Vztah babičky k vnučce

O to víc ji nechápu, ale musí mít o tebe a tvůj život zájem ona sama, věřím, že ten zájem se v ní časem vzbudí...ale nutit ji do něčeho nepomůže a taky bys jí měla dát najevo, že její chování se ti nelíbí, aby ho v budoucnu neopakovala

Hmm a nebo se nafotit na těch křtinách s příbuznými manžela s malou, všichni usměvaví a pak jí ty fotky ukázat, třeba ji pak bude mrzet, že o to přišla...a snad si uvědomí o co vše ještě přijde, pokud chování nezmění

GiaGia
Bohužel to nemůžeš chápat... Takový člověk se chová pro nás ,,normální,, lidi naprosto iracionálně a my to nemůžeme chápat.To prostě nejde...
Člověk to prostě musí přijmout, protože bojovat s tím nemá nejmenší smysl...

Měla jsem podobného otce a nezměnil se 30 let - zhoršovalo se to..Takovým lidem můžeš vysvětlovat, vyhrožovat atd..cokoliv a ten člověk si pomele svou a ani se nad tím nezamyslí...

Věř, že kdyby se bratrům něco stalo, pak bude ještě brečet - kluci mi odešli, ti jediný na mě byli hodní... Už nikoho nemám atd... Je úplně jedno jak se k ní oni chovají - jsou to její kluci a bude je omlouvat furt..

Nesmíš se tím prostě zabejvat, já vím, že to jde jen těžko, ale snaž se to prostě neřešit, nepřemýšlet o tom a hledat příčiny - protože vlastně žádný nejsou a pokud jsou někde historicky v jejím dětsví není to teď důležité...
Jak jsem psala neodřezávala bych kontakt úplně - mohlo by tě to později hodně,hodně mrzet - to mi věř. Ale nech to na povrchním, občasném kontaktu,aby jste o sobě věděli ( přece jen jsi to ty, přítel a vnouče ...) a hotovo..
Příteli bych se to snažila vysvětlit i když to nemůže NIKDY pochopit, tak je dobré, aby to věděl.. Pro budoucnost...
Já jsem taky nechtěla, aby mě můj muž chápal - můj vztah vůči otci, ale všechno věděl i když nerozuměl...Ani nemohl, žil v normální, klidné rodině - tudíž toto je pro něj něco co prostě nechápe ...

Nenervuj se a nebuď smutná !

Mám podobnou zkušenost s dědou - pro něj se děti rovnají "pouze synové" a vnoučata "pouze vnuci", holky jsou na druhé koleji. Mamku (jeho dceru) to trápilo (má 1 bratra), já se s dědou stýkala jen v dětství. Tehdy jsem u prarodičů trávila prázdniny a nemohla jsem stále pochopit, proč jsem o něco méně než můj bratr... Prakticky se se mnou děda ani nebavil, nevěnoval se mi ani jako dítěti. Nikdy se to nezměnilo a jelikož už ten problém zasáhl více generací, vím, že se to nezmění. Je to škoda, ale prostě se sním kvůli toho nestýkám a tím to pro mě skončilo. Je mi líto, že máš taky takový problém, ale naději na zlepšení ti moc nechci dávat, když vidím, jak je to u nás

Manollo, to co tu píšeš je fakt hrůza!
Když já jsem byla prcek, tak moje babička děsně preferovala moji starší ségru. Vždycky dostala co chtěla, když k ní jela sama, dostala hromady dárku, měla všechno na co si vzpomněla a já vždycky ostrouhala, byla na mě ošklivá, pořád mi nadávala jak všechno zničim a tak. Bylo mi to děsně líto, ale dneska to už nějak neřešim. Se ségrou mám parádní vztah - trochu jsme se spolu proti babičce spikly.
S mojí mámou mám naštěstí vztah parádní! Je sice trochu švihlá, ale za nic bych ji nevyměnila.
Co mi vyprávěla máma, tak babička byla vždycky vysazená na svýho syna, než ne na moji mámu. Máma byla starší a schopná, ale on byl chudáček mamánek nedonošenej... Dneska mu táhne na padesát, topí se v dluzích, je neschopnej se o sebe sám postarat, chodí za babičkou a dědou škemrat o prachy a se svojí ženou sekaj jedno dítě za druhym. Moje máma (otloukánek) má vysokou školu, skvělou práci, barák a má se skvěle. O svý mámě si myslí svý, ale vychází s ní.

Úplně souhlasím s Bruce78...

To je doopravdy hrozné chování! Jak kdyby ona nebyla žena a jak kdyby byly ženy něco míň. nedovol aby tímto terorizovala i tvou dcerku. Nabídni jí, že může kdykoliv přijet, ale s tím, že se bude chovat podle tvých pravidel-nebude tvou dceru shazovat, ponižovat atd., pokud to nepřijme bohužel...

manolla

Hele, a když máš super vztah se skorotchyní, co si v nějaké vhodné chvilce u kafíčka postěžovat jí? Svěřit se jí, jak moc Tě to mrzí, jak nechápeš matčino chování, jak jsi šťastná že jsi našla přívětivou rodinu u nich... A že nevíš jak to vysvětlit svému příteli? Třeba by pochopila a se synem promluvila... Vím, neřeší to jádro problému - Tvoji matku - , ale sdělená bolest poloviční bolest, navíc když budeš cítit že na to nejsi sama a že máš v nové rodině podporu, myslím, že Tě to posílí...

tak to je přesny

Já vím,že se nezmění její vztah vůči mě, ale myslela jsem si,že k malé to bude jiné,ještě vzhledem k tomu,že bratři děti mít nechtějí,a ikdyby jednou měli tak to tak hned nebude a já možná další někdy,ale spíš ne.
Navíc se teď asi cítí velice dotčeně,že jsem jí požila telefon,protože jí to ani nedojde,že to bylo na toho vnuka....

