Bylo by pro vás důvodem k rozchodu, že přítel má s vámi méně plánů, než vy s ním?

Prostě mi přijde normální, že člověk ve 22ti se nemusí cítit na společné bydlení a nemyslím si,že přítel zakladatelky je mamámenk...proč? Jen proto,že nechce vyměnit snadnější způsob života za složitější...? Zajímalo by mě zda by se zakladatelka (a nemyslím to zle) taky tak hrnula do společného byldení kdyby měla k dispozici část domu rodičů jako jako její přítel...měla by se tak dobře jako on a o nic by ji nešlo?
Jinak podle názvu diskuze mi nepřijde, že by přítel méně plánoval...on plány má ale chce je uskutečnit později....Prostě je to mladej kluk...jste spolu rok...kdo ví co bude za měsíc za rok?? Otázka je zda jsi šťastná s přítelem, jak se k tobě chová, jesti váš vztah jinak funguje, jestli když jsi smutná a nešťastná tu je přítel pro tebe...to jsou dle mě důležité věci...a jestli spolu budete bydlet teď nebo za 2 roky? Já bych to prostě neřešila jen bych mu asi řekla, že pokud něco nemyslí vážně tak ať to ani nevyslovuje....

Ano, je to pro něj výhodnější, on už to přiznal.....ale já už prostě opravdu takto vydržet nemůžu ani doma s tolika lidma ani s tím stylem vztahu....nestačí mi u něj přespat jednou za 14 dní a jednou za 3 měsíce jít do kina nebo na jídlo....celé jsem to snášela asi s vidinou, že brzo bude bydlení, že se to zlepší...teď je to v nedohlednu....

Teď jsem tím zkazila jinak hezkej vztah...na jednu stranu je to věrnej, hodnej kluk co se mi věnuje ( v rámci jeho možností a zvyku)...na druhou od něj prostě nebudu mít nikdy to co chci...
Ach děvčata kéž bych věděla co dělat

Reaguji na tarabell: Odpověď na to, jestli bych se hrnula, kdybych měla velký prostor sama pro sebe je, že bych si ho ihned nastěhovala k sobě

Pro mě by výraznější rozdíly v plánování budoucnosti byly důvodem k rozchodu... S přítelem jsem 4 roky, on končí v květnu VŠ a letí na 4 měsíce do USA. Já ještě budu pár let studovat, ale život na koleji a vídání se s přítelem jen o víkendech už mi prostě nestačí.
Pár pokusů o szaložení polečné bydlení sice už proběhlo, ale zatím to neklaplo... Teď to mám nastavené tak, že pokud to opět nevyjde, našemu vztahu už nedávám moc šancí. Potřebuju prostě postoupit někam dál

Možná budu proti věčšině holek, co tady píšou, ale zase, to že Tvůj kluk Tě chtěl motivovat do dalšího studia, tak že Ti slíbil, že půjde s Tebou bydlet... tak to bereš z negativního pohledu, ale já Ti napíšu, že je to zase hezké, že Tě motivoval, miluje Tě a záleží mu na Tobě a to si váž, některí partneři žijou ve společné domácnosti i letá, ale nezáleží jim na tom druhém... Další důvod, možná pro Tebe ve 22 letech je normální bydlet ve společní domácnosti se svým partnerem, ale možná Tvůj partner ještě se na to necítí, ne každý dospěje v rovnakém věku a jemu možná společné bydlení přijede vhod na 6 měsíců, možná za rok a možná opravdu za 2 roky, ale co teď říká, že 2 roky ještě bude bydlet s rodiči, tak to nikde není napsané, že na 100% to i tak bude, možná to bude míň a možná i díl, to teď nevíme... a poslední věc je taková, že ve vztahu (jestli to bude za 5, 10 let i v manželstvě) budeš muset udělat tak vela a velikých ústupků, co teď by sis řekla, že to není možné... taky když mi bylo 22, tak jsem si nikdy nemyslela, že bych musela tolik krát ustoupit, ale vždy mi to stálo za to, protože teď co mi je o 11 let víc, vždy si řeknu, že mi to za to stálo, protože když miluješ, tak Ti to vždy stojí za to. A když píšeš, že je to super kluk, drž se jej, každý Tě bude po čase "štvát" a budeš muset každému někdy v něčem ustoupit a věř mi, super kluků není vela a nemysli na to, co bude za rok, dva, ži teď, jsi mladá holka, bav se, směj, užívej si chvilky s parnterem a na vztah ve společní domácnosti máš ještě čas, neboj i to přijede a budeš si želat jeden den pro sebe, abys nemusela vařit, prát... ale to jsem již mimo tématu. Takže za mě, nemysli na nic zlého, ale užívej si mládí a svého milého, možná za pár let se při této myšlence s ním hezky zasměješ...

