Mám takový problém a bojím se, abyste mě neodsoudili, ale někomu se s tím svěřit už zkrátka musím. Jde o to, že už od mala mám v sobě pravděpodobně nějaký psychický blok, že nedokážu být přes noc sama. Abyste mi rozuměli, jako malé se mi tak stýskalo po rodičích, že jsem nebyla schopná nikam jet přes noc (např. tábory, školy v přírodě, na víkend ke kamarádce). A když už jsem jela, tak jsem se celou noc třásla a brečela. Naši se mnou pak chtěli navštívit psychologa, z čehož nakonec sešlo. Dneska už to samozřejmě není po rodičích, ale pro změnu po partnerovi. Nedokážu bez něho prostě být. Mám pocit, že bych se zbláznila. Zatím jsme to nikdy moc neřešili, protože jsme spolu přes noc pořád. Jenže teď jsem těhotná (12.tt) a už teď se děsím porodu. Respektive pobytu v nemocnici. Moc bych si přála, aby na nadstandardním pokoji mohl být se mnou ubytovaný i partner. Na můj dotaz, zda by bylo možné tam ubytovat i partnera, ale bohužel odpověď zněla, že nikoli. Nevím, co mám dělat, jsem z toho úplně zoufalá. Je paradox, že se více jak porodu bojím tohodle. Přemýšlím i nad psychologem, ale moc se mi k němu nechce. Jak byste tuto situaci řešili vy? Snažili byste se to překonat (já se ovšem bojím, že k tak velké fyzické a psychické zátěži, jako je porod, mi tento můj blok ještě mnohem přihorší, a obávám se, abych se vyloženě psychicky nezhroutila), anebo byste sháněli nemocnici, kde by nám společný pobyt umožnili? Zde ale hrozí, že kdyby to na mě najednou přišlo, rozhodně by nebylo nejlepší jet někam třeba 50 km, ale samozřejmě do té nejbližší nemocnice. Omlouvám se za dlouhý úvodní příspěvek a předem děkuji za případné rady.
- Úvod
- Přátelé
- Tipy a triky
- Recenze
- Diskuze
- Proměny
-
Bazar
- Katalog Bazaru
- Něco k tomu
- Obuv
- Kabelky, tašky
- Módní doplňky
- Šperky, bižuterie
- Hodinky
- Parfémy
- Kosmetika
- Co se nosit nedá
- Elektronika
- Knihy, časopisy
- Ostatní
- KOUPÍM
- Poptávkové inzeráty
- Černá listina
- Hodnocení uživatelé
- Katalog Bazaru
- Soutěže
- Články
Psychický blok - nedokážu být přes noc sama
Poslat SZ
Reaguji na Jackie64:
Aha, to je mi líto. A teď už to tedy zvládáš? Pomohl Ti v tom psychiatr a AD? Bez toho bys to myslíš nezvládla?
Cituji chladkovka: Ale díky, že jsi mi připomněla, že to normální není
Já jsem to nemyslela zle, jen mě překvapilo, že jsi dělala takové haló.
Cituji LaTulipanova: Jinak v Litomyšli je možné i ubytování tatínka na nadstandardu.
Právě Litomyšl mám v záloze jako nejbližší možnou nemocnici, kde to umožňují 
Když by mi to psycholog podložil a v nemocnici by to akceptovali, tak by to bylo super. Popřemýšlím nad tím. Asi by to opravdu bylo nejlepší. I když mám strach, že i psycholog se mi vysměje. Ačkoli on je asi zvyklý na ledssco, že?
Cituji Efca: Já jsem to nemyslela zle, jen mě překvapilo, že jsi dělala takové haló.
A víš, že mě taky? Nenapadlo by mě, že bych něčeho takového byla schopná. Sama jsem to své chování nechápala a nevěřila, kde se to ve mně bere. Jenže když se celá klepu, bulím, je mi špatně od žaludku.. to jen tak silou vůle neovlivním 
A přes noc jsi byla dřív sama nebo vždycky s někým? Možná to způsobili také prarodiče, chovají se jinak, než rodiče, mají to dítě u sebe pořád, mají na něj čas a všechno mu dovolí...třeba nejde o to, na kom jsi závislá, ale že prostě nedokážeš být sama...v noci, ale tím pádem vlastně vůbec...A kdyby tvůj přítel odjel a spala by u tebe kamarádka, to by ti tolik nevadilo nebo musíš mít vyloženě jeho? A co kdyby místo něj u tebe přespali teď ti rodiče?
