Bylo by pro vás důvodem k rozchodu, že přítel má s vámi méně plánů, než vy s ním?

Já ti rozumim a taky bych uvažovala nad rozchodem. Mně je 21, příští rok jdu bydlet sama a neumim si představit, že bych chodila s klukem, kterej by ani do 2 let nechtěl společný bydlení a radši by bydlel doma dál s rodičema.

Tak já to mám asi horší.. Bydlím sama, s přítelem jsem 3 roky ale že by se nastěhoval ke mě? To ne.. Je pohodlný a bydlí ve městě, já ne. Ale jako důvod k rozchodu to neberu.

Třeba se ten tvůj na to prostě necítí. Já bych po roce vztahu do bydlení nešla a to jsem ve stejném věku jako ty.

pro mě by takovej vztah taky nebyl..já si s přítelem musela včas říct, jak to s námi vidí dál. naštěstí jsme oba rodinný typy, takže jsme se shodli na tom, že až to půjde, tak budeme bydlet spolu a založíme pak i rodinu. bez týhle domluvy by pro mě asi vztah neměl smysl, potřebuju vědět, že máme oba stejný plány..je nám 20 a jsme spolu 3 roky..

nevadilo by mi, že se mnou po roce nechce bydlet, ale vadilo by mi, že to ,,slíbil" a přitom to nemyslel vážně.

Ve vašem věku už je to nedostačující.

Ano, stojí to za zvážení, partneři by měli mít o společné budoucnosti podobné představy.

To bych brala jako podraz. Není to fér.

A za 2 roky by Ti zase mohl říci to samé. A za pár let se ve vztahu spolu nikam neposunete.

Vzhledem k tomu, že Tě vodil za nos a nechával při tom, že vás čeká společná budoucnost a pak obrátil, zvažovala bych také rozchod. Nemám ráda, když se nejedná na rovinu.

Reaguji na NetaNeta:

Souhlasím s názorem Adky, že ve vašem věku už je to nedostačující.
Zřejmě máte oba jiné představy o fungování vztahu, což by tedy pro mě bylo důvodem k rozchodu.

Reaguji na Jituss:
Na jednu stranu tě chápu ale vztah je snad o kompromisech...hold oba máte momentálně jiné představy na tom ale přeci není nic špatného.Rozejít se s někým jen proto, že něco necítí stejně jako já, že to vidí maličko jinak....Přítel s tebou byldet chce ale až dostudujete. Já ho prostě chápu...mě je o něco víc než tobě, studuju (prezenčně) a bydlím doma...přítel už pracuje. Nikam se ale neženu (do společného bydlení) tak to prostě cítím a neumím si představit, že by se se mnou přítel rozešel jen proto, že s ním nechci bydlet teď hned. Možná tvůj přítel udělal chybu v tom, že to plánoval na oko jen aby tě motivoval k té škole a ty jsi s tím počítala. Možná to teď cítíš od něj jako zradu.
Spíš si promluvte ale pokud je váš vztah v pořádku pak bych ho nezahazovala jen proto, že určitou situaci vidíte jinak. Najděte kompromis, který bude vyhovovat oběma. Nemůžeš se ale na něj zlobit...prostě to každý cítíte jinak.

Reaguji na tarabell: Taky to tak vidím. Já bych do bydlení v 21 letech nešla, jina kamarádka už má dítě, další je s přítelem 6 let a bydlí stejně raději s mamcou nez s ním. Každý to vidí/cití jinak..

Nejde o to, že to necítí stejně, ale o to, že sliboval něco, co neměl v plánu uskutečnit.
Viz.:

A to podle mě důvod k rozchodu je.

tohle by mi asi dost vadilo.... Ale zase pokud se oba milujete, tak se dá dohodnou nějakej kompromis. A pokud ne, tak kompromis ani nemá smysl a vesele se stěhuj sama a hladej nějakýho vyspělejšího, co ti nebude slibovat věci, který nechce plnit

Reaguji na Adka: Jako jo, je to od něj blbé ale myslel to dobře - motivace Aby to byl důvod k rozchodu mi příjde přehnané.

Já bydlim sama od 18ti a s chlapem bydlet momentálně nehodlám. Pokud vám to jinak normálně funguje zkusila bych nějaký kompromis. Ono dvě hodiny vlakem není taková hrůza. Já co měla vztahy na dálku tak to šlo. Jen jde o to jak to ti dva mají. Pokud je to mezi nima silné, tak se oba snaží a vyhovuje jim to. Já mám momentálně přítele 2 hodiny letadlem a ještě se vidíme málo, protože oba pracujeme. Mě to tak zatím vyhovuje. Pokud by ten vztah nějak rostl přestěhuju se klidně za ním, protože se mi v Česku zůstávat nechce. Zase bych zkusila pochopit jeho, že on tedy momentálně má jako prioritu studium a ty by jsi měla mít taky svojí prioritu. Pokud k sobě patříte, tak ta láska to vydrží..ale chápu tě, že by jsi tam chtěla být ve dvou nejlépe s ním. Mě je kolikrát taky smutno, ale zase vím, že ted bych bydlení s chlapem nedala..

Jsi ve stejné situaci jako jedna moje kamarádka. Ten její se taky tématu společného bydlení vyhýbal jak čert kříži a pak z něj vypadlo, že nechce, aby v jeho novém bytě bydlela, jelikož není moc pořádná. Což je jen výmluva, kámoška není žádná bordelářka. Na tohle téma se hádali dost dlouho, párkrát z toho byl málem rozchod. Musíš si uvědomit, jestli ho máš tak ráda, že vydržíš čekat, než se vzchopí a vytáhne paty od rodičů z domu. Pro něj je to tak asi pohodlnější (tím ho tedy neomlouvám). Pokud ho máš opravdu ráda a doufejme i on tebe, tak bych se rozhodně nerozcházela.
Já bych mu ukázala, že můj život na něm zas až tolik nezáleží, ve městě bych si svobodu pořádně užívala. Musí si uvědomit, že bez něj se tvůj svět nezboří.