Jediné co mě napadá, že má třeba strach, že to budete hůř zvládat finančně? Přeci jen kam byste mohli jít bydlet, do podnájmu? Hypotéku na koupi bytu těžko dostanete - navíc je to risk, když bude mít "novou" práci, to je vše nejisté... Nevím jak to mezi sebou máte v jiných ohledech, ale dokážu pochopit důvody, proč se mu do toho třeba nechce. Ale na druhou stranu chápu i tebe, že tě to naštvalo, když tvrdil, že spolu půjdete bydlet...

Reaguji na Jituss: Úplně tě chápu, že už se ti nechce čekat až on se rozhoupe.
Měla jsem kluka 4 roky na vš, vztah na dálku - vídali jsme se jen o víkendy a já pořád čekala až doděláme školu, sestěhujeme se a budeme dál budovat. Byl přesně jak píšeš - hodný, věrný, jeho rodiče mě měli rádi, atd. ale já už se chtěla ve vztahu posunout dál. No nakonec jsem poznala jiného kluka, se kterým jsem po 2 měsících chození začala bydlet a klape nám to už přes rok

upřímně - ve vyzrálém vztahu bych motivaci ve formě "lži" fakt netolerovala.

nicméně mě tento vývoj příliš nepřekvapuje, pokud jak říkáš:

Pokud je toto náplň vašeho vztahu po roce chození, pak mi jednoduše přijde, že zatím co ty jsi zralá na vážný vztah, on by ještě rád praktikoval ono "rádoby chození" puberťáků ze střední školy. Takže je jasné, že společné bydlení je asi to poslední, na co v tuhle chvíli myslí.

Budeš si muset sama odpovědět, zda ti za to stojí, či ne. Ale myslím, že pokud se budeš snažit změnit pravidla hry, dost narazíš. Ale je to jen můj názor. Třeba se vzmuží, až mu dáš nůž na krk (obrazně řečeno samozřejmě).

Taky mi příjde, že tak tlačila na pilu, pořád o tom mluvila, až ji to slíbil, aby měl klid. Že to neplánuje ti řekl docela brzo, taky mohl, až by ses dostala na VŠ.

Uvědom si, že teprve bude přestupovat na kombi studium, hledat si práci, nastupovat do své první práce a zbyde mu alespoň jistota bydlení u rodičů, kde se má dobře.
Proč hned platit nájem a starat se o novou domácnost? Když se na to navíc necítí, což se mu ve 22 letech nedivím.
On nemůže za to, že bydlíš s rodinou v 2+1.

Každopádně pokud je pro tebe priorita vypadnout z domu a s někým bydlet, tak si někoho takového najdeš...

Opravdu to tvrdil? Sám s tím přišel? Nebo to jen odkýval, aby měl pokoj? Jak dlouho jsi mu o tom vyprávěla, než řekl, tak teda jo?

Je mi 23 a mam panickou hrůzu, když si představím, že by se ke mně chtěl někdo stěhovat, co teprve po roce chození.. Není to o nalezení toho pravého, prostě se na to obecně necítím. Proč se někam ženeš? Proč si kazíš nejhezčí část vztahu, z které můžeš později těžit? Teď Ti život nejspíš nabízí to nejlepší, co kdy budeš mít. Je hloupost se pro takové věci rozcházet, hlavně v Tvém věku. Nejsme v Anglii 18. století, aby lidi ve 20 bez manžela byli považováni za divné.