Já jsem tohle zažila se svou babičkou (s matkou od mého táty) , ta vždycky preferovala jen kluky. Mám staršího bráchu a samé bratrance. Když má bratr narozeniny, vždcky přijede, udělá mu oslavu, nechá upéct dort a neexistuje, že bychom se někdo nezúčastnili. Na mé narozeniny si nikdy ani nevzpomněla. Stejně se chová k mé mamce.

Za sebe musím říct, že k ní absolutně nic necítím, neberu ji jako člena rodiny a mile se ke mně zachovala jen jednou. Když na tom byla opravdu špatně zdravotně a já jsem za ní přijela do nemocnice, kam nepřijel ani můj bratr. Bylo na ní vidět, jak je ráda. Ale to bylo poprvé a naposledy, kdy ke mně projevila nějaký cit. Se mnou to buhužel neudělalo vůbec nic.

Radím ti přeruš s ní styky. Protože já bych nechtěla, aby to mé dceři dávala také najevo, že je něco míň protože je holka... to dítě to pozná. Jako malou mě to strašně trápilo.

LauraT
On má přítel otce se kterým se nestýká od mala ani s celou jeho rodinou.On by třeba pochopil to,že není normální.Jenže by nepochopil mě,proč se s ní chci dál stýkat a rozhodně by asi nechtěl aby se sní stýkala malá...

manolla
upřímně radši s ní přeruš styky. zřejmě jí není ještě tolik aby si uvědomovala že se chová jako slepice.
upřímně mám doma něco podobného. nemám tedy ještě dítě. ale u nás nebyli nikdy důležité děti, já a brácha, ale volný čas rodičů.

prostě bych jí nevolala, nepsala. bud se bude zajímat a ozve se nebo ne...
já jsem to zavedla i doma. jednou za měsíc rodičům zavolám tedy sama, protože oni to nikdy neudělají, nebydlím u nich, ale nemají potřebu se o mne starat, zajímat. nejsou zlý, jen je to prostě už nezajímá..

prostě bych o babičce nemluvila, a užívala si tchyně. pokud je fajn ženská tak co. a manželovi, přítelovi bych radši řekla pravdu. chápu že tebe to musí hrozně štvát a částečně se za matku stydíš..ale akorát to bude vyvolávat spory...uvidíš sama...o to víc si manžel bude vážit jak ses dokázala z domu vyšplhat jinam..

Připadá mi, že ti matka ubližuje záměrně. Nic bych za to nedala, že měla dost problematický vztah i se svou matkou a takhle si jen potřebuje zchladit žáhu. Jinak si nedovedu vysvětlit, proč mezi tebou a bratry už ve vašem dětství uspořádala soutěž "o maminčinu lásku". To fakt není normální chování a souhlasím s radami ostatních - vykašlat se na ni. Jestli jsi třeba zvyklá jí jednou týdně volat, tak toho zkus na měsíc nechat a počkej, jestli se ozve první, zkrátka tvař se, že o její účast na svém životě zase tak enormní zájem nemáš. A pak uvidíš, co dál. Je to sice hra na nervy, ale ona s tebou podobnou hru zřejmě hraje celý tvůj život.

Také uplně souhlasím sBruce78. je nemocná, bude to jen horší a horší a ty se budeš stále víc trápit. Jen nesouhlasím s tím, že se nedá uplně odloučit. Měla jsem s matkou něco podobného. Celý život jsem se trápila, brečela. Pokaždé jsem ji odpustila, jak se ke mně chovala, po pír dnech jsem zase přišla na návštěvu. Po návštěvě jsem pravidelně doma brečela. Roky jsem se trálila a roky odpouštěla, s tím, že je taky máma a musí mě přece mít ráda. trvalo mi to opravdu dlouho, léčila jsem se, psych. hroutila.Dostala by mě na dno. Bylo mi doporučeno, nestýkat se s ní. Neuměla jsem si to představit, i ted tu brečím, ale někdy je to lepší. Myslela jsem, že to nedokážu, ale, když ona dokáže mě nevidět a zájem nemá, pomyslné ucho u džbánu se opravdu utrhlo. Nestýkám se s ní a je mi líp. Je to sice trošku o něčem jiném, nejsou tam bratři, jen vztah s matkou, ale je to smutné-závidím kamarádkám maminky. Já nikdy nezažila, že by mi zavolala, přišla na kefe.......
.

Jako moje babička uplně terorizuje moji mamku. Mamka otěhotněla hodně mlada a pak po 4 letech a dvou dětech ji chlap opustil. A babička misto aby mamce pomahala, tak ji ještě nadavala cely život že je neschopna, fakt hruza co babička dokaže mamce řict. Ja sem taky odešla do zahraniči a babička mamku uuuuplně seřvala že mě mamka VYHNALA z domu, a dokonce to vykladala cele rodině... Mamka se tim všim vždycky trapila a teď když už na to kašle, když ji babička naštve tak se s ni nebavi, teď jim to vydrželo skoro rok, pak se babička ozvala jako by se nic nestalo... Ale z toho jak to popisuješ ty tak nevim jestli bych chtěla, aby moje dcera proživala to same! držim palce