Nemám přátele

Romi1
To je právě to-od mala o tom sním, ale neměla jsem k tomu prostředky a už bohužel ani asi mít nebudu.....za dva roky si dodělám teprve maturitu-bude mi 23.....už tak všechno táhne přítel sám (bydlíme v podnájmu jen z jeho platu a já chodím do školy abych měla aspoˇn tu maturu) když jsem jednou zabrousila na téma konzervatoř vypadal vyděšeně, že by měl v téhle situaci ještě několik let přežívat a hlavně bych to nezvládla finančně

pajula
musím říct,že v něčem jsme si dost podobné..taky se mě hned dotkne kdejaká blbůstka,kamarádů mám dost i řad spolužáků,ale nějak se s nima nevídám..minulý rok v srpnu mi umřel taťka,který byl alkoholik..takže jsem doma neustále slyšela na sebe špatné narážky,ponižování,málokdy chvála to jen když nebyl napitý a tohle se mnou udělalo taky hodně..ve škole a´t jiné holky taky neměli žádné prsa terčem jsem byla já,ty ostatní ač prsa neměli byli hezčí,víc komunikativní tak proč by se posmívali jim..na to jsem tam byla já..neustále měli blbé kecy,vymýšleli mi nové přezdívky,smáli se,že neumím pořádně Ř což úplně na 1 neumím do dneška..a já se neuměla bránit..díky této situaci ve škole se mi všichni jevili jako lepší,hezčí a i když se se mnou holky bavily tak jsem se cítila méněcenná,jiná než oni,málo jsem komunikovala..a to poznala i učitelka..taky mi pak do hodnocení na střední školu napsala,že jsem spíš introvert,který potřebuje ve všem cítit podporu,abych se zapojila..bála jsem se prostě vyjádřit svůj názor..teď na střední je to už lepší..našla jsem si kluka s kterým budu 2 roky a je mi vcelku fajn..občas bych někam s kamarádkama vyrazila ven,ale díky střední má hodně kamarádek i své nové přátele a bojím se,že bychom si neměli o čem moc mluvit tak radši se jim ani neozvu ráda se bavím,ale kolikrát kvůli maličkostem odkládám spoustu věcí..například když někdo chce ať jdu s ním na koupák raději napíšu,že nemám čas,protože trpím hyperhidrózou a léto je pro mě strašně období v tohmle směru..takže všechen čas trávím s přítelem..ten ví o mě všechno a nahrazuje mi i kamarády..misto nakupovani s kamaradkou jdu s prítelem,ke kadernici se mnou obcas taky zajde..ale nekdy bych preci jen zasla nekam i kamaradkami...ale nevím,jak by to dopadlo..

Na jakou chodíš školu? Třeba sis vybrala špatně a byla by pro tebe vhodnější jiná. Nic proti nikomu, ale takovéto chování znám od lidí z učňáků a na středních mají lidi lepší úroveň mi přijde, aspoň podle toho kde já jsem byla i co znám ostatní lidi ze středních škol.

To je taky možné!

Taky pravda-mám spolužačku, která před zkouškový řeší každou prkotinu a je celá na nervy, řeší i to jestli ten test učitel dává normálně nebo za trest, že někteří nechodili po dobu toho semestru moc do školy atd. -ona si samozřejmě myslí, že za trest. Musím přiznat, že ta negativní rozebíračská komunikace s ní mě energeticky vysává.

pajula
Nepročítala jsem celou diskuzi? Ale - tvoje IQ? Nejde o to, že bys byla šprt, ale většina lidí prostě nemá ráda lidi, ze kterých cítí stupeň vyšší IQ.