Reaguji na Lilliana: Samozřejmě že to netvrdil jakože pojd hurá pujdeme spolu bydlet !..Ale já se ho zeptala co si myslí o tom, že já bych tam studovala, že on by si tam moh najít práci...a on řekl: klidně....a od té doby se o tom mluvilo ještě tak jednou, to mi říkal, no prostě se tam musíš dostat na tu školu, abysme spolu mohli byt tam....já na něj nijak netlačila, já ho s tím v podstatě otravuju až teď, co mi najednou řekl: Nikam nejdu, nejsem m.agor

Protože asi tak čtvrt roku se to neslo v duchu, že tam opravdu jdeme, nikdo o tom nepochyboval.

No, ale tohle není to hlavní co řeším, ať to udělal z jakekokoliv duvodu....

Já řeším to, že už se chci co nevidět ( když ne hned, tak do roka) posunout dál a on na 99% ne.....navíc ten vztah automaticky nejspíš skončí, bývá to tak, když se jeden odstěhuje za školou...postupně jezdí ob víkend...pak jednou za tři týdny...a o víkendu má učení...a on tohle riziko ví...a je mu asi přednější pohodlí před vztahem...

Tohle mi po tom všem říci, tak by letěl.

Ty budeš asi hodně naivní, viď? Nebo máš dost zkreslenou představu o gestech lásky ve vztahu - není divu, když jsem četla i Tvé ostatní příspěvky.

Reaguji na Jituss: Jituš, možná by stálo za to si taky uvědomit, jestli prostě jen "chceš partnera pro život takový, jaký si představuješ ty" a nebo "chceš prostě tohoto konkrétního kluka"? z tvých příspěvků to chápu maličko rozporuplně...upřímně mi totiž přijde, že prostě chceš do života hodnýho kluka, co tě bude mít rád a bude s tebou bydlet, ale vyloženě to nevypadá, že bys do zrovna tadytoho byla takový blázen..nevím, asi to máme každá jinak, ale já pokud někoho miluju, tak ho miluju i s jeho názory a představami a nechci si ho stylizovat do těch svých představ o partnerském životě..on může z tvé strany cítit nátlak a to není dobrý..navíc jste oba mladí a ještě studujete a je dobře, že je pro něj škola tak důležitá a nechce se jí vzdát - teď to vyzní asi trošku ošklivě - "kvůli holce"...já bych se kvůli klukovi svých studijních a kariérních plánů taky nevzdala...vím, že by to za to nestálo...žiješ primárně pro sebe a sama se sebou...až pak jsou tu ti druzí, kteří ti život zpříjemní a ty jim..ale nemůžeš si k sobě nikoho připoutat...proto si musíš jít za svým snem a být strůjcem vlastního štěstí..nikdo jiný to za tebe neudělá

možná zkus přestat o tom společném bydlení a plánech mluvit a prostě si "jeď to svoje", připrav se na přijímačky a plánuj si život sama...uvidíš, jak zareaguje...třeba mu to najednou docvakne, že vlastně na něm tak nevisíš a v jeho očích stoupneš a třeba začne uvažovat, jak by to udělal, aby to mohlo i tak klapat..ukaž mu, že jsi sebevědomá mladá dáma, co ví, co chce a že je na jeho svobodném rozhodnutí s tebou do toho jít nebo ne..musí mít pocit, že má právo se rozhodnout podle sebe..já bych se s ním proto hned nerozcházela ani nedávala nějaká ultimáta...řešíte navíc něco, co ani nevíte, jak dopadne..(nechci strašit, ale člověku můžou plány narušit komplikace ve škole, zdraví apod.), takže tomu spíš nechte volný průběh a pokud se dostaneš na tu školu a on nebude mít touhu se tam za tebou přestěhovat nebo pravidelně dojíždět, tak pak má smysl to ukončit..teď se zbytečně trápit věcmi, které nemůžete vyřešit..i kdyby ti teď slíbil, že s k tobě přistěhuje, najednou jak dojde na "lámání chleba", může se vše otočit a nic si na něm nevemeš..i kdyby ti to stokrát slíbil...má právo svůj názor změnit...proto žij hlavně pro sebe...

přesně... za tohle bych ho kopla někam...