Smrt pejska

Ach joo..Mě umřel pes před 5 lety, bylo to strašné jak jsem neměla o koho zakopávat, řekla jsem si, že už psa neee...A mám už 2roky Yorkšírku, teda máma, já se odstěhovala, ale jezdím domů. Já doporučuju nového pejska, nové štěňátko

díky za tohle, páč jezevčíci mají opravdu osobitý smysl pro humor

no takže si to pamatuju dobře, já už bych na to kór teďka koukat nemohla

ono to tak asi dopadne, ale dneska je ještě moc brzy na tím přemýšlet...přeci jen se sluší za Madíka držet smutek

Svatá pravda, můj známý vet zásadně razí heslo: "Král je mrtev, ať žije král".
A mimochodem, tohle naše polidšťování zvířátek přece není žádná novinka, už ve starém Egyptě oplakávali lidi smrt svých koček, mumifikovali je....

Mně umřel pejsek před 7lety.Staffordka zdravá , čilá , bylo jí 9.Večer přišla do pokoje a táhla zadní nohu ,okamžitě jsem jí naložila do auta a vezla na pohotovost no a auta jsem jí už musela vynést,protože měla ochrnutý obě zadní nohy.Na pohotovosti -protože to bylo v noci byla mlaďoučká doktorka ,která diagnózu hledala podle encyklopedie...šílený ,ale bohužel to byla jediná nonstop klinika v Praze ,takže jsme jí tam do rána museli nechat v naději ,že se to zlepší.ráno volali ,že je po infarktu a buď jí utratěj nebo ať si jí vyzvedneme , připravíme si peníze a odvezeme jí do Brna na speciální neurokliniku.Okamžitě jsme pro ní jeli a vyrazili.Tam jí udělali vyšetření , no a výsledek byl , že do 2hod po ochrnutí by se dala mícha ještě obnovit , teď ,že je šance malá ,ale že se pokusej..Byla tam týden ,lepšení žádné..Tak jsme jí vyzvedli s tím ,že nám doporučili pár dní ještě cvičit s nohama atd ,ale radši nechat jí uspat aby se netrápila.Ještě pár dní jsme jí měli doma -každou půl hodinu cvičení s nohama , masáž , vymačkávání moč.měchýře ...prostě hrůza...No nakonec jsme domů zavolali doktora a nechali jsme jí uspat..Nejhorší bylo to , že i když nemohla vstát a občas smutně koukala ,chovala se jako ,když jí nic není ,byla veselá atd...Asi jako každý pes to byl člen rodiny , takže všichni jsme z toho byli zoufalí.Třeba táta to strašně těžce nesl...No a po dvou dnech jsme si jeli pro štěnátko To je asi ten nejlepší lék , protože ten prcek vás zaměstná natolik ,že na špatný myšlenky není čas...

tak mi volala ségra, taky řvala jak tur ach jo, jen co jsem trochu osušila slzy, už zas volá někdo kdo mě rozhodí....štěndo asi časem, po dnešku nechce máma ani slyšet...

Je to vždy velká bolest,když pejsek najednou není, ačkoliv máme pejska 8 roků občas si vzpomenu, co bude až náš Bertíček odejde do psího nebe. Pejska mám prvně v životě a na počátku štěněčího období jsem tvrdila, že ho nerozmazlíme a že nesmí do postele. Tyto předsevzetí po pár měsících vzaly za své.
Říká se, že každá bolest jednou přebolí, ale soucítím - je to těžké se přenést přes ztrátu někoho koho jsme měli moc rádi ............

nám zemřel pejsek před měsícem, byl to taky jezevčík fenka bylo to zlato pomatuju si jak když třeba jezdili takový ty auta jak rozvážejí zmrlinu (family frost) tak štěkala do rytmu té znělky co pouští když jedou, nebo když skočila na gauč tak si k někomu sedla postavila se na zadní packy a nechala se držet za břicho a přední packy si vždycky položila přes mojí ruku, vím že taťka to nesl hodně špatně.. ale je to takový smutný v tom bytě.. byla jsem zvyklá když jsem si šla udělat jídlo tak mě doprovázela do kuchyně a čekala jestli mi náhodou něco nespadne ale nikdy jsem nedokázala odojat těm očím takže vždycky něco spadlo . nebo mi chybí přívítání u dveří když příjdu domů ale stejně je neuvěřitelný jak se dokážou radovat z toho že jsou celý den s váma vždycky když jsem odcházela tak jsem na očích viděla ''nechci slyšet že se vrátíš brzo, radši nikam nechoď a pojď si semnou hrát '' no asi něco bude na tom jak se řiká žádný domov není úplný bez psa ..

Jinak se mi strašně libí tato knížka URL

Taky se připojuju k tomuhle řešení. My si pořídili nové štěňátko asi za 14 dní, co nám pejsek odešel do nebíčka a hned jsme si zvykli. Vždycky jsme ho porovnávali (ale v dobrém slova smyslu), jako že "No ty jsi ale trdlo, Nedík by to udělal tak a tak" a nejhorší je, že tahle nová mrška se mu strašně ve všem podobá, prostě táta říká, že je to převtělení duše

terezkaaaa
Icebell
já vám i všem ostatním moc děkuju za podporu, ono to bude časem lepší není to první smrt psa v rodině

nové štěndo asi bude ale stalo se to dneska a bude to hlavně mámy štěndo, takže se ona musí rozhodnout, zatím říká, že nikdy víc...