Můj případ - sice to bude znít namyšleně, ale je to tak. V obecném kolektivu prostě nezapadám, relativně bezdůvodně...ne že by mě lidi chtěli odsunout, ale prostě tak úplně nezapadám. Ovšem jiný je to mezi přáteli - většina je jich starší, vysokoškoláci a když náhodou ne, tak to rozhodně jsou inteligentní lidi. Většinou (stejně jako já) mají na svůj věk více životních zkušeností než je běžné (nebo to tak dřív bylo, většinou dost mladí).
Navíc se k tomu přičítá, že lidem vidím do hlavy - prostě většinou odhadnu motivaci lidí, jak myslí, co čím maskujou a tak....málokdo snese být před někým nahý. To se snažím prostě nepoužívat a nedávat najevo, ani když bych to chtěla pomoc pozitivně - někomu pomoc (nejsem psycholog, že).
Jinak pokud máš přátelé, tak to neřeš. Prostě to nemá smysl. Buď komunikativní, milá, nedělej chytrou, ale ani chudinku a hotovka...ono se to spraví...když se smíříš s tím, že prostě ne středu nezapadneš...

Jinak hlavně, když už to taky tak vidím....Nehledejte chyby na sobě a ani na jiných. Negativismem nikoho neoslníte. Hledejte plusy na sobě i na jiných (bez závisti), na tom co se děje.
Já taky nejsem šablonově hezká, neumím L, R, Ř (no ono se to tak střídá, většinou jen to Ř, ale občas mluvím strašně polykám i písmeno H a nevím jaký ještě. A samohlásky). Mám křivé palce na nohou (příšerné, nahoru), větší nos, trochu odstávající uši, divné zuby (malé horní dvojky, takže to vypadá, že nedorostli....no celá ta léta to vypadá dost divně , jakože v mým věku bych mohla mít zuby dorostlý ) No mám spoustu chyb jako kdokoli jiný
Ale jsem smířená s tím kdo jsem, vypěstovala jsem si sebevědomí. Je pravda, že mi v tom velmi pomohl jeden člověk, řekl : Závist a sebelítost jsou emoce, které nikomu nic nedávají a nejvíc ubližují tomu, kdo je cítí. A tak jsem se rozhodla, že si jimi nenechám kazit život - pokračuje do dnes (kupodivu, k tomuhle rozhodnutí jsem dospěla v těch největších sračkách a nejhorším období svého života).
Takže dokud nezahodíš, tu sebelítost, tak se nikam nehneš. Evidentně ti to nejde, měla by ses rozhodnout a zahodit ji. Možná to říkám tvrdě, ale věř, že jinak to nejde, stokrát jsem to zkoušela bez tohohle kroku se nikam nedostala...

Ahojik! Neznám tě, ale působíš na mě jako nádherná citlivá hodně přemýšlivá a navíc inteligentní ženská se smyslem pro krásu, umění... Sakra dost vražedná kombinace! Vlastně jsi dostala od pána Boha dost do vínku (jak se u nás říká, někdo vystál frontu několikrát za sebou ), jen s tím nějak neumíš pracovat...(s tvojí očividnou inteligencí, jemností a fungujícím vztahem s přítelem prostě nemůžeš zapadat do kolektivu puberťáků, co mají žebříček hodnot posunut někde jinde.. navíc, mezi námi, takovýhle člověk by mě jako puberťačku možná taky dost prudil... závist je fakt vražedná věc). Jsi v období, kdy bys raději nevyčuhovala, zapadala do davu, měla kamarády a život prostě žila nekomplikovaně jako ostatní... Bohužel, zklamu tě, nadaní a obdaření lidé, jako jsi ty, nikdy nebudou "stádoví" a jediná šance je přijmout se. Věř nebo ne, ale mít takovýhle potenciál, děkuju mamince a pánu Bohu za to každý den . Vlítni do knihovny, napůjčuj knížky o sebevědomí, pozitivním myšlení a začni na sobě makat (jen ne prosím ke "stádovosti" ). Moc ti přeju, abys byla šťastná a spokojená... a nepochybuju, že se ti to podaří, jsi silnější, než si myslíš

jůů to mě tak mrzí, když si něco takového přečtu, dobře vím, jaký to je. Nevím jak ti poradit, snad možná to, že karta se vždycky nějak obrátí a vždycky se stane něco novýho, co ti umožní začít trošku znovu. Nějaká šance, třeba potkáš nějaký lidi, s kterýma ti bude dobře a začneš se pomalu měnit. Taky jsem dost samotář, ale je mi takhle dobře. Už jsem si zvykla a sama sebe beru taková jaká jsem.
Nepotřebuju kolem sebe dvacet rádoby kamarádek, stačí mi jedna dvě, ale vím, že mi rozumí, můžu se na ně spolehnout a naše přátelství má hloubku.
Držím Ti palečky