Galerie obrázkůCituji chladkovka: I když mám strach, že i psycholog se mi vysměje
Ale prosím Tě, to je hloupost! Vážně jsou zvyklí na ledasco
Reaguji na Trieedy:
Já bych to viděla takhle. I když jsem prarodiče milovala, rodiče prostě nikdo nenahradí. A vzpomínám si, že se mi po nich začala časem stýskat. Měla jsem pocit, že jsem s nima hrozně málo a možná právě absence jejich přítomnosti ve mne vyvolala to, že když jsem pak už s nimi byla, nechtěla jsem už od nich odejít, protože jsem se bála, že když odejdu, zase je dlouho neuvidím. A to se teď přeneslo na partnera. Prostě se bojím, abych od něho nebyla odločená, bojím se těch pocitů, že prostě budu bez něho, bez mého nejmilovanějšího člověka. Jinak na tvůj dotaz kamarádka ani rodiče by ho v současné době nenahradili. Jde vyloženě o něj, ne o pocit samoty.
Cituji chladkovka: Pomohl Ti v tom psychiatr a AD? Bez toho bys to myslíš nezvládla?
bez AD bych to nezvládla, moc mi pomohla celkově, teď už nejsou návyková.....moc ti doporučuji zajít k psycholožce už teď v těhotenství, aby ses zbytečně nestresovala, určitě nějaké řešení najdete....
Mně spíš připadá, že ani nejde tolik o tu noc kdy bys měla být sama, ale o to že tam nebude tvůj partner. Když píšeš, že by třeba nepomohlo ani to, kdyby u tebe spala kamarádka, tak spíš jako problém vidím moc velkou fixaci na partnera. A asi bych se to snažila řešit s psychologem co nejdřív, ať si pak můžeš užívat mimčo
taky bych doporučovala zajít k psychologoj..mluvíš tu o Litomyšli a okolí, mamka taky teď řeší nadstandart, ale v Ústí nad Orlicí, ta by zas asi nevydržela se 100% ženskejma na pokoji 
.. každopádně, v UO umožňují být na nadstandardní pokoji i tatínkům.. tady je odkaz http://porodnice.czechian.net/nadstand.htm kde je o orlickoústecké porodnici více snad to pomůže
Cituji Efca: To normální není
Ony fobie celkově nejsou normální, ale co dělat, když už tu jsou, že jo.
Kdo to nepoznal, tak to prostě nepochopí.
Reaguji na chladkovka:
Myslím, že na fobii brát AD nemá žádný význam. Nic to neřeší.
Dnes je spousta jiných metod, tak proč se dobrovolně omamovat takovým svinstvem. A stejně bys je nemohla brát během kojení.
Určitě zkus psychologa a zeptej se na hypnózu, která působí okamžitě.
http://www.hypnoza.minipage.cz/lecba-hypnozou/
A pokud by jsi nechtěla regresní léčbu tak se podívej na metodu RUŠ.
http://www.karelnejedly.cz/index.asp?menu=5
Cituji True: Ony fobie celkově nejsou normální, ale co dělat, když už tu jsou, že jo.
Jistě, já jsem reagovala, jen na to, že jsem nečekala, že by zakladatelka udělala haló, kvůli jedné noci, kdy měl jít partner pryč..Prostě jsem to nečekala tak extrémní..
Cituji True: Kdo to nepoznal, tak to prostě nepochopí.
To máš pravdu, přijde mi to fakt nepochopitelné být takto fixovaná a viset na partneroj, ale nikoho neodsuzuji ani se nevysmívám..
Reaguji na chladkovka: znám to a chápu to, když naši měli jít třeba jen na blbý ples, tak už mi bylo týden dopředu zle, že budem s bráchou sami, nesnáším to do teď, blbě se mi spí, budím se. ale s příchodem prcka jeto lepší, ty jsi taky těhotná, tak snad se to taky srovná
Cituji Gab123: Mně spíš připadá, že ani nejde tolik o tu noc kdy bys měla být sama, ale o to že tam nebude tvůj partner.
to je blbost, já to měla jako dítě i u rodičů, prostě u toho, kdo je mi nejbližší kdo nezná tak to nepochopí, ale je to peklo
