Psychiatrická léčebna Bohnice

Jpussydeluxe
Jestli se nechce léčit, tak proč léčebna? To by mu asi moc nepomohlo.
Pokud není nebezpečný okolí a léčit se nechce, tak bych to neřešila. Až mu bude zle, tak se léčit bude.

Pussy, ty jsi prostě přesvědčená, že ho tam zavřou do sklepa, nadopujou ho práškama a možná na něm budou provádět i pokusy,co?
Očividně nestojíš moc o rady, ale jen o to, abychom ti potvrdily, že tam nemá chodit, že to tam je hrůza. Děláte chybu, právě v Bohnicích jsou opravdu dobří v práci s pacienty. Jestli myslíš, že zvládnete boj s psychiatrickou dg. sami, tak si zkus nějaké info najít na internetu a třeba se rozhodneš, že ty Bohnice nejsou peklo, ale pomoc.

Venuše:
Omyl, člověku už pak chybí nadhled. Zvláště pokud trpí paranoiou zavření do léčebny, může dokonale zapadat do jeho představy o "spiknutí". Je těžko takhle soudit přes internet, ale dlouhodobě to může vést spíš k tomu, že se pussydeluxe a dalším jeho blízkým začne vzdalovat. Je to důsledek posilování nemoci, které mu pokřivuje celé vnímání. Jednala bych co nejdříve.

Souhlas s eerie

eerie
Ale násilím někoho zavřít do léčebny?
jakou asi bude mít motivaci k uzdravení?

V léčebně jsem měla svou velmi blízkou kamarádku (ne v Bohnicích) a tak vím, co se tam dělo. není to vždy "lege artis".
Za zavřenými zdmi se může ledacos.

Tím nechci říct, že se tak děje vude. Ale už to, že když někdo nechce, a nutí ho, taky není O.K.
Pokud neohrožuje okolí, samozřejmě.

Venuše: Jenže on dříve nebo později může. Samozřejmě nemoc má bezpochyby rovněž svá stádia, ale jak se chová člověk jenž si připadá ohrožený? Brání se. Jenže nemocný paranoiou nachází úklady často ve svém nejbližším okolí, ke kterému pak můžou směřovat jeho útoky a zášť. Tohle není deprese, která se dá mnohdy léčit medikamenty a ambulantně. V zájmu dotyčného je aby začal s nemocí co nejrychleji bojovat, jenže jak už to bývá u vážnějších psychických problémů, nemůže si pomoci sám. Nedělám si iluze, že přístup k pacientům je v léčebnách vždy 100% (stejně jako v řadě dalších zdravotnických zařízení u nás), ale to co jsou mu schopni oni poskytnout mu jeho rodina neposkytne.

Sama jsem ležela na psychyatrii když jsem se rozváděla, šla jsem tam dobrovolně po domluvě s lékařkou, taky jsem koukala,že tam má člověk volný pohyb, různé podoby relaxace apod. Byla jsem tam 3 týdny a zdůraznuji,že bez jediného prášečku. Pokud mu to navrhly tak radši v počátku než bude podě At se nebojí a ty už vůbec ne.

Verča11

Naprosto souhlasím se vším.

Jinak je asi zbytečné diskutovat tady na "omlázku", tady nic nevyřešíme. A psycholog taky ne, ten ani nemůže. To chce prostě psychiatra. Nechci tady dělat diagnózy, ale třeba paranoia odpovídá schizofrenii. Z okolí vím, jak může dopadnout schizofrenik, když se neléčí.

Naprosto s Tebou souhlasím.

eerie
Verča11
Luciel86
chybí náhled, to je to proč se léčit nechce a ani nebude, navíc schizofrenie není vyléčitelná nemoc! Je nutné brát léky- většinou celoživotně, pokud je brát nebude, tak se mu nemoc rozjede a pod vlivem bludů může udělat cokoliv. Sebesilnější člověk to nemůže vydržet. Sama si to zkus představit. Po delší době už nedokážeš rozlišit, co je realita a co není. Nejhorší na tom je, že u paranoidní schizofrenie Vám může tvrdit, že léky bere, ale již bude pod vlivem bludů a považovat Vás za spiklence proti své osobě, pak může ublížit sobě nebo okolí, nerozliší co je v jeho hlavě a co doopravdy. V této fázi se již hospitalizaci nevyhne a rodina nebo v horších případech policie již nemocného dováží sama a právě většinou to začíná jak již píšeš, nechce se léčit doma to zvládnou. Nehci tě vážně nikterak strašit, jen poradit na základě zkušeností. Navíc se také nemusí jednat o schizofrenii,jak jsem již psala.