Ahoj, já teda pejska nemám! Zato mám 3 kočky, 3 osmáky degu a donedávna jsme měli kanárky...Na smrt domácího mazlíčka se člověk nikdy nedokáže připravit...i když třeba ví, že tu už dlouho nebude...nám se stala v říjnu hrozná věc...naše osmačka degu porodila krásných 7 osmiminek, tři zemřeli po porodu, a naše hrdinná osmaminka Julča šla do zvířecího nebe o dva dny později a nám zůstala 4 mláďátka...jelikož se zřejmě narodila předčasně, tak byl docela problém se o ně postarat...hlavně po tom šoku, když Julča zemřela...postupně mimina začala umírat a nám se podařilo vypiplat jen jedno...trvalo měsíc, než mohl jíst normální stravu...takže měsíc jsme ho krmili každé dvě hodiny ve dne v noci, já si vzala neschopenku a s bráškou jsme se střídali...byla jsem jak troska...totálně vyčerpaná fyzicky i psychicky...ale stálo to za to...dnes je Ríšovi 5 měsíců a je to fakt jak moje dítě...nedovedu si představit, že tu jednou nebude...ale zatím si užívám každý den s ním a celou naší domácí ZOO...jsem cíťa takže obrečím i každou rybičku...každopádně soucítím s tebou a přeju ti, aby to brzy přebolelo

To je jasný. My jsme to s mamkou taky nechali na tátovi, ale ten se rozhodl hned, vůbec nad tím nepřemýšlel a hned volal chovateli, jestli náhodou nemá nějaká štěňátka. No a asi za těch 14 dní jsme pro něj frčeli Ale to samozřejmě neznamená, že na Neda zapomněl, pořád je to jeho miláček a myslí na něj!

Malacek
naše psy zbožňujeme, členové rodiny...už jsme jich taky pár pochovali hlavně to chce si honem co nejrychleji pořídit dalšího, nejlépe ještě v dobu, kdy už ten předchozí je hodně starý nebo nemocný, a moc času mu už nezbývá...člověk pak nemá čas tak moc smutit, a ani nezůstane prázdno.
náš minulý pes se s námi před smrtí přišel i rozloučit, na to nikdy nezapomenu. i když to byla potvora, co zakusovala ježky a sousedům kočky, stejně jsme ji milovali
naše psiska nedáváme do kafilerie, i když se to má, nedokážu si to představit...mají hroby v sadu, vždycky je zabalíme a zakopeme.
myslím, že se nikdo nemůže divit, že po bytosti, se kterou jste prožili deset a více let, zůstane díra.
tak se drž. ani my tu nebudem na věky. nedá se nic dělat. někde už určitě čekají další psí očička, aby ti dalších moc let dělala společnost

To jsi napsala moc hezky

Taky taky...

Jinak já si neumim představit,že naše čuba odejde,i když je to přirozená součást života...Jak řiká imoen
,hned bych pořídila dalšího pejska

Hrozné téma, úplně brečím, protože jsem na sv.Valentýna šla také utratit našeho pejska pudlíka Peginku taky to strašně bolí a můžu ti říct, že zvířatka miluju stejně jako lidi! Bude to bolet ještě hodně dlouho, ale hlavně že máš dalšího pejska to je nejlepší lék.

Jojo ztráta mazlíčka je moc bolestivá, také jsem si to zažila jako malá a pořád na oba pejsánky myslím, ona se ta rána trochu zacelý ale stejně tak jako milovaný člověk nám zůstanou zvířátka v srdíčku a jejich ztráta nás bude při každém pomyšlení na ně pořád bolet, ikdyž mírněji

My máme 3letou yorkšírku Miňonku a popravdě ani si nedokážu představit kdyby se jí něco stalo co bych dělala, je jako naše dítě, říkáme jí že je ta prvorozená, neboť jsme jí dostali od našich rok předtím než se narodila dcerka. A holky jsou opravdu jak ségry. Milují se, dovádí, Jasmínka se s Miňkou dělí o jídlo No stačí nám když Mininka onemocní nebo jde na očkování jak to s ní prožíváme jako u dítěte. Ikdyž nás rozzlobí a dostane na prdýlku nebo na ní zanadáváme tak i tak je to náš miláček.
Naší mají 11letou fenečku Palomku - kříženec knírače, s mamkou jsme si jí pořídily když jsem chodila ještě na základku, co ta toho s námi prožila - výlety, legrace, strasti. Naše dceruška když byla mimí a plakala a já byla třeba na záchodě tak Paluška seděla u postýlky a hlídala jí. Prostě je to člen rodiny a někdy si říkáme jak to bude smutné a jak to poneseme až nám odejde. Chudinka už si prožila taky toho dost, měla bulku v cecíku tak byla na operaci a teď má už delší dobu bouly na bříšku ale nikdo už jí operovat nebude protože je stará a nemusela by operaci přežít, jinak je ,, dáma" jak jí s oblibou říkáme pořád čilá tak snad tady s námi ještě nějaké roky pobude
No a ještě mají naši 4letou yorkšírku Vannesku a ta zas má epilepsii, takže s ní prožíváme její záchvaty a také s hrůzou čekáme jestli nám neumře. Každopádne Vaní má Palomku jako mámu takže až odejde Paluška tak Vanneska se po ní ustýská, to je nám zcela jasné