Jak být v klidu?

Můžeš to více rozvést?

Reaguji na Lilliana: Já myslím, že to Patty vystihla přesně a není na tom co rozvádět Když máš kolem sebe čurbes, špínu, věci nejsou na svém místě, tak tělo není v klidu, hůře se soustředíš, ... Já si musím před učením trochu poklidit, abych se pak soustředila a vnímala učení a ne ten ******

Mám to teď uplně stejně, věci mě rozhodí mnohem víc i když v podstatě taky nemám žádné vážné starosti (ťuk ťuk). Celkem mi to kazí jinak naprosté štěstí díky vztahu, protože stejně se pořád nervuju a jsem zneklidněná kvůli každé maličkosti, co partner řekne, nebo udělá, hned si domýšlím atd.
Z mé zkušenosti je ale nejlepší odjet aspoň na víkend pryč, třeba do termálů, tam relaxovat a popřemýšlet, uklidnit se, zregenerovat tělo..

Doporučuji sport - třeba plavání funguje skvěle, člověk získá novou energii a chuť do života Úklid je další osvědčená rada, jak je už zmíněno výše. Doporučuji zapřemýšlet z čeho ten neklid pramení a zkusit pracovat na odstranění příčin...

Jsem na tom podobně jako ty jsem zvědavá co budu dělat v den závěreček v autoškole, s těma mýma nervama to nemám šanci udělat

Doporučuji relaxaci, autogenní trénink, alespoň na 10 minut denně.

Mně teď zrovna velmi nabíjí to sluníčko, byla jsem se psem hodinu na vycházce v lese a v polích na přímém slunci a je mi parádně
Zkus najít to, co v Tobě tu nervozitu spouští. Pokud jsi ale od přírody nervóznější člověk, tak se naučit techniky zklidňování, naučit se nebrat si věci osobně, dělat svou práci včas, procházky, cvičení, dobrá kniha, případně bylinky a vitamíny.

Teď jsem si ještě vzpomněla, že mně pomáhá jít "spát" třeba o hodinu dřív, než bych šla obvykle. Jen zhasnu, nasadím sluchátka a poslouchám hudbu, na kterou mám náladu (hodně nahlas a písně, které miluju) to mne neuvěřitelně uklidní a pak i lépe spím.

No, já mám přesně opačný problém - jsem pořád v děsném klidu, i když vím, že bych měla být ve stresu a nervózní. Už při bakalářských státnicích jsem byla až podezřele v klidu a teď, když mám asi dva měsíce do ing. státnic, jsem jak jinak než opět v klidu. Žádná nervozita, nic, až mi to nepřijde normální, protože vím, že bych už měla být vystreslá. Na každou zkoušku jdu samozřejmě taky v klidu, že...
Ale upřímně řečeno, radši bych byla nervózní, než tohle...Začínám si myslet, že jsem věčně tak vystreslá, že ten klídek je jen obranný mechanismus těla, nebo nevím

Vím, že je tahle diskuze hodně stará, ale třeba to ještě někomu pomůže ... K hořčíku mi zabral jód a hlavně hodně mluvit, všechno to ze sebe někomu vymluvit, nahlas, ne jen se těmi myšlenkami zaobírat donekonečna v hlavě, ale říct je. (Do zdi, kámošce, psychologovi, kameni v lese, to je jedno, hlavně mluvit, nenechávat to v sobě ....)