V kolika letech mít první dítě?

Myslím, že by to opravdu chtělo více tolerance a nadhledu, jak píše Ilon.
Biologické optimum je jedna věc, ale nezaručí štěstí ženy ani dítěte. Jakoby studium VŠ bylo rovno karierismu. Necítím se jako špatná matka jen proto, že jsem si před porodem střihla VŠ a několik let práce.
Naopak nemám ráda matky, které v ničem v životě nedosáhly úspěchu a zadostiučinění a proto se vrhly na mateřství jako poslání. Jsou z nich Matky a kdo je víc?
Osobně si myslím, že každá máme svoje optimum jinde. Jako jsme jinak založené, talentované a zaměřené. Hlavně, ať jsou všichni spokojení a vyrovnaní. Velmi si vážím i žen, které řeknou narovinu, že děti mít nechtějí. Chce to odvahu.
Anetadela1 Jen proto, že máš názor, neodsuzuj ty, co ho nesdílejí a žijí jinak.

Ještě pro doplnění - v těhotenství jsem chodila do kurzu předporodní přípravy a ve svých 28 letech jsem tam byla asi nejmladší...

Z mé vlastní zkušenosti si myslím, že ten pocit už se nezmění - je myslím jedno, jestli je člověku 26 nebo 30 - aspoň já uvažuju a cítím to pořád stejně.

No tak já jsem třeba celý život tvrdila, že se vdávat nechci a nebudu. No a nakonec jsem se vdala. Prostě jsem změnila názor, protože jsem našla někoho s kým jsem cítila, že do toho chci jít. Třeba to tak bude časem i s dítětem. Jenže tady není chyba v tom, že bych měla obavy, zda bude manžel super tatínek ( vím, že bude), ale spíš mám pochybnosti sama ze sebe....

jataky
je to možné, neumím to posoudit, jelikož já si život bez dětí neumím představit. To každé ráno, kdy malej přicupitá do mé postele...zamuchláme se spolu do deky a pak mi ještě usíná v náručí. Je to největší dárek, který jsem v životě dostala. A není to žádné uvelebení na mateřskou...i já jsem dříve dokončila vysokou školu. Nyní dokončuji druhou. Měla jsem také svou klientelu a ještě mám. Vše se dá skloubit, už ne v takové rozsáhlém měřítku a ani bych to nechtěla, jelikož ten čas stravený s malým se už nikdy nevrátí, ale dá se to.
Jednou se tomu vrátím bude-li mi sloužit zdraví tak jak doposud. A věř hrozně moc to utíká.

Yasminka
až ten malý zázrak budeš držet v náručí na konci svých sil, proklínat svého mužského, že on za tu bolest může, zalije Tě horkost slz a štěstí...

yasminka

To si myslím, že je něco jiného - chtít se vdávat a rozmyslet si to (to je rozumové rozhodnutí, necítíš pud) a pak je pudová chuť mít dítě - a to s rozumem vůbec nemá nic společného. No a právě tu pudovou složku postrádám Rozumově jsem se však již rozhodla, že si je pořídím. Troufnu si říct, že kvůli tomu nebudu horší matka.

sarra

Já ano. Jen nechápu, co na tom vidíte tak úžasného... A čekám pořád, kdy do mě uhodí ten blesk a pořád nic. Tak proto jsem říkala, že si myslím, že se to s věkem nezmění.

Pro některý ženský ale dítě aaaaaaaaaaaaaaž tak moc na prvním místě není víš? A co je ta za blbost ta hranice 25 let? Taky snad záleží na tom, jak je ta ženská pro to stavěná psychicky ne? Moje švagrová začla pracovat v 18 a první dítě se jí narodilo v 24. Což je podle mě tak akorát vzhledem k tomu, že pracovala už několik let. Já jsem studovala ještě vysokou školu do 25, a promiň, ale abych do toho skočila hned po škole, aniž bych věděla jaké mám šance se uplatnit v oboru a zjistit tak jak to chodí...to bych byla trošku blbá. Vysokou školou se ta hranice pak hodně lidem posouvá. Bydlím v podnájmu, prachatá nejsem, tak snad je pochopitelné že se člověk snaží nejdřív to zázemí pro dítě vytvořit. Chlapa mám bezvadnýho, ten chce děti taky, ale nebudem si ho pořizovat do podnájmu.

Hranice se může hodně lišit. Myslím, že stanovit ji přesně je nesmysl. Každá žena má jiné priority a touhy. Někdo chce rodinu, někdo kariéru a někdo svobodu... A když se někdo ptá, kdy je správné mít děti, tak si ještě není jistý a měl by počkat, aby mu pak mimčo nepřekáželo. Podle mě to příjde samo, člověk cítí, že je připraven...

jataky

Děkuji, jak říkám, jsem spokojená, malou miluju, ale lepší by bylo, kdyby už hned přišla do zajištěného prostředí..

Mně je 30 a dítě bych asi už brala, tak poslední rok "slyším tikat hodiny". Problém je spíš v tom, že nemám chlapa. I kdybych si brzo někoho našla, což nevidím úplně reálně, tak se musíme trochu poznat a teprve tak za dva roky by to snad šlo. Na jednu stranu si nemyslím, že bude pozdě, na druhou nikde nemám jistotu, že to půjde snadno a bez problémů (a že bude s kým).

Marimiomara
To je asi ten nejdůležitější bod. Vše ostatní se dá dnes zařídit a taky není nikdy pozdě. Dnes je spíš zázrak, že to bude snadné, myslím otěhotnět. Hlavně se nestresovat, pak to nejde vůbec. Jedna kamarádka porodila první dítě ve 39 letech, taky nemohla najít toho "správného"

No právě. Nejsem dneska v nejlepším rozmaru a tak si tady trochu depresuju, že takový téma ani nemusím řešit, že pravděpodobně zůstanu na ocet a navíc bez dětí.
Jinak osobně si myslím, že rozmezí 25- 35 je asi nejideálnější, ale kdo má dneska kliku na ideální průběh? Ať má každá dítě, když se na to cítí fyzicky, psychicky a třeba i finančně, když je mimino chtěné, tak se i ty problémy dají zvládnout.

Když jsem ještě chodila na základku, měli jsme jednou takovou sexuální výchovu - bylo to těsně po revoluci - a na dotaz, kdy je ideální čas pro založení rodiny, jsme dostaly odpověď, že ženě by mělo být cca 19 a muži 21 Nikdo se nad tím nepozastavoval. A vidíte, pár let a je všechno jinak.
Tím chci říct, že nemá cenu nad tím moc uvažovat, je to hodně dané společností, kulturou a možnostmi. Prostě si to udělejte tak, jak vám to vyhovuje... Jestli si chcete zapřemýšlet, doporučuju knížku Radostné dětství? od Mileny Lenderové. Je to taková historie těhotenství, porodů a dětství v 18. - 19. století a je to velmi poučné. Naši předkové dělali spoustu věcí jinak, než si myslíme (ať už to vidíme černě nebo idealisticky), ale princip - různé poučky, pověry, starosti z finančního zajištění atd. - je pořád stejný. Rozšíření obzoru v rozhodování o podobných důležitých věcech vždycky pomůže

Jedna holčina od nás měla dítě v 9. třídě na ZŠ. Ještě ji nebylo 15 let. Když jsem ji za nějaký čas podkala s kočárkem, a ptala se, jak se má. Řekla, že dobře, že by chtěla druhé... Docela síla... ale to je její věc!

Zase si říkám, jak by se mi líbilo, mít mladou mámu. Moje mě měla docela pozdě.