Při seznamování s novými lidmi se ze mě stává jiný člověk

Reaguji na CandyD: tvá reakce, že jsou to kraviny není teda žádnej názor na problém to je akorát urážka

Toto od tebe vidím už po několikáté.. To, kam píšeš, je diskuze, ne poradna, tudíž nechápu tvůj argument, že se zakladatelka na nic neptá..

Tak já se seznamuju celkem dost dobře, ale jen když je to neplánované nebo se seznámím s někým náhodou. (jestli víte jak to myslím ) To jsem svá, přirozená, uvolněná.
Ale např. když mě měl přítel seznámit s kamarády a mě na tom záleželo-abych na ně působila dobře atd, tak jsem byla hrozně taková zamlklá a nepřistupná. Úplně jiná než jsem normálně.

Jako kdybych četla o sobě. Asi bychom si měli dát na krk cedulku ,, Nejsem namyšlená, jen se blbě seznamuju´´ no, snad se to časem zpraví, musím na sobě zamakat, i když to bude boj s introvertem ve mě.

Holky, už to tu moc nerozebírejte, jinak zbytečně diskuzi smažou, protože se začala točit hlavně kolem CandyD, i když mám taky pocit, že si to mohla odpustit.

K problému: já mám zase opačný problém, ve společnosti jsem najednou hrozně upovídaná a stává se ze mně bavič.. Jsem sice extrovert, ale jakmile jsem mezi lidmi, vůbec si nemůžu pomoct a v klidu, bez vtípků a těch řečí okolo si dokážu popovídat jen s dobrými kamarádkami. Asi to bude v člověku..

Já se třeba seznamování s novejma lidma bojím abych třeba neplácla něco co by se té ooby mohlo nějak dotknout a tak mi pouta lidí se kterýma se normálně už léta kamarádím řekla, že při prvním setkání si říkali co je to zae za namyšlenou krávu

na to se taky dá odpověď "kdybys byla inteligentní, tu otázku bys v tom jasně viděla"

tohle je naprostá pravda, já jsem to tak taky dlouho měla, a myslím, že to nespraví nic jiného než zkušenosti a s tím spojený komunikační trénink - prostě čím víc takových seznámení člověk absolvuje, tím víc se otrká, najde si konverzační témata, naučí se chovat přirozeněji, naučí se víc usmívat, být vstřícnější apod. Pozitivum tedy rozhodně je, že s věkem se to obvykle výrazně zlepšuje

slečně je 15, tak s tim ožíránim bacha jinak má to tak určitě spoustu lidí, pokud si nebudeš vědět rady, někdy se stačí jen usmát na dotyčného a hned zanecháš dobrý dojem, pokud se ti zdá že plácáš kraviny, pořád je lepší cokoli říkat než se stydět a mlčet

Taky je mi patnáct, ale mám to přesně opačně. Nevím, přemýšlela jsem nad tím a došla jsem k závěru, že je to tím, že pak když se seznámím, tak už vlastně nemusím "bojovat" za to, aby si mě všimli, aby se se mnou bavili. Předtím, než jsem je poznala, tak jsem se musela přece snažit zaujmout..
Taky se spíš uvolním ve společnosti jednoho člověka, než ve společnosti více lidí. Nemusím se totiž starat o zábavu, tak se vnořím sama do sebe a řeším si svoje problémy, přemítám nad různými věcmi apod.
Zkus si třeba dávat úkoly: Jedeš vlakem a nevíš, kam si sednout. Sedni si třeba k nějaké holce/ k nějakému klukovi v tvém věku a začni se s ní/ním bavit "Ahoj, já jsem Káťa. Kam jedeš? ". Nevadí, že budeš červená jako rajče (Já jsem neustále, ale už to beru jako svoji součást a snažím se na to neupozorňovat. Když na to někdo udělá narážku, tak se tomu zasměju a dál se tím nezabývám.) nebo se ti bude klepat hlas. Oni si určitě rádi popovídají, protože si tím zkrátí cestu.