šla jsis za tím a splnila si sen. Jsou i jiné ženy, které děti chtějí a mají rády, ale chtějí od života ještě více.Nevidím nic špatného na tom, když žena dítě chce, ale ještě předtím chce získat vzdělání, dobrou práci... aby jednou mohla být soběstačná a postarat se o dítě, pokud zůstala sama, bez partnera/manžela.

Miinka
souhlas.
Dodělávám VŠ, pracuji a ve volném čase se chci věnovat manželovi a sobě. Zatím nepociťuji žádnou touhu po dítěti, tak proč bych měla mít dítě jen kvůli tlaku okolí?
Budu ho mít, až se na něj budu cítit a budu si ho užívat a ne, abych si pořídila dítě a pak ho cpala babičkám a chůvám 3 x do týdne, když budu chtít někam jít (kosmetika, lékař, divadlo...) jak to vidím kolem sebe. Tím nechci říct, že to tak dělají všechny maminky, ale znám i případy, které si pořídily dítě, protože je to momentálně IN a to pak tráví většinu času u babiček

Miinka

Taky jsem chtěla dělat kariéru, abych svému dítěti mohla dát všechno co půjde a abych si mohla říct, něco jsem dokázala, teď se budu věnovat jen prckovi, no a v 19 letech jsem zjistila, že jsem těhotná... Takže to musím trošku posunout, naštěstí jsem většinu věcí stihla už před porodem, jako takové to užívání, cestování, práce v zahraničí.. Takže nelituji, ale zastávám stále názor, že je lepší být zajištěná, protože jsem sama s malou, bydlím u rodičů a prakticky jsem na ně odkázaná, dělám si VŠ, pracuji, ale nejvíc času trávim s malou, druhé dítě už půjde se vším všudy..

Víš, pokud jsi byla z materiálně zabezpečené rodiny, pak se tomuto názoru nedivím. Na druhou stranu já vyrůstala tak, že když jsem něco extra chtěla, tak jsem si na to musela vydělat. A já bych nechtěla, aby mým dětem něco chybělo, aby na ně dopadaly finanční starosti rodiny. Plus vím, že i kdybych zůstala třeba sama, tak jsem schopná uživit sebe i děti na přijatelné úrovni. Tohle bych před 10 lety říct rozhodně nemohla. Takto nejsem ničím otrokem a ani nebudu, až děti budu mít. Podle mne není nic horšího, než když ženy nemohou odejít do manžela proto, že by neuživily sebe a děti, a zůstávají a trápí se v nefunkčním vztahu.

Navíc mně moje práce baví a neumím si představit být dlouhodobě jen doma s dětmi.

Držím palce!! Takhle nějak jsem můj předchozí příspěvek myslela...

Určitě máte všichni pravdu.
Ale pak se všichni diví, že je spousta postiženejch dětí, protože si ženská rozmyslela mít v 35 - 40 - 45 dítě. Mě to přijde nefér vůči tomu dítěti.
My jsme byli v celku normální rodina, ale byla jsem k tomu vedená a vychovaná, že děti a tudíž rodina jako celek je to nejdůležitější. I kdybych byla chudá jak kostelní myš, tak si ty děti pořídím. To že nebude vyrůstat v baráku přeplněným hračkama, že nebude jezdit na dovolenou k moři ale jen např. do jižních čech, zato budou obklopeni láskou, tak to mi přijde daleko důležitější.
Každej se teď honí jen za penězma a pak nemají ani čas na děti, protože ho po půl roce daj bůhví kam, jen aby se zas mohly vrátit ke kariéře. Pak to dopadá tak, jak je vidět ve zprávách. Jsou z nich parchanti, co si volnej čas zkracujou např. týráním zvířete nebo znásilňováním spolužačky (to byly jen příklady). A proč asi? Protože matka kariéristka si pořídila dítě jen aby splnila svoji potřebu se rozmnožit. Neříkám, že jsou všechny stejný, najdou se i takový který si dítě poříděj, protože ho chtěj a pak zjistí, že to nezvládaj a daj ho v lepším případě do děcáku.
Jenže podle mě pokud necítím touhu mít dítě do 25 - 30, tak už ji podle mě neucítí vůbec. Pak už je to jen špatný svědomí.

Tak jsem včera s přítelem měla vážný rozhovor na téma děti.Řekl mi,že mám prášky vysadit hned a že začnem pracovat na miminku...A já si teď nejsem jistá, jetli to chci!!!!Jsme spolu skoro 5 let,postavili jsme si domek,máme se rádi.Jenže ze mě vylejzají nějaký pochybnosti a teď babo raď!!!Měli jste taky takový pocit, že to nezvládnete?Že ještě není ten správný čas?Že si nejste jistí,jetsli zrovna tenhle chlap bude dobrej táta?Pomóooc!!!!

Ještě jsem neslyšela o případu, že dítě dala do dětského domova vysokoškalačka nebo kariéristka. Naopak, v dětských domovech končí většinou děti mladých matek a těch, které mají základní vzdělání a nedokážou se o něj postarat.Na to možná to dítě přijde až bude starší, ale jako malému mu bude líto, když bude po prázdninách poslouchat jak byly ostatní děti na dovolené u moře...Pokud ženu baví vzdělávání se a práce, nevidím na tom nic špatného, nevidím důvod k odsuzování a nazývání kariéristkou.Není to pravda. Jedna věc je mít touhu po dítěti a druhá je, vybudovat mu zázemí a najít chlapa, který bude dobrým otcem. Třeba způsob jakým jsi dala nůž na krk a uhnala svého partnera do pořízení dítěte se mi příčí, nerespektovat jak to cítí ten druhý a prosadit si svou za každou cenu není cesta, kterou bych se chtěla ubírat.

Holky, já si myslím, že dneska je porblém především v tom, jak to chápe celá společnost....dneska každej chce mít auto, barák, peníze, atd.,vybouřit se, cestovat...a děti se odsunujou....A když si člověk pořídí dítě proto, že ho chce, a pořídí si ho dřív, než je dneska obvyklé, tak pak lidi říkají, že mu nemůžete dopřát dovolené,mobily,hračky.....ale o to přeci nejde!!!
Pokud by šlo jen o mě, tak mám děti nejradši hned (je mi 22)...líbí se mi víc ten model, který zažili naši rodiče-mít nejdřív děti, dokud má člověk síly a nervy, ve 45 jsou děti z domova a člověk má čas sám pro sebe, když už navíc má nějaký zázemí, může si užívat i ty dospělý děti a vnoučata....s mamkou máme teď tak úžasnej vztah,jezdíme na dovolený a užíváme si spolu.., nedovedu si představit mít dítě ve 40 a když bude už dospělý, ze mě bude bába....
Jenže doba a společnost tomuto nepřeje, takže taky nejdřív studuju, a čekám, až na dítě budeme mít lepší zázemí...