Ahoj, já tvé obavy chápu.
Moje máma onemocněla schizofrenií, což se projevovalo třeba tím, že nás začala podezřívat, měla nejspíš vidiny... až jednoho dne zavolala její sestra ambulanci. Byla hospitalizována na psychiatrii (ne v Bohnicích) asi na měsíc a když se vrátila, na chvíli jsem myslela, že je vše ok, ale nebylo. Změnila se. Dřív jsme se hádaly, byla "živá", komunikativní, s vlastními názory a postoji, ale od té doby je prostě jiná. Nikdy ji nic nerozčílí, pořád se jen tak mírně usmívá, i když na ní jednou bratr řval, jak jí nenávidí - s ní to ani nehlo. Je to jenom chodící bytost bez emocí, celé dny jenom leží u televize a pak jde nakoupit do billy, já už se odtamtud odstěhovala, protože to na mě všechno působilo dost depresivně. Ale ona nevypadá nešťastně. Připadá mi jako takové utlumené dítě - nad ničím moc nepřemýšlí, nic si nepřipouští, nic nevidí, prostě jenom JE. Nevím, zda za to může ta nemoc nebo ty prášky...

Nechci tě nějak vystrašit, ale na druhou stranu mi připadá dost neobjektivní ten názor, co je zde propagován - že honem honem s ním do léčebny a že se tam o něj postarají nejlépe. Čímž netvrdím, že bych nad tím vůbec neuvažovala, jen radím být obezřetná. A to teď neříkám kvůli případu s mojí mámou - je možné, že už jí ani pomoci nebylo. Každopádně se mi nelíbí, jak všude propagují psychiatrickou léčbu a je považována za bezpečnou, když před nějakým časem to byla lobotomie, která měla být účinná a bezpečná.

A jestli on sám nechce a je vystrašený... sakra, když si představím sebe - že nechci do léčebny a oni mě tam pošlou proti mé vůli -. je to jako noční můra. Zkus s ním hodně mluvit, nenechávej ho o samotě, ukaž mu, že stojíš při něm, zkus ho občas nějak rozesmát - to udělá taky hodně. Ale adekvátní léčba to není, to je jasné. Chce to nějakého dobrého psychiatra, kterému se dá důvěřovat - nevěřím, že by to nešlo léčit i ambulantně.
Přeji ti hodně štěstí

Schizofrenie se obvykle prvně projeví v věku mezi 20-30 lety. Je to nemoc léčitelná, ale ne vyléčitelná. Bohužel i s léky se může stát, že už člověk nebude stejný jako dřív, ovšem když je nebere, je to pro něj i okolí velká tragedie, protože nemoc se zhoršuje. Pokud je na tom tvůj přitel špatně a přesto o léčení, ani braní léků moc nestojí, je to jen další příznak nemoci. Jistě, některá vyšetření mu můžou provést i ambulantně, ale rozhodně lékaři v Bohnicích jsou mnohem lepší odborníci přes tyto nemoci než psycholog a neurolog někde na poliklinice.
V Bohnicích se léčila matka mojí kamarádky také se s chizofrenií, bylo to dobré hlavně proto, že tam dohlédli aby léky opravdu brala, podrobně ji vyšetřili a poté doporučili k dalšímu ambulantnímu léčení.
Rozhodně lepší to podchytit teď, než v těžké fázi, kdy už nebude komunikovat ani s vámi a nebude zvládat normální život.

Hodně silně souhlasím s Edinka. Být to můj přítel, taky bych o něj měla hrozný strach a nechtěla - nebo prostě bych ho tam nemohla umístit, nemohla bych dovolit, aby tam byl sám aniž bych věděla, co se tam přesně bude dít. Navíc pokud on sám by tam nechtěl...
Rozhodně ti nechci radit, abys odbornou pomoc zanedbala...ale sama bych si vzala asi dlouhou dovolenou v práci a přítele někam odvezla - jen sami dva, s naší láskou - uklidňovala bych jej a pečovala o něj jako o dítě, ty relaxační a léčitelské metody by rozhodně stály za to - potřebuje si ustálit mysl...nevím, co vše je v tvé moci udělat a o co ses již pokoušela nebo jak dlouho to trvá a kdy se to zvrtlo v extrém. Za sebe říkám odborníka ano, ale ne do Bohnic, kde nikoho nemá! Možná osobní psycholog či psychiatr?

Taky musím souhlasit s Edynkou i s Camperses

Vidím to hodně podobně.
Léčebnu bych viděla až jako poslední možnost. Až když by mu bylo hodně zle. Jinak stejné léky může dostávat doma.
Na terapii taky může docházet ambulantně.
Pokud je toho tedy schopný, to se uvidí.

Jak se léčí vůbec teď?
Co bere za léky a má terapeuta?

Chci říct, že nejsem ze zásady proti léčebnám. A čas od času se tam může ocitnout, při atace. Ale proč ho tam strkat "preventivně"?
Kdo si vlastně myslí, že je to třeba?

Víš, zkus si pohledat info o paranoie, schizofrenii a potom uvidíš, že to prostě není řešení. Takhle psychicky nemocnému nepomůžeš, když budeš mít zánět slepého střeva, tak se taky nenecháš uklidnovat, ale půjdeš na chíru. Když je nemoc v hlavě, je tu psychiatr. Pokud by se jednalo skutečně o schizofrenii, tak jen v léčebně, při terapeutických sezenních mu pomohou získat náhled na nemoc, uvědomí si, že je nemocný ( a pokud už tvrdí, že mu někdo usiluje o život, tak to problém je) a teprve v tomto stádiu může přejít na ambulantní léčbu.