Jak reaguji zaměstnavatele na uchazečku s malým dítětem?

Jen mě napdalo...jak se dozví že máš dítě? To přeci pro ucházení o práci vůbec není relevatní...

Dozví, pokud bude chtít uplatňovat daňovou slevu na dítě, že jo...

Já myslím, že 5ti leté dítě už nebude problém. Neměli by se tě na to u pohovoru ptát.

Malé?

Ptát se na to nesmí, to je pravda...otázka je jestli riskovat to, že to vyplave na povrch během zkušebky a třeba tě kvůli tomu vyhodí, nebo tě rovnou přijmou s vědomím, že máš dítě? Ze své vlastní zkušenosti jsem pracovala ve firmě, kde dělal ředitele bezdětný chlap a neměl pochopení pro lidi, co měli děti, bohužel na druhou stranu děti přece nejsou žádný handicap, aby znevýhodňovaly na pracovním pohovoru...co si budeme povídat, situace na pracovním trhu je docela blbá a v dnešní době si zaměstnavatelé vybírají takové zaměstnance, aby co nejvíc hráli v jejich prospěch...Každopádně je to z části i o štěstí, na koho narazíš

Neměli, ale ptají se...

Aha, tak v tom případě bych zítra měla přinést šéfovi bonboniéru, protože v tomhle ohledu je vážně anděl.. Maminky nechá i pracovat z domova nebo jim upraví pracovní dobu... Zkrátka ne všude je to handicap.. Mně je 25 a nikde se na to neptali.. Osobně mi z pohledu zaměstnavatele přijde lepší žena, která má dítě relativně vypiplané, než nějaká, která může každou chvíli otěhotnět...

No, tak holt, když už se zeptají, tak bych to přiznala, ale dodala, že mám po ruce ochotné prarodiče/někoho jiného..

Myslím, že 5 leté dítě není problém. Musíš mít nachystanou odpověd na to, když se tě zeptaji jak máš zajištěné dítě v případě, že onemocní. Já pracuji s 2,5 dítětem a problém nikdy nebyl. Mám už druhé. Děti nejsou problém a musíš o tom přesvědčit i svého zaměstnavatele. Pokud mu vadí děti, tak to stejně nebyl zaměstnavatel pro tebe. Kolegové marodí častěji sami se sebou jak já s dětma Personalista se sice ptát nesmí, ale zeptaji se skoro vždy. Nemá smysl lhát. Taky nevím proč bychom se měli stydět za to, že máme děti.

Zrovna v tomto oboru je velký nápor uchazečů na každé pracovní místo. Takže zaměstnavatelé si opravdu mohou vybírat a mít velké nároky. Záleží taky, co všechno umíš. Co jsi vůbec studovala?

Já sama osobně skoro vůbec nemarodím i s teplotou jsem většinou schopná fungovat....teď mám tu výhodu že studují a můžu si dovolit marodit s malou ve škole pochopení mají a vědí že vše doženu. A říkám si jak to dělají maminy co pracují a nemají po ruce babičky nebo někoho kdo by mohl s marodem zůstat doma....? Za poslední půl rok jsem min. 3x můsela zůstat s malou doma (chřipky, anginy...atd .....) ale až budu v práci tak fakt netuším, plus k tomu všemu školka je do 17:00 hodin no a cesta po Praze okolo hodiny........ Jinak jsem vystudoval finanční obor a pracovat bych chtěla někde okolo účetnictví.....

Reaguji na LadyJ: A to nemůžeš se střídat s manželem/přítelem v OČR? Pokud bych se na to podívala z pohledu zaměstnavatele a bývala bys mi byť 3x za půl rok doma s dítětem, tak jsi pro mě nepoužitelná. Je mi ale jasný, že nemoc dítětě nějde nějak přechodit a babičky a dědečkové v dnešní době chodí taky ještě většinou do práce, takže taky hlídat nemůžou. Já taky nevím jak to budu jednou dělat. Tím, že ale přítel podniká, tak by mohl spíš hlídat on, protože nemá fixní pracovní dobu a hodně práce může udělat večer nebo o víkendu, když by bylo náhodou potřeba. Ještě mě napadá, jestli nemáš možnost zkráceného pracovního úvazku? Neptala ses na to? Blbý u toho je jen to, že většinou musíš udělat stejnou práci ať jsi na plný nebo zkrácený a bereš méňě peněz, ale na přechodnou dobu by to nebylo špatný, kdyby to zaměstnavatel dovolil.

Tak to je asi docela problém. Někteří zaměstnavatelé nechtějí pouštět pracovníky ani na preventivní kontroly k doktorovi. Musí být v práci od rána do večera a když jednou za půl roku potřebuje někam jít, tak se šéf kouká jako "co si to dovoluje". Ale zas na druhou stranu jsou i práce, kde je pracovní doba pružnější. Nebo si člověk může vzít práci domů a dodělat ji povečerech.

Jinak jsem už pár pohovorů zažila a ještě nikdy se mě nikdo neptal, jestli mám dítě nebo na moje poměry. Spíš je to většinou tak, že si spočítali kolik mi je a protože jsem v "reprodukčním věku" už preventivně mě nechtěli. A to i přesto, že ve skutečnosti děti nemám, jsem svobodná a ještě pár let je mít nebudu. Nebo aspoň to tak odhaduju, že většinou to tak bylo, i když pravý důvod, proč tě nevezmou se nikdy nedozvíš. (Nebo možná jsem se jim opravdu nehodila nebo nelíbila)
Jinak mám za to, že prostě pak všechny ženský v tomto věku hází do jednoho pytle, aby se vyhnuli právě tomu, že přijmou někoho, kdo jim pak bude zůstávat pořád doma.

Oni se na to opravdu ptát nesmí, je to nezákonné, stejně tak se nesmí ptát např. na náboženství, politickou orientaci, stav (svobodná/vdaná/rozvedená) apod. Pokud se na to zaměstnavatel ptá na pohovoru, je to trouba (resp. ten personalista je trouba) a k takovému zaměstnavateli bych raději vůbec nešla, protože nezná základní pravidla, takže se dá očekávat, že bude mít nepořádek i v jiných věcech a že jeho celkový přístup k zaměstnancům nebude nic moc.

U nás v práci se na to třeba vůbec nehledí - všechny ženy, které tu máme a byly v posledních dvou letech nabírané, jsou ve věku malinko pod 30 let (včetně mě) a dá se tedy očekávat, že během několika pár let budou mít děti, a stejně byly normálně přijaty, často jim i byla dána přednost před muži a nikdo jejich věk neřešil. Ale jak říkám, je to o solidnosti zaměstnavatele.