Vy jste holky tak skromný...

bolek
a proč se nepochválit? nikdo to za někoho cizího dneska neudělá...

pajula
Já byla célé své mládí strašný introvert, přesně jako ty - bála jsem se něco říct aby to nebylo trapné, atd. Navíc já jako malá hrozně rychle vyrostla (neustále jsem vyčnívala) a všichni víme jak dovedou být děti zlé když se někdo odlišuje. Na gymplu jsme neměli tak šílený kolektiv jak popisuješ ale stejně jsem vždy cítila že jsem na okraji a vlastně téměř nikoho nezajímám. Někdy jsem je podezírala, že si holky losují s kterými z nich budu na různých výletech apod. na pokoji.....(byl nás lichý počet a já jednu opravdu nej kamarádku neměla....). Vše se změnilo na vysoké - přišla jsem do kolektivu lidí kteří smýšlejí podobně jako já. Našla jsem konečně nej kamarádku, se kterou máme společné záliby. A najednou jsem já ta ukecaná, která neudrží pusu zavřenou - kdyby to viděli spolužáci z gymplu tak mě nepoznají . Jedna z kamrádek z gymplu tuhle říkala, že je na mě vidět že dělám to co mě baví a že jsem úplně jiná než na gymnáziu. A o tom to asi je - když člověk dělá něco co ho baví a naplňuje tak je sám se sebou spokojený a kašle na ostatní. Ale abys věděla - já třeba nemůžu chodit na maturitní plesy své bývalé školy (půjdu až bude maturovat bratr, dřív ne) - vždy si tam totiž připadám zase tak šíleně jako na střední. A já už jem přece jinde.......
Co se týče rady - zkus na ně kašlat. Já vím, že je to nepříjemné a ty jejich poznámky jsou Ti líto ale kašli na ně. Oni Ti za nějaké přetvařování se nestojí. Dělej co Tě baví, buď sama se ebou spokojená a nedávej jim najevo že Tě jejich poznámky zraňují. Koneckonců - máš být na co pzšná, opernímu zpěvu se v dnešní době moc mladých lidí nevěnuje. Hledej si přátele mezi staršími lidmi a na spolužáky kašli.....nějak to tam s nimi přežiješ a pak už je nikdy v životě nemusíš vidět....

hele buď poraď nebo se jdi bodnout. Tohle jsou přesně ty uštěpačné poznámky které lidem sráží sebevědomí - předpokládám že problém pajule znáš spíš z té druhé strany........Nechápu proč by se nemohla pochválit.......

bakalářka
to nebylo na pajuli, ale na mě Ale jinak máš pravdu, přesně tohle jsou ty zakomplexovanci, kvůli kterým se pajule a spoustu dalších stresuje. Obrázek o její úrovni si zvládnem udělat každá sama. Právě proto bychom na ně měli kašlat, a být krásné, vysoké (nebo malé), s odlišnými zájmy, prostě originální....Myslím, že nás je dost a že si vystačíme, přece

daty
On(a) na první nebo druhé straně reagoval(a) i na Pajuli.......Jinak souhlasím Fakt po tom co jsem našla něco v čem jsem dobrá a co mě baví se na to dokážu dívat s nadhledem a mít i nějaké sebevědomí

bakalářka
Tak já nikdy asi nebudu mít sebevědomí, abych někam přišla a začla se s lidma hned bavit nebo na sebe strhávat pozornost Ale jinak sebevědomí úspěšně vykopáno napovrch Škoda, že těm co k tomu ještě nedospěly se nedá moc pomoc. Musí se rozhodnout sami, nelitovat se a jít si za svým, prostě se přijmout...a na to žádnej návod není