Taky býváte občas na sebe naštvané?

jo, bývám. Když třeba nějak rychle zareaguju na dceru, třeba křiknu apod. To mě pak mrzí a musím ji potulit atd. Manželovi se omlouvám.
Jinak už se znám, takže se zbytečně nezatěžuji tím,co už se stalo. Spíš se snažím přemýšlet než něco řeknu nebo udělám....

taky bývám, bud se na to snažím nemyslet nebo si pořád dokola říkám, že to proč se na sebe zlobím už neudělám...no a když je nejhůř snažím se to sema u sebe omlouvat a shazovat na okolnosti

Ježíšmarjá, to je ale úžasné téma.

Já to řeším pořád, jsem věčně se svým chováním, jednáním, proslovy nespokojená. Teď musím jít pracovat nebo zase budu na sebe naštvaná....

To je právě pro mě hrozně těžký. Blbé jsou pro mě situace, když mám pocit, že jsem se fakt snažila, a pak tě stejně někdo zdrbne - třeba že člověk chce někomu pomoct a pak se dozví, že ten druhý tě ještě za to pomlouvá. V takových situacích přemýšlím, jestli je chyba ve mně nebo v tom člověku, i když je jasné, že každý jsme jiný a co jeden vnímá nějak, druhý může vnímat úplně jinak...

Marge1980

Rozumím, já jsem hrozně zbrklá, mluvím dřív než si něco promyslím,prostě co na srdci, to na jazyku. Párkrát už jsem se spálila a párkrát mi to bylo i ku prospěchu, tak si pak vyber, že? Chce to najít tu rovnováhu, trošku tý empatie a pak snad to půjde.

Tak tomu říkám konečně téma...
Problém se "sebemrskačstvím" je u mě snad na každodenním pořádku...pořád si něco vyčítám a kolikrát si nadávám, jak jsem pitomá...
Další mou slabou stránkou je třeba to, že si kolikrát cizí řeči beru až moc k srdci => hlavně ty negativní, samozřejmě A pak se můžu utrápit... Nejhorší je např. to, když mě někdo zprdne za cizí chybu, já vím, že jsem nic neprovedla a dotyčná osoba si myslí opak (kolikrát mi pak chybí i síla něco vysvětlovat...jj, čeho je moc, toho je příliš...)

to je asi celoživotní práce

Marge1980

jo, to asi je. Ale výsledky se snad jednou dostaví

tak tím jsi přesně vystihla to, co jsem nebyla schopná vyjádřit do úvodu tématu Je hrozný, co v člověku dovede vyvolat poznámka někoho jiného, u mě to často spustí fakt sebemrskačskou reakci, umím se od toho oprostit, ale jenom zčásti, třeba ta vana pomůže, ale stejně to ve mě trochu zůstává, takový ten pocit, že jsem hrozná. Hrozně bych se chtěla naučit se nad to povnést.

Marge1980

a čím konkrétně tě někdo takhle dokáže vydusit???

jj, to mi povídej...je fajn, že Tobě na to pomáhá alespoň ta vana.. to já když s tím svým pocitem zalezu do vany tak bulím a bulím a bulím a hádej co pak? jj, zase bulím... jsem prostě pitomá..kolikrát si říkám, co jsem to za citlivku hloupou, ale nemůžu se jen tak přes něco povznést... zkrátka to NEJDE

Miabella
mám to hlavně v práci - třeba to, že někoho neúmyslně naštvu třeba tím, že mu "vlezu do zelí" nebo řeknu názor, který mu úplně nevoní. Čerstvý příklad - zjistila jsem, že náš nový IT manažer o mě nešíří úplně dobré věci - asi proto, že jsem nezabrala na jeho sexistické kecičky a nenechala se sbalit a proto, že jsem na poradě řekla svůj názor, což ho pobouřilo... Dovedu si racionálně zdůvodnit, že je to vůl a jaká je příčina toho, co o mě vykládá, nicméně nic to nemění na tom, že mě to vnitřně mrzí.

jj, to mi povídej...je fajn, že Tobě na to pomáhá alespoň ta vana.. to já když s tím svým pocitem zalezu do vany tak bulím a bulím a bulím a hádej co pak? jj, zase bulím... jsem prostě pitomá..kolikrát si říkám, co jsem to za citlivku hloupou, ale nemůžu se jen tak přes něco povznést... zkrátka to NEJDEnejsi Ty moje kopie?

Marge1980

zajímavý, že víš, kde je příčina, přesto se nad to nedokážeš povznést. Ale chápu, je to težký, jsi asi ten typ, co by se chtěl mít se všemi rád a rád by byl v pohodě. No,ale to nejde. V reálným životě težko. Proto je nutné se od toho oprostit.