Je mi 22 a už si připadám stará

Teda tak mně je 27 a do důchodu se rozhodně nechystám. Naopak se těším na přibývající věk a hlavně na ty zkušenosti, které ještě získám. A upřímně ani se mi nezasteskne po době kdy mi bylo 15. A to jsem v té době nezažila nic špatného. Prostě jsem ráda, že mi je kolik mi je a těším se na to, co mi život ještě přinese.

Tak kočenky je mi 30 let, mám dvě děti( škola a školka), práci, domek, zahradu a opravdu si přijdu totálně vycuclá jak citron.Asi nějak neumím odpočívat, a bohužel, i když se takové chvíle naskytnou, tak se vždy něco najde, co to překazí.Nevím, jak dlouho vydržím jet takthle na rezervy, myslím, že než malá začala chodit do školy a já do práce a byla jsem s nimi na mateřské, tak jsem byla nějak víc v poho, barák byl naleštěnej jak zrcadlo, každý den jsem vařila manželovi a dětem, ted se vracím večer, s dětmi úkoly, dát jim jídlo, rychle udělat svačiny a a snídaně na ráno, připravit jim oblečení, vykoupat, rychle pusu, nějaká pohádka,večer kouknu na film, občas ani nevím , na co se dívám, stereotyp příšerný.O víkendu peru, žehlím, doháním resty na baráku, a tak se honím, že odpočinek vezkrze žádný.Natož kino, divalo, večeřě nebo diskotéka? Neznám .Nyní jsem vzhůru, protože dceři půjdu dát antibiotika.Jestli si přijdu stará? ano, přijdu.Vpomínám na svou mámu, jak byla pořád unavená a já jako dítě pořád nemohla pochopit proč.A ted to vím.Asi to máte třeba taky stejně a řeknete mi, že tohle je prostě normální život.Asi je.Můžu být a jsem ráda, že mám zdravou rodinu, děti, co jsou dobře vychované a manžela, co mně má rád.A vše funguje.Ale upřímně, nikdy už se nebudu cítit tak svobodná a bezstarostná jako ve 20 letech, ani si připadat tak neodolatelná v posteli nebo i mimo ní.Dřív jsem byla ta kočka, co si jen užívala život.A ted jsem máma a manželka, co ten život žije.Ale to něco, to mi chybí..

mity
teď jen jedna otázka. Vymněnila by jsi svou rodinu a všechno co máš, aby jsi dosáhla toho co ti chybí? Asi ne co? V tom případě nejsi stará utahaná ženská. Ale štastná ženská jen si to neuvědomuješ. Není přece důležité jestli máš naleštěný dům nebo uvařenou večeři. Důležité je, že můžeš být aspoň na chvilku se svou rodinkou.

29 mi je a je mi super, tak nějak vše se daří, jsme spokojení. Já se cítím moc dobře, starosti s dítkem si spíš užívám. Nic mi nechybí.

Je život pořád jen jedna velká honba za něčím, nebo se mi to jen zdá?

LauraT
jo,to je pravda, pak taky nikdo není spokojenej s tím, co má...a to je blbě

To je strašná hloupost, co budeš říkat, až ti bude třeba 40? Mě je o pár let více než tobě, ale připadám si o dost mladší, cca na těch 23 let a také mě tak lidé typují. Je asi hodně důležité, na co se cítíš. Důležité je: cítit se mladě - takže psychika. Jestli ti je 22, netrap se, jsi mladá, mladá, mladá!

Někdy si taky říkám, že ten čas hrozně letí a ty bezstarostný chvíle, kdy se o mě starali rodiče já neměla skoro žádnou odpovědnost to bylo supr. Jen jsem si užívala a chodila do školy. Ale pak když vidím staré lidi, tak jsem zas hned štastná za můj věk..je mi 24..co bychom pak dali za to, aby nám bylo zas 30, nebo 40..prostě čas nezastavíme a stárne každý

Mandarinko? Jak si připadáš dnes?