Rozdělování věcí (například potravin) ve společné domácnosti na moje a tvoje

tak to bych nezvládla, naštěstí mi přítel moje jídlo nejí..a ano, píšu moje, protože si většinou nakoupím nějaké jogurty, tvarohy, bebecka, musli, luciny a mam to treba na pet dni, protože přes týden nemám čas chodit do obchodu maximálně pro pečivo cestou z práce, nebo nějakou maličkost a ne že se budem tahat po obchodě třikrát do týdne...ví, jak jsem na stravu háklivá, takže kdybych ráno vstala a v lednici nenašla svůj jogurt k snídani klidně bych ho vyhnala v pět ráno na benzinku aby si to pro příště zapamatoval...a abych mu navařila kotel jídla a plato buchet? a jako kde jsme? oba pracujem, oba máme svoje zájmy a já se mám ještě po nich postavit k plotně a navařit mu kila žrádla? no to bych teda dopadla..vařím ráda, ale nehodlám to mít jako povinnost abych svýho dospělýho partnera ukojila, ucpala a doufala, že zabráním sobeckýmu náletu na jídlo, které mám připravené pro další dny v týdnu...
pokud má na něco vyloženě chuť a ví že to mám asi nachystané pro sebe tak se zeptá a to by ta věc musela být fakt poslední abych mu řekla ať mi ji nechá...už to, že se zeptá, že ho napadne, že je to třeba moje mi stačí a pak at si to klidně dá.
anebo když si něco vezme tak mi to řekne ať to vím a nejsem pak překvapená že to nemám...

Rozhodně si nemyslím, že jde o blbost..tak přece musí vědět, že si to syslíš třeba k telce, na véču apod... Kupovat toho víc asi taky není řešení. Chce to jasně vymezit...TO JE MŮJ JOGURT, RÁDA BYCH HO TADY VEČÍR NAŠLA...pokud to nepochopí, což evidentně nechápe, překonala bych se a něco mu sežrala taky, hned po příchodu (jako tro třeba dělá on) ať vidí, jaký toe...já celkově tuhle metodu aplikuju často a chlapy na to reagujou pozitivně.

Příklad: Miluju cottage, přítel nevěděl co toe, takže ani nechtěl ochutnat (moc zdravý podle něho). Po čase jsem ho cottage naučila jíst a nyní si kupujeme na véču každý jeden.
Kdyby náhodou můj cottage nebyl v lednici, čirou náhodou bych měla chuť na ty dvě pivka, co si šetřil k telce. Drsný, ale zabírá to.

To je riadny miláček...sory, ale toto nieje pekne. Ale sebecke. Neviem si predstaviť, že by som si pochutnala na svojom a pak sešrala i partnerov atď

Reaguji na Jully:

To jsi mě nepochopila! Já právě vůbec nemyslela tebe, ale ty dvě stránky předtím, ty jsi myslím první napsala, že je to o sobeckosti, ale já se k tomu na té 3. stránce už nedostala... Tvoje příspěvky v tématu souhlasně podepisuju.

No problém nastane jak bude starší, začne priberať a kedže sa v jedle neovláda...

Asi je to tím, že tady ta žena řeší vždy jen problém a už neuvede těch stopadesát věcí, ve kterých je její miláček úžasný (pokud takové jsou), takže nevidíme důvody, proč by mělo smysl vydržet. Jinak bychom to třeba přehodnotily No a další věcí je, že některé z nás jsou prostě radikálnější než jiné, a radikálnější lidé vždy mají silnější potřebu se ozývat.
Ale zrovna u tohohle tématu nemám dojem, že by to bylo tak jednoznačné. Spousta holek radí mu to zkusit jasně říct apod.

přesně to si myslím taky. proto tu možná vypadám trochu jak exot, když nedělám ukvapené závěry a spíš radím si pořádně promluvit a přijít na to, kde je zakopanej pes. samozřejmě nevěřím tomu, že všichni muži jsou svatí, zmetci se najdou...ale nevěřim, že opravdu všichni partneři těchto slečen na omlazení jsou takoví, jak to tu vypadá, nebo že by se to nedalo vyřešit.

Napsala jsem to první já na 2. stránce.
Reaguji na Jully:
Souhlasím s Tebou.

A nebo si to mohou dovolit, protože jsou soběstačné a mají vlastní bydlení....

Ano, ale zase na druhou stranu, jsem ve věku, kdy fakt nemám náladu chlapa vychovávat a učit ho slušnému chování.

Dneska tady koukám nechtěně urážím kdekoho

Každopádně malé jelito musí sama vědět, jestli je její milý sobecký nenažranec v jídle nebo obecně.

jako rozcházet se s chlapem kvůli snědenému jídlu by byla fakt síla. Ale asi jen patřím mezi tu menšinu, kterou tohle tolik nevytáčí...

dobrá škola .

Nečetla jsem celou diskuzi (zatím nebyl čas) ale přispěji se svou troškou do mlýna Ono jde asi i o to, v čem vyrůstáte. Já mám mladšího bratra - kyselinu, co je schopnás ežrat na co přijde Takže jsem zvyklá z domova v případě, že chci něco sníst později mu to jasně zdůraznit (a i tak se mi stane, že to tam pak nenajdu - chudáček, umíral hlady ). A tak si to odnáším i do partnerství a nemám pocit, že by to byl nějaký extra problém......Prostě jsem na to zvyklá....A když chci naznačit, že mi to vadí, tak použiju stejnou metodu na něco oblíbeného mého protějšku
Ale je mi jasné, že třeba jedináčci to mají jinak a jsou zvyklí na něco jiného

Neurážíš. Bylo to psáno humorně.

Jde o princip. Já nevidím důvod, proč bych měla sdílet domácnost se sobeckým nenažránkem, aby on snědl vše, co mu přijde pod ruku a já sušila hubu.

Jsem na tom stejně......Pokud by se sobeckost projevovala i v jiných oblastech, tak už bych to zvážila, ale jen kvůli jídlu mi to přijde přehnané Oni ti chlapi to mají leckdy jinak.....

Já hlavně za jídlo utrácím dost peněz, měsíčně je to nejvyšší položka, potraviny si vozím i ze zahraničí, takže by se mi sponzoring takové tasemnice dost prodražil.

Přesně to máme doma Bratrs e futruje pomalu od rána do večera a je hubený jak tyčka Nespravedlivý no